Rozhovor s Alešem Novotným: „Důvod, proč jsem nezůstal jenom u Euromedie, byl ten, že moje knihy na můj vkus nakladatelství vydávalo příliš pomalu.“

Aleš Novotný, spisovatel z jižní Moravy, vystudoval střední školu pro knihkupce a nakladatelské pracovníky, později i obor geologie na Masarykově univerzitě. Psaní je jeho koníčkem již od třinácti let. 

Debut Pamatuj na smrt (Yoli, 2019) pro něj byl odrazovým můstkem na poli české literární scény, kde nás nedlouho po své prvotině překvapil dalšími zajímavými počiny: Zvěsti (Yoli, 2021) a Šepot v bouři (Grada, 2021). U nakladatelství XYZ autorovi brzy vychází další dílo s názvem To přichází děsy. 

Proč Aleš Novotný tak často střídá nakladatele a jaký další příběh plánuje? To a více se dozvíte v našem rozhovoru. Přečíst si ale můžete i tento starší, ve kterém nám  toho autor také mnoho prozradil. 

Děkujeme autorovi za odpovědi i poskytnuté fotografie.

Zdroj: autorův archiv

V polovině června by vám měl vycházet nový titul s názvem To přichází děsy. Můžete nám o něm povědět něco víc, abyste nás navnadil k přečtení?

Jedná se o lehce mysteriózní krimi/thriller, v němž se hlavní děj odvíjí ve dvou časových linkách, které se na konci protnou. Jedna časová linie se odehrává v roce 2018, kdy dojde k vraždě mladíka a nedlouho poté je zabit další mladý muž, jehož přítelkyně v tu samou dobu zmizí. Druhá dějová linie nahlíží do roku 1996, kdy mladík Simon, který se po sebevraždě svého otce, který spáchal hrozné činy, stává obětí dlouholeté a kruté šikany, která bude mít vážné důsledky.   

Představíte nám ústřední postavy? Jaké jsou a na co se u nich můžeme těšit? Mají předobraz v reálných lidech.

Ústředních postav je tu poměrně dost podobně jako ve Zvěstech s tím rozdílem, že tato kniha je psána v er-formě. Jsou to vesměs postavy, které se potýkají s nějakým, často závažným, problémem v rodině nebo v partnerském vztahu. Např. Nikola, jejíž rodiče se rozvádí, což těžko snáší její mladší sestra, Jáchym, jehož rodina předstírá, že je dokonalá, ačkoliv opak je pravdou, Tomáš, který se vyrovnává se svou sexuální orientací, Klára, která chce utéct od svého alkoholického otce atd. A většina z nich má do jisté míry předobraz v reálných lidech. 

Čím může nový příběh čtenáře zaujmout? Dotýká se nějakých závažnějších témat nebo nabízí něco jiného? 

Myslím si, že může zaujmout střídáním časových linií a toho, jak se postupem času začnou některé části propojovat. Určitě se dotýká i závažnějších témat, jako třeba ve Zvěstích nebo v Šepotu v bouři, např.: šikana, alkoholismus, psychické týrání, nefunkční rodinné vztahy, toxické partnerské vztahy, nevěra, LGBT, atd.. 

Jedná se již o vaši čtvrtou knihu. Debutoval jste románem Pamatuj na smrt, který spadal do young adult až new adult thrilleru. Poté následovala další ya pecka Zvěsti a nakonec Šepot v bouři. Nyní nás čeká titul To přichází děsy. Která z knih je vám nejbližší a proč? 

Každá kniha je pro mě svým způsobem důležitá a blízká, ale kdybych měl vybrat pouze jednu, řeknu Pamatuj na smrt, protože ten příběh jsem v sobě nosil dlouho předtím, než jsem ho napsal a zároveň je to kniha, díky které jsem vůbec vstoupil na knižní trh a moc se těším, až čtenáři dostanou do rukou druhý díl Dokud dýchám, doufám, který u sebe momentálně má nakladatelství YOLI a čekám na jejich vyjádření. V plánu jsou předběžně celkem čtyři díly. 

Zdroj: autorův archiv

Čtenáři se s vaší tvorbou setkají také ve sborníku Nejkrásnější dárek, který obsahuje povídky od dvanácti autorů. Vaše povídka s názvem Od mámy z lásky je poměrně emotivní až depresivní. Proč jste se rozhodl, podobně jako většina autorů této publikace, vsadit právě na chmurnou notu? Byli jste domluvení, nebo naladění povídek vyplynulo samo od sebe? Osobně jsem čekala, že vánoční příběhy budou dojemné, ale takovým tím veselým a milým způsobem. Mnoho počinů tak bylo při čtení překvapením, a ač nešlo o nekvalitní texty, vánoční náladu bohužel nepředaly. 

