Rozhovor s Alešem Novotným I.: „V podstatě bylo mým snem vydat jakoukoli knihu. “


Český autor Aleš Novotný v roce 2019 debutoval u nakladatelství Yoli - Euromedia Group s thrillerem na pomezí young adult a new adult. Pamatuj na smrt si mnozí z vás oblíbili pro jeho temnější náměty, detektivní linii i mladistvý přístup. Na projektu Čteme české autory jsme vám tento titul nepředstavili, ale naše šéfredaktorka Pamatuj na smrt četla, viz recenzi, a vznikl nápad na rozhovor, protože kniha dává spoustu možností, jak autora vyzpovídat. Děkujeme za váš čas, poskytnuté fotografie i odpovědi, pane Novotný.


Z archivu autora


V roce 2019 vyšel u nakladatelství Yoli váš debut Pamatuj na smrt. Bylo vaším snem vydat young adult thriller? 

V podstatě bylo mým snem vydat jakoukoli knihu. Už od dětství. Kdybych se pokoušel vydat knihu například před deseti lety, byl by to spíš mysteriózní horor, na který jsem se v té době zaměřoval. Moje psaní se neustále vyvíjí. Ještě jako dvanáctiletý kluk jsem psal fantasy a je dosti možné, že třeba za pár let budu psát zase úplně jiný žánr. 

Jaký je to pocit vydat knihu a vidět, že ji lidé dobře přijímají? 

Je to fantastický pocit. Snil jsem o tom prakticky od dětství a jsem neskonale vděčný, že je kniha přijímána převážně pozitivně. Ale v podstatě jsem nesmírně vděčný jen za to, že byla kniha vůbec přijata a vydána. 

Kde jste čerpal inspiraci? 

Řekl bych zejména v jiných knížkách a filmech s podobným zaměřením, když bych to vyjádřil celoplošně. A taky z vlastní fantazie, která se mě drží snad už od předškolního věku. 

Atmostéra je pěkně surová a dokáže vtáhnout do děje. Navíc jste se zaměřil na české prostředí, což není tak časté, jak by se mohlo zdát. Existují místa, o kterých píšete? Procházel jste je pro inspiraci a čerpal atmosféru? 

Určitě, myslím si, že každého autora tak nějak v textech provází místa, která dobře zná. U mě je to tak půl na půl. Čerpám z míst, jež jsem několikrát navštívil a dobře je znám, ale ve svých knihách využívám i místa, která stvořila moje fantazie. 

Ve vašem thrilleru je i milostná linie, kterou někteří čtenáři vychvalují, ale jiní by naopak onu intimní scénu vynechali. Jak to nyní vnímáte vy? Jste spokojený s tím, že jste ji do příběhu vložil, nebo si zpětně říkáte, že je možná spíše rušivým elementem? 

Máte pravdu, část ji vychvaluje, ale část ji naopak kritizuje. Po pravdě řečeno v té prvotní verzi nefigurovala vůbec, poté jsem ji tam tak nějak nastínil pár řádky, ale redaktor, který rukopis redigoval, mi poradil, že tu scénu mám rozšířit, že to mladí čtenáři ocení. Osobně si nemyslím, že je vyloženě rušivým elementem, už jen tím, že v dalších dílech, které plánuju, se bude vztah Adama a Judity nadále rozvíjet, takže se nedomnívám, že je to zbytečná scéna, ale chápu, proč ji tak někteří čtenáři mohou vnímat a je to naprosto v pořádku. Každému se líbí něco jiného. 

Z  archivu autora

Proč jste se vlastně rozhodl psát thriller s detektivní linií z prostředí středoškoláků? Obvykle se autoři zaměřují na verzi pro dospělé, takže jste určitě potěšil čtenáře young a new adult. 

