Recenze: ZUZKA V ŠATECH SVÁTEČNÍCH (Michaela Kalivodová)

Román pro ženy rebelky

Zuzka v šatech svátečních (Michaela Kalivodová, nakladatelství Ikar)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Michaele Kalivodové.
Chci zakoupit tento titul!


Michaela Kalivodová vystudovala obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, dnes ve městě žije s manželem a dcerou. Ještě pod příjmením za svobodna (tj. Kašičková) debutovala v roce 2017 básnickou sbírkou Největší kočka z tohohle kanclu. Zkusila si také napsat knížku pro děti (Medový medvídek) a v roce 2020 se blýskla s prózou Dokud jsme mladí. Letos o sobě autorka dává vědět rovnou dvěma tituly: Želmanstvím aneb deníkem jedné manželky a matky, dále pak Zuzkou v šatech svátečních (vydalo nakladatelství Ikar, spadající pod giganta Euromedia Group, a. s.). Jak se mladá hrdinka vypořádá s nastupující životní krizí? Přinejmenším s humorem!
I když je nezaměstnanost nula nula nic, holka s konzervatoří, jenže bez vidiny zářný pěvecký kariéry, bude tvrdnout leda ve více či méně ujetým ofisu u kratších nebo delších excelovejch tabulek. V lepším případě. (str. 12)

Na první pohled by se mohlo zdát, že se má Zuzka přímo báječně. Jistota v zaměstnání, perspektivní vztah, zajímavý koníček... Jenže co když ji práce v kanclu nudí, partnerské soužití nenaplňuje a vystupování s kapelou na plesech znamená hrát stále dokola převzaté hity namísto rozvoje vlastní tvorby? Dokáže si žena na prahu třicítky přiznat svou nespokojenost? A jak z toho začarovaného kruhu najít cestu ven?

Je to jako číst tyhle bestsellery – za chvíli už nejen tušíš, za chvíli víš, že je to lež jako věž. Tudy cesta přece nevede. Realitu nevyzmizíkuješ. Máma není OK. A nemám doma Láďu. Mám doma Martina. (str. 145)

Vyprávění se nese v ich-formě přítomného času a valnou většinu si ho bere na starost hlavní hrdinka, ačkoliv ve druhé polovině knihy dostanou prostor i perspektivy vedlejších postav (ale spíše jde jen takové střípky). Děj se odvíjí chronologicky, s pár odbočkami ve formě vzpomínek. Kapitoly jsou nezvykle krátké, některé čítají třebas pouhé dvě strany – což někoho může z čtení vytrhávat, další naopak díky tomu knihu zhltne nahned.

Z hlediska slohu bych si text dovolila přirovnat ke zpěvu: Když má hlas barvu a interpret charakter, přesná intonace či technická zdatnost nejsou zas až tak podstatné. Autorka totiž popisuje vcelku všední věci a spíše než na jazykovou akrobacii sází na autenticitu projevu. Hojně využívá nespisovnou češtinu, dobře mířený sarkasmus a trefné pop-kulturní narážky. Výsledkem je čtivý a uvěřitelný příběh, se kterým se mnozí z nás dovedou ztotožnit.

A řekla, že cítit poletující motýlky v žaludku je sice milý a hezký, ale není to praktický, nestaví se na tom vztah. Leda se na to po třiceti letech soužití pěkně vzpomíná. (Str. 56)

Hlavní hrdinka Zuzka jako by se nemohla rozhodnout, jestli se ocitla v tragédii nebo komedii (i z nepříjemných situací si umí tropit žerty, nebo je alespoň bere s nadhledem). Rebelku z ní nedělá obrážení večírků či holdování alkoholu, ale její odvaha si připustit, že není špatné chtít od života víc. Pravděpodobně si ji neoblíbí každý, zejména kvůli stylu humoru, pohledu na svět a učiněným volbám. Zatímco tíseň na pracovišti Kalivodová vystihla přesně, vykreslit Zuzčin vztah s Martinem jako dysfunkční se už tolik nepovedlo (vždyť jeho největší vada by pro mnoho žen znamenala spíše splněný sen).

Kromě ústředního tématu (řešení životní krize a hledání sebe sama) autorka nakousne i několik dalších, z nichž velkou roli hraje nemoc v rodině. To sice dodává dílu jakýsi přesah, avšak čtenáři se bezpochyby těšili na něco jiného... Kde jsou sakra ty plesy?! Vážně se bude o účinkování s kapelou jen letmo hovořit? Ano, bohužel, žádné atmosférické zážitky z koncertů se nekonají. Zuzka se do svátečního opravdu obleče, ale především aby obrážela návštěvy/oslavy u příbuzných, kolegů a kamarádů.

„Ser na to a dělej, co tě baví a co chceš. Zůstaň v černým. Nevyndavej si z uší ty piercy a nenavlíkej si šatičky pro panenky, než jdeš zpívat. Máš na to.“ (str. 69)

Titul mě nalákal neotřelou obálkou a slibnou anotací, i když musím připustit, že jsem od něj čekala něco trochu jiného (sama jsem kdysi zpívala v kapele a čelila stejným dilematům, takže jsem doufala, že by se příběh mohl odvíjet více tímto směrem). Ve finále každopádně zklamaná nejsem, protože se mi knížka dobře četla a dokázala ve mně vzbudit emoce. Určitě bych se nebránila delšímu rozsahu, klidně dvojnásobnému, protože některé motivy by si zasloužily více rozpracovat a rozhodnutí protagonistky by prospěl delší vývoj.

Zuzka v šatech svátečních sice pracuje s podobnými náměty jako Nemusíš! (recenze) Dagmar Digmy Čechové nebo Uteč! (recenze) Dagmar České, nicméně je pojímá osobitě a z nového úhlu. Někomu kniha poslouží jako fajn oddechovka, jinému možná dodá impuls změnit život... Pokud ovšem vyhledáváte silnou romantickou linku, sáhněte radši po něčem jiném.


Zuzce táhne na třicítku a už čtyři roky prakticky přešlapuje na místě. Pracuje ve stejné kanceláři, má stejného přítele, stejné problémy v rodině a s její pěveckou kariérou to taky nevypadá valně. Není se svým životem spokojená, ale nemá energii ani vůli něco změnit. A navíc vlastně ani sama pořádně neví, co chce. Spolehlivého Martina, který ji miluje daleko víc než ona jeho a udělal by pro ni první poslední? Práci v kanclu, která ji nenaplňuje, ale živí ji? Sem tam vystupovat s kapelou, která skončila u hraní na plesech? Může se s tím spokojit? Anebo je to přece jen málo?

Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2021
Žánr: román pro ženy, humor
Počet stran: 160
Vazba: pevná s přebalem

Komentáře