Noční můry přicházejí z minulosti
Za recenzní výtisk děkuji vydavatelství Milk & Honey
Chci zakoupit titul!
Milk & Honey je vydavatelství stejnojmenného časopisu, vycházejícího jednou za jeden až dva měsíce zdarma. Vydavatelství se soustředí na kulturně-společenskou dimenzi města Českých Budějovic. Snaží se přinášet netuctové zprávy a kulturní novinky. A právě tady se setkali i dva jihočeští autoři Miroslav Pech a a Honza Vojtíšek, aby svým uměním informovali, že na jihu se rodí vážně hrůzné příběhy. Publikace je kreativně zpracována a připomíná rozdělením Čapkovo dílo Povídky z jedné a druhé kapsy.
Jako první mi do ruky padla strana s názvem Milenci ze snů od Miroslava Pecha. S tímto autorem jsme se již na projektu setkali při recenzi jeho hororového románu Dítě tmy. Nyní se pojďme podívat, co nám tentokrát spisovatel naservíroval ve formě novely.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Milenci ze snů
Honza je třicetiletý muž, který se po nevydařeném vztahu a osobní krizi ocitá opět pod střechou svých rodičů. Sype do sebe prášky na spaní a před realitou uniká do snového světa, kde na něj čeká jeho vytoužená žena Oneira. Jenže i ve spánku jej pronásleduje někdo, kdo mu touží ublížit. Ale proč? Co od něj chce zvrácená čarodějnice a proč Honza nechce žít v realitě? Příběh nabývá hrůzných výjevů a smrt je blízko.
Novela je dělená do 23 krátkých kapitol vyprávěných v er-formě, zejména z pohledů dvou hlavních postav. Vše doplňují černo-růžové ilustrace a celkově je polovina publikace laděná barevně (čísla stránek a odrážky odstavců) do růžové barvy. Za grafickou úpravu (netradiční a originální) je zodpovědný Milan Krištůfek. Ilustrace má pak na svědomí Lucie Kacerová.
Miroslav Pech vytvořil pro Milence ze snů dvě důležité postavy, jak jsem zmiňovala výše. Prvním představitelem v hororové romanci je Honza – zkroušený třicátník, vykazující spoustu psychických problémů. Jeho nejlepším řešením aktuální situace je bydlet u rodičů a vrhat se pod nápory medikací do světa vytrženého z reality. Druhou aktérkou je Meda. Dívka, se kterou se život nikdy pořádně nemazlil. Po odchodu od svých drogově naladěných rodičů končí u babičky a dědečka, kteří mají o lásce k druhým hodně pokroucené názory.
Charaktery postav v díle jsou dobře vykreslené a logicky zapadají do příběhu. Je možné si všimnout autorovy záliby vsadit do malého prostoru co nejvíce labilních postav najednou. To může i narušit reálnost celkového vyprávění. Milenci ze snů jsou prostě jenom zlo a šeď. Tak pozor na deprese, až knihu zavřete!
„Vběhl dovnitř a tma ustoupila světlům z loučí připevněných na skále. Byly to lebky a hrudní koše. Kužely světel pronikaly očními důlky, na stěnách se chvělo stínové šrafování. Louče se táhly do hlubin jeskyně a po pár metrech mizely za ohybem.“ (str. 58)
Spisovatel zvolil převážně formu dialogů. Na základě toho příběh doslova sprintuje k závěru, jež ve čtenáři zanechá hluboký dojem. Celkově je propojení snového a reálného světa skvěle vybudováno. Napětí graduje postupně a i takto krátké vyprávění schovává promyšlenou zápletku a postupné odhalení. S potěšením mohu říct, že autor odvedl dobrou práci a šel rovnou na věc. Stránky zhltnete za necelý večer a odložit knihu, to vás rozhodně nenapadne.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Když knihu otočíme vzhůru nohama a obrátíme, dostaneme se k S Meluzínou sůl lízat od Honzy Vojtíška. I tohoto autora jistě znáte z recenzí na knihu Sešívance, Kazatel nebo Rozpolcení. Ryze hororového autora můžete očekávat kdekoliv, kde se cokoli okolo hororu děje. Zajímavým typem může být jeho několik let vydávaný e-magazín Howard. Ale my se zaměříme na „Meluzínu“ a její temné podání.
S Meluzínou sůl lízat
Plavba na lodi může být romantická, relaxační, inspirativní, anebo dokonce i děsivá. O tom ví své bezejmenný režisér, jenž se na palubě plaví. Jeho bezstarostnou plavbu naruší další pasažér Jan Haupt, který s ním zapřede nevinnou debatu o větru. Ta v obou mužích zanedlouho vzbudí všudypřítomný strach.