Vyloženě si myslím, že jsem se nerozhodl, ale tak nějak to vyplynulo přirozenou cestou. Kniha Pamatuj na smrt má docela dlouhou a bohatou historii. Úplně prapůvodně mě napadla myšlenka napsat krátkou detektivní povídku. Pak jsem ji rozšířil o dalších deset, vždy s určitým časovým odstupem. A jedna z nich dala právě základ knize Pamatuj na smrt. Před několika lety jsem začal psát krátkou hororovou novelu, kde jsem tu pátou detektivní povídku rozvedl. Byl to jakýsi pokus napsat něco ve stylu Stop hrůzy, edice, která vycházela v devadesátých letech. Tehdy byla hlavní hrdinkou naopak dívka a jmenovala se Adéla. Ale nakonec z toho sešlo a trvalo téměř další tři roky, než jsem konečně začal psát rukopis Pamatuj na smrt. Takže napsat thriller s detektivní linií tak nějak vyústil z mých předešlých literárních aktivit. 

Jaké literatuře dáváte přednost vy sám? Máte nějaké knižní idoly, kteří vás navnadili na post spisovatele? 

Já osobně jsem začínal na Harrym Potterovi jako asi spousta čtenářů nebo autorů, což byl taky důvod, proč jsem jako kluk začal psát hlavně fantasy. Dneska dávám přednost thrillerům, krimi románům a knihám s hlubší myšlenkou. Poslední dobou jsem si hodně oblíbil knihy z nakladatelství Odeon. Ale pokud bych měl vypsat konkrétní autory, tak mám moc rád Gillian Flynnovou, Tanu Frenchovou, Jo Nesba, R. L. Stineho, J. K. Rowlingovou, Samuela Bjorka, Jefferyho Deavera nebo třeba Chrise Cartera. 

Pamatuj na smrt vyšlo v roce 2019. Plánujete nyní něco nového, čím české publikum potěšíte? Nač se můžeme těšit? 

V říjnu tohoto roku by měla vyjít sbírka povídek s vánoční tematikou, již vydává Yoli a v níž budu figurovat jako spoluautor s dalšími, řekl bych, známějšími autory, což je pro mě obrovská čest a radost. A nedávno mi moje redaktorka sdělila, že by rádi vydali můj druhý rukopis s pracovním názvem Zvěsti, který plánují vydat v první polovině příštího roku. Jedná se opět o young adult thriller, tentokrát psaný z pohledu pěti teenagerů. 

Yoli se kdysi českým autorům tolik nevěnovalo, ale po Theu Addairovi vyšel i váš titul. Zkoušel jste vydat svou knihu jinde, nebo bylo Yoli vaší první a srdeční volbou?

Tuším, že Yoli bylo moje třetí nakladatelství, kam jsem rukopis zaslal. Tehdy mi bylo prakticky jedno, kde kniha vyjde, ale jsem rád, že právě Yoli mi umožnilo splnit si svůj sen a vydat knihu. Budu jim za to nadosmrti vděčný. 

Změnilo se pro vás něco, když jste nyní na literární scéně známý jako nadějný český spisovatel?

Ani moc ne. Chodí mi akorát na Instagram hodně hezkých a milých zpráv, za které jsem nesmírně vděčný a moc si jich vážím, ale jinak se zatím nic moc zásadně nezměnilo nebo jsem to nějak výrazně nepocítil. 

Jak vy sám s odstupem času vnímáte své dílo? Někteří spisovatelé říkají, že jakmile dílo napíšou a přečtou si ho, zase by ho měnili. Máte pocit, že jste udělal vše, co bylo ve vašich silách, aby bylo perfektní, nebo si myslíte, že nějaké ty zápory má a chcete se z nich poučit?

Určitě má kniha svoje zápory, to bezesporu, kterých bych se rád v příštích knihách pokud možno vyvaroval. Určitě patřím k té skupině autorů, kteří by hned něco pozměnili tam a upravili tamhle. A patřím asi i k těm lidem, co nikdy nebudou úplně spokojení, s tím bojuju neustále. Ale na druhou stranu si myslím, že je dobré dělat chyby, protože neexistuje lepší způsob, jak se z nich poučit. Pokaždé, když někde čtu kritiku na Pamatuj na smrt, zamyslím se nad ní a kolikrát si uvědomím, že to tak skutečně je, a nedělá mi problém přijímat objektivní kritiku, protože vás může posunout dál, můžete se díky ní zdokonalovat, jsem tedy rád i za negativní postřehy, jelikož se z nich můžu poučit a do příště se jich vyvarovat. 



Komentáře