Původně jsem napsal ještě depresivnější povídku, ale tu jsem se nakonec rozhodl neodeslat a napsal povídku Od mámy z lásky, v níž je, na rozdíl od té předchozí, více naděje a vánoční atmosféry. Podle mě to muselo vyplynout, protože si myslím, že nikdo nevěděl, co ostatní autoři budou psát, alespoň já jsem vůbec nic netušil. Přiznám se, že jsem tak trochu myslel, stejně jako vy, že právě většina bude psát ty veselé a dojemné příběhy a říkal jsem si, že naopak překvapím něčím chmurnějším, abych sbírku vyvážil, nakonec to ale dopadlo tak, že většina těch povídek je depresivní, což jsem nečekal a i pro mě to bylo překvapení. 

Můžeme se na vaši povídku těšit i v nějaké další antologii, nebo se jednalo o jednorázovou záležitost? 

Žádnou další nabídku publikovat v antologii jsem nedostal, ale kdyby ano, neváhám ani sekundu a jdu do toho. Publikoval jsem ale v e-zinu Sententias s krimi/psychothrillerovou povídkou Bez milosti. 

Je pro vás snadnější napsat román, nebo se vám lépe tvoří na menším prostoru v podobě povídky či novely?

Dříve se mi snáze psaly delší romány, ale postupem času rukopisy zkracuju a v současné době se spíše zaměřuju na novely nebo kratší romány. 

Jak vlastně probíhá taková spolupráce na sborníku? Získal jste díky ní nové zkušenosti, nebo se nijak neliší od literární praxe, kterou už znáte? 

V mém případě to bylo tak, že se mi ozvala moje redaktorka Janča z nakladatelství YOLI, jestli bych nechtěl přispět do povídkové sbírky a já souhlasil. Napsal jsem ji a zaslal, Janča mi ji pak obratem posílala s připomínkami a pracovali jsme na ní tak dlouho, dokud jsme nedospěli k přesvědčení, že je hotová. S každým dalším vydaným dílem získávám určité zkušenosti, ale výrazně se to nelišilo od literární praxe, kterou jsem znal. 

Zdroj: autorův archiv

Každou knihu jste vydal pod hlavičkou jiného nakladatelství. Pamatuj na smrt a Zvěsti vyšly u Yoli (Euromedia), Šepot v bouři u Cosmopolis (Grada) a nejnovější knihu zaštítí XYZ (Albatrosmedia). Máte tedy zkušenost se všemi třemi nakladatelskými domy. Jak byste jednotlivé spolupráce zhodnotil? A proč ta nakladatelská přelétavost? :))

Každé to nakladatelství pracuje trochu jinak, ale zároveň v podstatě stejně, různí se možná trochu přístupem samotných redaktorů, s každým jsem ale nesmírně spokojený a cením si jejich rad a nápadů. Důvod, proč jsem nezůstal jenom u Euromedie, byl ten, že moje knihy na můj vkus nakladatelství vydávalo příliš pomalu. Například ode dne, kdy bylo Pamatuj na smrt přijato, uběhlo dva a čtvrt roku, než kniha vyšla. Já samozřejmě chápu, že vydávají ročně velké množství knih a všechno zabere spoustu času a usilovné práce, ale prostě mi nepřišlo logické mít u sebe několik rukopisů a čekat roky, než na ně přijde řada, když jiné autory, kteří spadají pod YOLI, vydávají rychleji. Není v tom vůbec nic osobního, moc si vážím toho, že mi dali šanci a vydali tehdy moji prvotinu, a naprosto respektuju to, že dávají přednost jiným titulům a je to v pořádku, je na nich, jaké knihy nebo autory upřednostňují, já se jen rozhodl reagovat tím, že jsem zkusil štěstí i jinde, abych nemusel neustále čekat, až moje knihy vyjdou a vyšlo to.  

Který z vašich příběhů pro vás bylo nejnáročnější sepsat a jaký byl důvod?

Z těch vydaných pro mě bylo určitě nejnáročnější napsat Pamatuj na smrt, protože jsem měl nejméně zkušeností a dalo mi zabrat napsat to tak, abych byl relativně spokojený. S příběhem jako takovým nebyl vyloženě problém, spíš jsem měl neustále dojem, že to po stylistické stránce není nějak valné a dlouho jsem to upravoval. Dneska se mi rozhodně píše snáz a rychleji, ale určitě mám stále spoustu rezerv, ale moc rád se učím a každá rada nebo konstruktivní kritika mě posouvá dál a za to jsem nesmírně vděčný.  

Román Šepot v bouři je nejen na webu nakladatelství Grada, ale také na různých knižních e-shopech zařazen mezi napínavé knihy a thrillery. Podle vaší komunikace s naší  recenzentkou Marií Daňkovou na projektovém Instagramu Čteme české autory je ale žánrově špatně zařazený. Proč k tomu u nakladatelství Grada došlo? Zařazovali knihu žánrově sami, aniž by to s vámi zkonzultovali nebo k záměně žánru došlo omylem?

