Recenze: UTEČ! (Dagmar Česká)

Silný příběh na pozadí americké divočiny

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar České.

Ačkoliv Dagmar Česká vystudovala obor Architektura a stavitelství (ČVUT), své uplatnění a naplnění nakonec nalezla někde úplně jinde. Touhu psát v sobě objevila již během studií. Nejprve svými články přispívala na různé webové portály o bydlení, designu apod., později působila jako redaktorka časopisu Domov či Dřevo&Stavby. Také se stala matkou, ale to ji od psaní neodradilo – naopak, tato zkušenost jí poskytla spoustu nových témat. O její první román Uteč! projevilo zájem nakladatelství Fragment, kde kniha vyšla na sklonku léta 2020, a ač je zařazena do kategorie „čtení pro ženy“, romance je jen jednou z mnoha zastávek na strastiplné životní pouti mladé Hanny.

„Ztratila jsem se, ale nehledej mě. Musím se nají sama.“ (Str. 5)


Na první pohled se Hannin život jeví jako splněný sen. Má milující rodinu, slibně se rozjíždějící kariéru a krásného bohatého snoubence. Budoucnost před ní leží nalinkovaná k maximální spokojenosti všech zúčastněných, jenže Hanna se rozhodne pro naprosto neočekávaný tah. Tony je sice ideální partie, ale podvádí  a ona nehodlá přistoupit na špinavou hru. 

Přestože je během prodlouženého víkendu v přírodě obklopena přáteli, cítí se sama. Zrada bolí a snubní prstýnek ji najednou nepopsatelně tíží. To, co viděla za dveřmi zaplivaných pánských záchodů nedalekého baru, byla poslední kapka, poslední chybějící střípek do mozaiky lží. Potřebuje vypadnout, musí si promluvit se svou kamarádkou Heather. Ta ji kdysi varovala, ale Hanna ji neposlouchala  a teď se chce omluvit, snad i poprosit o radu. Od jejího cíle ji však dělí více než stovka mil. A když jí cestu zkříží parta drsných motorkářů, nabízí se jí nečekaná příležitost, jak onu vzdálenost překonat.

„Vážně jsem nikdy předtím nikoho, jako jste vy, nepotkala. Vychovali mě v tom, že každý potetovaný, zarostlý chlap oblečený v kůži mě bude chtít okrást, znásilnit a zabít. Ne nutně v tomhle pořadí. Když mě Jay v tom lese chytil, myslela jsem si, že je se mnou ámen. Pak mi řekl, že se vás nemusím bát, a já jsem mu najednou věřila.“ (Str. 62)


V knize převažuje er-forma minulého času a vyprávění sestává z hlavní dějové linie, která se zaměřuje na Hanninu výpravu, přičemž tyto kapitoly prokládají tzv. mezihry  deníkové zápisky Hannina strýčka Harolda či důležité okamžiky uplynulých let týkající se vedlejších postav, především Jaye, jež dokreslují celkový obrázek příběhu. Velice nešťastně však dopadla volba je odlišit, neboť se delší pasáže v kurzívě nečtou příliš dobře. Zato popisy divoké přírody a městského ruchu téměř ožívají před očima, a to aniž by se autorčin sloh vyznačoval přehnanou květnatostí. Vyjadřuje spíše prostě a přímo, navíc dává umně vyniknout kontrastu v řeči i postojích jednotlivých vrstev a skupin.

„Ocitla se tváří v tvář skutečnému zlu. A s ničím takovým se skleníková růže jako ona zřejmě dosud nepotkala.“ (Str. 58)


Romantická linka působí přirozeně a vztah obou hrdinů se vyvíjí pozvolna. Hanna a Jay by totiž nemohli být odlišnější  věkový rozdíl čítající na dvě dekády je oproti jejich protichůdným povahám a postojům polehčující okolností. Ona je v jeho očích rozmarnou nanynkou, on schovává svoje city a šrámy z dětství za maskou nepřístupnosti. Čtenář má možnost sledovat, jak spolu krůček po krůčku nachází společnou řeč, až nakonec překlenou onu propast.

Ústřední téma každopádně tkví v krizi identity a hledání sebe sama, ale autorka se nebojí vytáhnout na světlo světa i některé temnější aspekty (nejen americké) společnosti: např. násilí, znásilnění, rasismus či homofobie. Řešení těchto problematik rozhodně nezavání umělou snahou o přesah, neboť se vše do příběhu i prostředí hodí a pro skutečné Spojené státy jsou tyto záležitosti denním hamburgerem.


Zdroj: archiv recenzentky


Mě osobně se kniha opravdu dotkla – a domnívám se, že podobný pocit zakusí mnoho dalších čtenářů, jelikož se s Hannou a jejími trabli může ztotožnit kdokoliv. Oceňuji, s jakou autenticitou se autorce podařilo vystihnout tamní atmosféru, a nejedna postava mi přirostla k srdci. Vadilo mi snad jen poněkud drobné písmo, zmatený úvod a že některé mezihry pravděpodobně plnily pouze roli oddělovače, aniž by se v nich dělo něco vyloženě přínosného a záživného.

Uteč! bych vzhledem k explicitnímu obsahu doporučila minimálně od patnácti let, přičemž román cílí spíše na mladé ženy okolo dvacítky. Coby literární debut určitě obstojí, neboť se jedná o kvalitní dílo, které rošťácky vykukuje ze své údajné škatulky.


Anotace:
Hanna má všechno, po čem lidé obvykle touží: milující rodinu, bohatého partnera i vidinu úspěšné kariéry. Většina žen by po takovém životě skočila, Hanna se před ním rozhodla utéct.

Na své pouti za nalezením odpovědí potká Jaye. Uzavřeného motorkáře, který ukrývá děsivou minulost. Pomůže mu pouto, které mezi nimi vzniká, překonat traumata, která ovlivňují celý jeho život? Najde Hanna to, co hledá, nebo jejich nebezpečná jízda skončí pohromou? 

Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2020
Žánr: román pro ženy, romantika
Počet stran: 280
Vazba: pevná s přebalem

Komentáře