Novela je rozdělená do osmi kapitol, psána převážně v ich-formě vystupujících postav. Setkáme se však i s er-formou, na niž narazíme v části deníkového zápisu. Dílo je laděné do tyrkysové barvy, stejně jako to bylo s růžovou u Milenců ze snů. Vyprávění je vrstevnaté a na stísněném prostoru nás autor vezme z přítomnosti do nedaleké minulosti a pak rovnou do 13. až 14. století.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Celým dějem nás provází především Jan Haupt. Postarší muž, má po kapsách stále mouku a na jazyku story, již potřebuje vyprávět. Čtenář určitě ocení skvělé zpracování charakteru záhadného podivína, který zážitky odkrývá minulé já a důvody svého přerodu. Režisér, s nímž se setkáme na prvních stránkách, sice zpočátku vypadá, že bude patřit mezi hlavní postavy, ale nakonec je z něj pouze posluchač a jeho původní záměry, kam jede a co tam bude dělat, jsou zbytečné. Oba autoři – jak Vojtíšek, tak Pech – jsou dost zkušení na to, aby jejich hrdinové nemývali sklony k chaotickému jednání nebo neměli ploché charaktery.
„Když bylo po všem, Johannes vstal a zavazoval si kalhoty. Zhrzená dívka zůstala nehybně ležet a mlčky zarytě hleděla na stranu. Jakoubek vesele vyskočil a stahuje si kalhoty hodlal zaujmout uvolněné pánovo místo. Jak to Johannes spatřil, mohutným švihem jej z dívky odhodil, popadl nejbližší vidle a připíchl ho za ruku k podlaze.“ (str. 40)
Dílo je psáno formou vzpomínek a oproti Pechovi se Vojtíšek více rozepisuje a přibližuje nám atmosféru a prostředí. Jednoduše řečeno nepomáhá si dialogy k budování a gradaci napětí. S Meluzínou sůl lízat se přelévá v časech plynule jako voda a příběh postupně logicky zapadá. Krvavé scény byly na Vojtíškův vkus celkem úsporné, asi nebudu jediný čtenář, který čekal trochu větší řež. Ale za to bych dala palec nahoru. Alespoň autor dokazuje, že umí i překvapit. Nevím, jestli byla mezi spisovateli domluva na konkrétním rozsahu, ale tam, kde Pech zaválel v údernosti a rozsah mu naprosto stačil, mi přišlo, že by Honza potřeboval více prostoru pro to, aby z Meluzíny vykřesal větší potenciál, jenž by se do čtenáře opřel jako pořádná vichřice.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Pojďme si autory a jejich společnou publikaci trochu shrnout. Jak Vojtíšek, tak Pech na pár stranách dokázali, že umí stvořit děj, který má rozhodně nápad a dávku napětí. Každý se na to vrhnul z jiné strany. Pech nás za použití dialogů strhnul do víru psychologického thrilleru, kdežto Vojtíšek vsadil na své oblíbené popisy a za pomoci různých časových linií nám ukázal zrod Meluzíny. V této spolupráci mě více zaujalo dílo Milenci ze snů – je mrazivé a dlouho zanechává stopy. Nejspíš proto, že Pechova novela může nabýt reálné podoby i v našem světě díky lidskému zlu. Meluzína však není oproti tomu pozadu. Můj osobní názor je, že by Vojtíšek potřeboval více času, aby nabídl vše, co tahle větrná žena má a umí.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Milence ze snů a S Meluzínou sůl lízat mohu doporučit. Publikace obsahuje sexuální, násilné a krvavé scény, takže jen na vlastní nebezpečí. Co po přečtení dostanete? Pachuť v puse, že svět podle Pecha je jedno velké a trýznivé peklo. Nebo nervózní ošívání, kdykoliv se do vás opře silnější vítr. Každopádně Honza Vojtíšek v této situaci radí – plné kapsy mouky!
Společné vydání dvou hororových novel jihočeských autorů Miroslava Pecha (Milenci ze snů) a Honzy Vojtíška (S Meluzínou sůl lízat).
Zamilování se mnohdy podobá krásnému snu. Horší je, když se z něj stane noční můra. Honza se dosud nevzpamatoval ze strašlivé události, která mui zničila dětství i celý následující život. Zlo se však opět probouzí a tentokárt Honzu nehodlá nechat uniknout.
Nejmenovaný režisér se na lodi cestou do USA setká s podivným mužem, který mu odvypráví ještě podivnější příběh, sahající do daleké historie, až k samotnému zrodu legendy o Meluzíně. Víte, proč venku skučí Meluzína? Máte doma dostatek mouky nebo soli?
Nakladatelství: Milk & Honey
Rok vydání: 2021
Žánr: horor
Počet stran: 124
Vazba: měkká s přebalem
Komentáře
Okomentovat