„I ta nejtěžší hodina má jen šedesát minut.“– neznámý autor
Jak dlouho už jsi v projektu a co ti za tu dobu dal, nebo vzal?
V projektu už budu za chvilku dva roky. Jsem ráda jeho součástí, protože jsem se za tu dobu zdokonalila ve psaní recenzí a zdokonaluji se stále. Měla jsem také možnost recenzovat úžasnou spoustu krásných knížek, což je skvělé. Vesměs mě při výběru doprovázelo štěstí a nenarazila jsem na vyloženě špatné knížky. Co mi vzal? Snad trochu volného času, ale ten věnuji knížkám ráda.
Jak vnímáš své působení v projektu jako redaktorka? Líbí se ti v redakci?
V redakci se mi líbí. Je tam parta příjemných kolegyň, které neváhají poradit a pomoct, když náhodou něco nevím. Uvnitř vládne pohodová atmosféra, za což jsem opravdu vděčná.
Jak to vlastně v projektové redakci probíhá? Jak to vidíš ze svého pohledu?
V projektové redakci to není jen tak. Všechno musí mít řád. Když se rozhodneme recenzovat nějakou knížku, nejprve ji zapíšeme do seznamu recenzních výtisků. Za šest týdnů od přijetí musí kniha vyjít, musíme si to tedy přesně naplánovat a zapsat do publikačního plánu. Máme také korektorku, která dbá na správnost po jazykové stránce.
Kdybys měla své působení v projektu vystihnout nějakým knižním názvem, který bys vybrala?
Kdybych měla své působení v projektu vystihnout nějakým knižním názvem, bylo by to ...když nemůžeš, tak přidej! Někdy mi hoří termín kvůli nedostatku času, ale vždycky se vyhecuju a přidám. Tímto děkuji šéfredaktorkám za shovívavost.
Jak ty osobně vnímáš českou literární scénu?
Myslím, že máme skvělé české spisovatele, kteří mají co nabídnout. Za všechny bych jmenovala Karin Lednickou a Alenu Mornštajnovou.
Dáváš přednost české, nebo zahraniční literatuře?
Mám moc ráda českou literaturu a také se jí snažím dávat přednost před zahraniční.
Máš nějaké oblíbené české klasiky?
Mám v oblibě pohádky Jiřího Kahouna, protože dokážou pohladit po duši. Jeho příběhy jsou vždy laskavé a humorné, a to vnímám jako důležitou hodnotu, která mnohým knížkám dnes chybí.
Jací jsou obecně tví oblíbení čeští spisovatelé?
Do srdce se mi zapsaly všechny knihy Daniely Krolupperové. Znamenají pro mě záruku kvality, mají vždy přidanou hodnotu, jsou čtivé, originální a psané krásnou češtinou, většinou v nich nechybí špetka humoru, a to je prvek, který musím vždy ocenit.
Četla jsi už nějaké české knihy, které bys vážně nedoporučila?
Naštěstí jsem měla při výběru vždycky docela šťastnou ruku. Letos se mi do ruky žádný vyložený propadák nedostal.
Jaké knihy ti za minulý rok utkvěly v paměti a čím to bylo?
Otevřeně se přiznávám, že jsem za minulý rok přečetla knih jen hrstku, protože jsem řešila své osobní problémy, a tudíž neměla na projekt tolik času. Přesto se našla knížka, která si získala moje sympatie. Byl to titul Danky Šárkové: Alenka, Krakonoš a Vánoce. Kromě dobře vystavěného příběhu, jehož děj se točil hlavně okolo zvířátek, nabízela i nádherné ilustrace, díky nimž se mi vepsala do srdce. Danka Šárková píše i pro ženy, takže jsem objevila autorku, jejíž tvorba i v tomto směru stojí za vyzkoušení.
Pochlub se seznamem přečtených českých knih za rok 2021.
Pro projekt:
Daniela Krolupperová: Rybí sliby
Daniela Krolupperová: Mizící hmyzíci
Daniela Krolupperová: Taje olivového háje
Edita Makovcová, Linda Kolaříková: Dim Swim se učí plavat
Zuzana Pospíšilová: Detektivové
Zuzana Pospíšilová: Detektivové a zloději kabelek
Danka Šárková: Alenka, Krakonoš a Vánoce
Mimo projekt:
Ivona Březinová: Řád sladkého sněhuláka
Ivona Březinová: Šel jsem se psem
Ivona Březinová: Ťapka, kočka stěhovavá
Jana Havlíčková, Ilona Eichlerová: Najdu Edu na posedu
Petr Horáček: Husa Líza a vánoční hvězda
Šárka Komárková: Muzikopohádky
Daniela Krolupperová: Mechová víla
Andrea Popprová: Oříškový podzim
Stanislava Reschová: Mravenečkova dobrodružství
Lenka Rožnovská: Smutno se musí vyšeptat
Klára Smolíková: Kvidovy přeslechy
Romana Suchá, Pavla Etrychová: Edo! Ty neposedo!
Petra Štarková: Lukáš a profesor Neptun
Petra Štarková: Pravidla skutečných ninjů
Na které žánry se specializuješ? Proč právě tyto? Jaký k nim máš vztah?
Specializuju se na dětskou literaturu. Odvíjí se to od mého pracovního působení – pracovala jsem v dětské knihovně a také mám ráda šťastné konce, což v příbězích tohoto typu většinou najdeme. A v neposlední řadě mám tříletou holčičku, které moc ráda čtu a snažím se v ní vypěstovat kladný vztah ke knížkám.
Co podle tebe může projekt čtenářům předat?
Určitě inspiraci a tipy na kvalitní české knihy a autory a pak také na ty, které se moc číst nevyplatí. Určitě je dobré mít před samotným čtením nejdříve zpětnou vazbu. Ušetří vám to čas, který byste tak věnovali knize, která za to nestála, a ušla vám ta, která by se vám mohla líbit.
Cítíš se jako součást projektu? Proč ano/ne? Máš možnost ovlivňovat jeho směr a vývoj?
Cítím se jako součást projektu, i když se ne vždy do všeho dění zapojím. Nutně nemám potřebu ovlivňovat jeho směr, ale když jsem tázána, ráda otázky zodpovím.
Je projekt jen o doporučování knih?
Myslím, že doporučování je stěžejní, hlavně pro čtenáře. Pro autory to znamená možnost zviditelnit se a mí určitou zpětnou vazbu.
Co podle tebe přinesou autorovi negativní i pozitivní recenze?
Zpětnou vazbu a směr, kam se posunout dál.
Pokud bys měla čtenářům doporučit jednu českou knihu, která by to byla?
Budu se trochu opakovat, oblíbila jsem si knihu Danky Šárkové: Alenka, Krakonoš a Vánoce.
Určitě už máš čtenáře, kteří pravidelně čtou tvé recenze. Co bys jim vzkázala, aby tě četli i nadále?
Pokud jste si mě jako recenzentku oblíbili, moc mě to těší a budu ráda, pokud mě budou sledovat i nadále.
Na závěr přikládám své literární předsevzetí: číst recenzované knihy s větším předstihem a dávat si pozor na opakující se slova.
Komentáře
Okomentovat