Přiznám se, že vůbec netuším, ale je možné, že někteří ho jako thriller do jisté míry vnímat mohou a taky ho tak trochu vnímají, alespoň co mi psali. Pro mě je to spíše psychologické drama s prvky krimi. Nikdy jsem s žádným nakladatelstvím neřešil, kam bude jakákoli moje kniha spadat. Myslím si, že u mých knih je trochu problém s tím, že jsou těžko zařaditelné, protože jsou pokaždé na pomezí několika žánrů. Jak Šepot v bouři, tak i Zvěsti, Pamatuj na smrt nebo třeba i To přichází děsy a Dokud dýchám, doufám. Ani jeden rukopis není čistě jednoho žánru.   

Jaké vaše dílo by si čtenáři rozhodně neměli nechat uniknout? Za mě je to kupříkladu titul Zvěsti, který obsahuje šikovně spletené životní etapy několika hrdinů. V rámci young adult se rozhodně jedná o báječné čtení. Jak to vidíte vy? Který román z vaší tvorby patří mezi ty nejkvalitnější? Některý ze starších nebo naopak právě ona připravovaná novinka? 

Moc děkuju, myslím si, že Zvěsti mají výhodu v tom, že jsou pro širší spektrum čtenářů díky většímu počtu hlavních postav psaných v ich-formě. Z těch vydaných mám pocit, že Šepot v bouři, neboť rukopis obsahuje autobiografické prvky, takže je mi ten příběh velmi blízký a navíc mi s ním hodně pomáhal táta, takže s ním můžu sdílet vzpomínky na to, jak jsme ho dávali dohromady. Taky si myslím, že je stylisticky nejsilnější a nejemotivnější. 

Zdroj: autorův archiv

Vnímáte, že se s každou knihou jako autor a možná i jako člověk někam posouváte? Měníte autorské postupy nebo přístupy ke psaní, ovlivňují příběhy, které vytvoříte, v něčem váš civilní život apod.?

Určitě, jako autor se s každým rukopisem cítím jistěji v tom, co dělám, snáze dokážu utřídit myšlenku, rychleji tvořit text a nepřemýšlím už o každém slově jako na začátku. A myslím si, že mě posouvá i jako člověka, rozhodně o věcech více přemýšlím. Když se vžívám do svých postav, do jejich životů i do toho, čemu musí čelit, uvědomuju si, že ne každý vede šťastný život, a mám pocit, že jsem díky psaní empatičtější a rozvážnější a vidím věci z větší perspektivy. Přístup mám podobný, jen v současnosti pracuju rychleji a utříděněji, než když jsem začínal, ale je to právě díky zkušenostem, které jsem za ty roky nastřádal. Nic vás neposune tak moc jako vaše vlastní zkušenost. 

Přestože se na pultech knihkupectví brzy objeví zmiňovaná kniha To přichází děsy, máte už v mysli nebo na papíře nějaký další nápad, který byste rád zpracoval do knižní podoby? 

Jak jsem již zmínil, nakladatelství YOLI u sebe má rukopis Dokud dýchám, doufám, tedy druhý díl Pamatuj na smrt a u nakladatelství Cosmopolis připravuju svoji další knihu s názvem Já, smrt, která by předběžně měla vyjít o letních prázdninách. 

Od žánru, u kterého jste kdysi začínal, tj. young adult na pomezí new adult, jste se přesunul k psychologickému románu a krimithrilleru. Kam až se nebojíte zajít a do jakého žánru byste ještě rád pronikl? Můžeme se těšit i na nějaký horor?

Nebráním se skoro žádnému žánru, ačkoli určitě mám svoje hranice a taky limity. Pro mě je důležitý samotný námět, neohlížím se tolik na žánr, možná taky proto je většina mých knih vždycky na pomezí několika žánrů a možná i proto hůře zařaditelná, jak jsem už uvedl výše. Zároveň se dá i někdy těžko určit, jestli kniha spadá do young adult, nebo už se jedná o new adult. I třeba právě Já, smrt je podle mě na pomezí jak žánru, tak věkové kategorie. A ano, chystám i horor, momentálně ho mám rozpracovaný, ale doufám, že ho do konce roku dokončím. Kdy nebo jestli vůbec vyjde, ukáže teprve čas. A domnívám se, že To přichází děsy v sobě má i prvky hororu, minimálně prolog určitě.  

Děkujeme vám za rozhovor a na závěr jedna zapeklitější otázka. Pokud byste měl prožít jeden den v kůži nějakého vašeho knižního hrdiny, koho byste si vybral a proč? 

Nejspíš bych si vybral Adama Rajnera, hlavního hrdinu z Pamatuj na smrt, protože mě jeho život, minulost i to, co se mu děje teď, do jisté míry imponuje a taky protože vím, co všechno ho ještě čeká.