S revolucí nastávají nové možnosti
Za čtrnáct dní se tchyně přiřítila do Liberce, protože chtěla zajít na večerní divadelní představení. Bohužel přijela právě ve chvíli, kdy Rampa maloval schodiště a natíral kuchyňské židle. Tchyně, nazývaná sousedy teta fofr, si z neznámého důvodu zula boty, vyběhla v punčochách po schodech pokrytých mokrým blátíčkem seškrábané barvy, a než ji Dáša stačila varovat, usedla ve večerních šatech na čerstvě natřenou židli. Ihned spustila: „Přivezla sem vám pro začátek tři kuřice, hodila sem je za barákem na trávník. Měla sem je v kabelce a sou po cestě trochu přidušený. Děte je, Rampo, trochu pokropit vodou, ať se vzpamatujou.“ Rampa šel tedy oživovat nešťastné slepice, zatímco Dáša se věnovala čištění tchýniných šatů. Tchyně mezitím z okna pozorovala Rampovy oživovací pokusy. „Ježišmarija, voni to nepřežily,“ komentovala situaci na zahradě. „Dášo, podej mi nůž, ať je stihnu rychle podříznout. Seženu vám nový.“ (str. 72)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Petru Koškovi.
Chci zakoupit tento titul!
Rampa se v životě posunul dál a kromě manželky Dáši mu dělá radost i malý Rampič. Komunistický systém se pomalu hroutí a připlouvají lákadla spojená s pádem železné opony. Turistika i další výzvy na poli pracovním či rodinném. Společenské změny otřásají Československem a nezbývá nic jiného než se rychle přizpůsobit. Jaké svody protagonista okusí a odolá všem nástrahám a pokušení?
Pokračování zachovává styl i způsob vyprávění předešlého svazku. Tentokrát příběh prožijeme v padesáti sedmi pojmenovaných kapitolách, jež se dají pomyslně rozdělit na dobu socialistickou a popřevratovou. Z uranových dolů se přesuneme do textilní továrny v Liberci. Odlišné prostředí nabízí trochu jiný materiál k pobavení, stejně tak Lumírovo a Rampovo manželství či výchova dětí. Ostatně posuďte sami, jestli by jejich ženy nezasloužily svatozář…
S čůráním však vznikl další problém hodný moderního řešení. protože Dáša neustále kontrolovala stav plínky mezi Rampičovýma nožkama, Rampa jí chtěl ušetřit práci. Sehnal tedy od kamaráda z Tesly čislo vlhkosti, vložil ho do plínky a připojil na plochou baterii a bzučák. Vynález fungoval skvěle: jakmile se Rampič počůral, byla Dáša o vzniklé situaci ihned informována zvukovým signálem. Za několik dní však zlepšovák přestal fungovat, protože plochá baterie se vybila. Rampa tedy neváhal a připojil svůj vynález přes zvonkový transformátor do zásuvky. Když přišla Dáša do pokoje a viděla, že drát vycházející z Rampičova mezinoží vede přes jakousi černou krabičku do zásuvky, vytrhla přivodní kabel a začala na Rampu hystericky křičet: „ANi za nic nenechám svý dítě zabít vynálezama jeho poblázněnýho fotra! Marně Rampa vysvětloval, že na sekundární straně transformátoru je pouhých pět voltů, což nemůže Rampičovi ublížit. Dáša nechtěla jeho vysvětlování slyšet. (str. 12-13)
Nezaujatý er-formový pozorovatel s břitkým ostrovtipem komentuje dění kolem protagonisty a jeho nejbližšího okolí. Každá zápletka vystačí s nezbytným popisem, který umožňuje představit si danou situaci, následně využívá atmosféru či humor vycházející z nedorozumění, rozhovorových přestřelek a objevování. Politika je omezena na minimum, dominuje snaha o zobrazení vývoje společnosti a nových možností spojených s otevřením hranic a privatizací. Petr Košek čerpá z osobních zážitků, byť upozorňuje, že podobnost s konkrétními osobami je čistě náhodná. Podaří se mu vás rozveselit i tentokrát?
Po stylistické stránce se nejedná o žádnou jízdu na horské dráze, ale o klidné, převážně lineární vyprávění. Spisovnou češtinu doprovází velké množství obecné, zastoupené jsou i cizojazyčné věty, z velké části v angličtině, ruštině, slovenštině, polštině aj. Doslovný překlad i vysvětlení neobvyklých či ryze specifických termínů, naleznete v závěrečných vysvětlivkách. Text neobsahuje chyby, jež by znepříjemňovali četbu, je ale znát citelné nadužívání osobních a přivlastňovacích zájmen.
Zázemí pracovního procesu se nevěnujeme přespříliš, spíše zavítáme do jednotlivých domácností a hlavně ciziny. Přestože spřátelené rodiny navštíví i krásy tuzemských hor, větší dobrodružství si užijí Rampa s Lumírem sólo v zahraničí. Projedou Spojenými státy americkými (Arizona, Longs Peak, Omaha, Las Vegas aj.), ale zavítají i do exotičtějších destinací – Himaláje v Nepálu či do Tádžikistánu. Údajně nejkrásnější místo v Himaláji je Gokyo. Podaří se ho přátelům spatřit, nebo je cesta příliš nebezpečná?
