Hora, bouřka a naděje
Vždyť co je na světě krásnější? Než když můžeš překonávat sám sebe. Překážky. Odložit potěšení. Máknout! Fyzická námaha je nejlepším lékem na všechny trable a dušeboly. A je jedno, jestli se dostaví v podobě těžké činky ve fitku, tahání poražené soušky k zátopu, nebo vynášení handicapované ženy do sto dvaceti schodů na rozhlednu. (str. 181)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Horký červencový víkend ve vyhlášené horské restauraci přináší bouřkové mraky. Zatímco si restauratér lebedí nad vzácnou návštěvou, obsluha zažívá nečekané vzrušení... Dáma na vozíku maluje portréty jako každou sobotu a neděli, ale najednou je vše jiné. Do životů zasáhne živel přírody a chce donutit každého k bilanci dosavadní existence.
Útlá novelka vyniká vytříbenou stylistikou a bohatou slovní zásobou. Na události nahlížíme z několika úhlů pohledu téměř scénického charakteru. Vyprávění je ozvláštněno zelenými stránkami, kde v lyrických pasážích ožívá hora samotná vnitřním monologem. S notnou dávkou nostalgie popisuje zásahy přírodních živlů do žití lidí, zvířat i místa samotného. Text je plný popisných pasáží a dechberoucího líčení krajiny. Poklidnou vlnu příběhu narušují drobné nuance podporující napětí a dusnou atmosféru, jež tvoří paralelu s nastupující bouřkou.
Nahoře je situační melodrama, kde máme možnost poznat několik nesourodých charakterů. Hendikepovaná Beata se věnuje genealogii a kresbě podobizen. Lidské osudy ji fascinují a vyživují, přestože vyhledává samotu. Vlastník restaurace Schöninger je právem pyšný na místo, které sám vybudoval. Nahlédnutí do mysli šéfa gastronomie je autentické a mezi řádky cítíte stres i štěstí, jež jsou alfou omegou jeho podnikání. Zajímavými postavičkami jsou Čert a jeho parta, trampové, kteří přijeli vzdát holt svému kamarádovi a doprovodit ho na poslední cestu. Byznysmen Korner vizáží a chováním nápadně připomíná zesnulého Kellnera, pokora, s jakou přijal pozvání k zafinancování místního projektu, je podivná a sympatická zároveň. Osmdesátiletý profesor entomologie Vilém Nebeský se nevzdává naděje na nález vzácného tesaříka a v zasloužilém věku překypuje dětskou naivitou.
Ústředním tématem je hledání radosti v obyčejnosti a nevyhnutelnost smrti. Kvůli krátkému rozsahu však některé myšlenky nestačí doputovat do nitra a stečou po povrchu.
Protagonisté jsou uvěřitelní, dialogy mezi nimi zábavné a čtenář je čím dál více napjatý, jak to celé dopadne. Vzhledem ke krátké časové chronologii si však nestihneme k jednotlivcům utvořit vztah. Cempírek se snaží o filozofický nástin smyslu bytí; úvahy aktérů jsou různorodé, stejně jako život sám. Negativně lze vnímat absenci katarze v závěru. Dění je sice vysvětleno, ale kýžený wow efekt chybí. Velký potenciál se ztratil ve všednosti, ovšem mohlo se jednat i o autorův záměr.
Nahoře je jednohubkou pro náročnější. Vychází v edici Tvář, což je samo o sobě zárukou kvalitního čtení pro přemýšlivé jedince. Pokud však hledáte komplikovanější čtivo, zvolte spíše Sběratele sněhu nebo Papírové domky. Lehkou podobnost ve stylu spatřuji u Labutě a lovce, kde rovněž počasí představuje nosnou linku.
Českobudějovický rodák Jan Cempírek pracuje od roku 1996 v médiích, např. pro MF Dnes, Frekvenci 1 či Český internet. Zabývá se zejména cestopisnými reportážemi a fotografováním. Fotky ze záplav v roce 2002 dokonce převzal web UNESCO. Dráhu spisovatele započal roku 2008 povídkovou sbírkou Autostop.cz.
Kniha mě nenadchla ani neurazila. Oceňuji zajímavé zpracování i úžasnou práci s jazykem, ale chyběl mi tam moment, který by se mi zaryl do paměti.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Jednoho letního víkendu bouřka odřízne od světa restauraci na vrcholu výletnicky oblíbené hory a uvězní zde různorodou skupinku návštěvníků. Z náhodného setkání vzniká večírek při svíčkách, kde si každý chce užít svou chvíli – a něco po sobě zanechat. Nahoře je svižná, odlehčená novela o potřebě být viděn a dát svému životu nějaký význam, ale také o tom, co vypluje na povrch, když už není kam utéct.
Komentáře
Okomentovat