Další den ráno již neúnavný stroj pomalu stoupal před obdivnými pohledy místního lidu hlubokým údolím k hlavnímu hřebeni Ötztalských Alp. Za jednou zatáčkou se však silnice najednou prudce zvedla tak, že Rampa jen stěží zachytil značku informující řidiče o stoupání 25 %. „Co mám dělat?“ zvolal. „Dej tam jedničku a jeď! zařval Lumír, aby Rampa neměl možnost o situaci přemýšlet. Erena vypustila oblak černého dýmu a pak začala želví rychlostí poslušně šplhat do kopce. „Když se to zastaví, na brzdě to neudržím.“ pronesl dost nervózní Rampa. Lumír se rychle shýbl pod gauč, vytáhl dva klíny, z nichž jeden podal Frantovi, a briskně otevřel dveře. „Žádnej problém,“ uklidňoval Rampu. „Kdyby se chtela zastavit, vyskočíme a zaklínujem zadní kola,“ vysvětlil, což Rampu příliš neuklidnilo. Plně naložená Erena však kopec vyjela na jedničku naprosto s přehledem. (str. 133)
Svým charakterem oproti předchůdkyni je znatelněji cítit cestopis, díky čemuž poznáme místa, na něž se fyzicky snadno nedostaneme. Právě atmosféra, odlišná kultura a mentalita budou obohacujícími prvky. Spíše poklidné tempo, kochající se okolím a nechávajícím plně rozvinout dozvuky novosti. Krása, ale i nebezpečí hor, se neobejdou bez typicky vtipného glosování, životního nadhledu i ryze humorných situací. Za jakým účelem v Čechách hledají Mormoni Rampu? Jaké nedorozumění vznikne při nákupu auta?
V ostříleném čtyřlístku Rampa, Lumír, Dáša a Marika se podrobněji zaměřujeme na první dva zmíněné a jejich přátelství. Prožijí spolu krásné, náročné i emotivní chvilky, kdy pochopíme pravý výraz spojení v dobrém i zlém. I přes svízelnosti různého druhu počítejte i nadále s odlehčeností, bez zbytečného zaměření na psychologickou hloubku.
Nevýhodou může být špatné načasování a přímé pokračování čtení hned po prvotině, kdy se kvůli repetitivnosti lze nudit. Nejde ani tak o to, že by snad byl obsah stejný, ale velmi podobný. Uspořádání a přemíra cestování mohou způsobit pokles pozornosti, poněvadž nezažijete vlastně nic překvapivého, už zkrátka víte, co očekávat. Text si zachovává kvalitu; zaznamenáte pouze minimum překlepů a nadbytek zájmen.
Vnitřní černobílé ilustrace opět vytvořila Vlasta Bergmanová, díky nim si snadno představíte jednotlivé příhody. Do celkového knižního pojetí se skvěle hodí.
Do tábora se dopotáceli v noci a shledali svoje kamarády v tíživé náladě. Láďův spolubydlící byl totiž alergický na všudypřítomný prach, a tak ležel ve stanu a těžce dýchal přes mokrý ručník. Všichni se navíc strachovali o trojici kamarádů, kteří vyrazili před dvěma dny jako první k Bojci. Nakonec zemětřesení přestáli v pohodě všichni kromě Dany, která spadla při praní prádla do potoka. (str. 50)
Rampa v Texlaně zachovává stejné členění jako předešlý díl a plynule navazuje v zachycování Rampova následného životního období. Komu vyhovovala forma, přijde si na své i tímto počinem, jen počítejte s větším důrazem na cestování a zvažte, kdy se vrhnete do četby. Perfektní oddechové čtivo, které nezatíží hlavu a zavede vás do vzdálených krajů i do minulosti poznamenané nově nabytou svobodou a problémy začínajícího kapitalismu.
Regionální autor Petr Košek se zabýval výpočetní technikou v liberecké Textilaně, z níž vnímáte silnou podobnost i s názvem nejnovější knihy. O předcházejícím počinu Rampa v uranových dolech jsme vás v nedávné době na projektu již informovali. Ve volném čase se věnuje horolezectví, lyžování a vysokohorské turistice.
Subjektivní názor: Opět příjemně strávené chvíle, přesto už bez momentu překvapení, naopak jsem se více nudila, protože složka pracovní a rodinná, jež mě nesmírně bavila, byla upozaděná na úkor horolezectví, na což v natolik hojné míře úplně nejsem. Nicméně na to, že se jedná o zpracování osobních zápisků, nikoliv text zajetého spisovatele, se autor zpracování zhostil se ctí a rozhodně své příznivce najde.
Závěrečné hodnocení: 70 %
Knížka přináší pokračování příběhů programátora Rampy, který v předchozím díle ukončil své působení ve středisku výpočetní techniky uranových dolů a nyní nastoupil do výpočetního střediska jedné textilní továrny v Liberci. Prostředí v ní je jiné než v uranových dolech, ale práce i zde vyžaduje občas neobvyklý přístup, jenž je často příčinou humorných situací. Další veselé a dobrodružné příběhy prožívá Rampa v horách se svým nerozlučným přítelem Lumírem, ale také s dětmi, které se oběma kamarádům narodily. Do děje vstupují i manželky Rampy a Lumíra, přivádějící je často do nezáviděníhodných situací. Vše probíhá na pozadí rozpadu komunistického systému, sametové revoluce a následných společenských změn, odrážejících se v životech protagonistů. Některé příběhy se díky otevíraným hranicím odehrávají v daleké cizině, kam se cestovatelé, dosud žijící v uzavřené české kotlině, odvážně vypraví. Knížka by svým obsahem mohla zaujmout nejen pamětníky a milovníky cestování, ale i příslušníky mladších generací, jimž dává příležitost dozvědět se mnohé o tehdejší době.
Nakladatelství: Nakladatelství Bor
Série: Rampovy příběhy (2.díl)
Ilustrace: Vlasta Bergmanová
Rok vydání: 2024
Žánr: humoristické historky
Počet stran: 260
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat