Kde máš bráchu, Metude? nabízí neotřelý pohled na Velkou Moravu
„Někteří se těší, že se nebudou muset po zbytek života pořád hrbit na poli, jiní zase mají z toho podivného boha strach. Z Peruna ho sice mají taky, ale ten je náš a člověk ví, co od něj očekávat. Zato ten cizí bůh…“ (str. 49)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jonatan Livingston.
Roku 863, zřejmě někdy začátkem prázdnin, pokud máme věřit datu slavného svátku, na naše území připutovali věrozvěsti – soluňští bratři Konstantin s Metodějem – na pozvání velkomoravského knížete Rastislava. Tolik alespoň praví učivo dějepisu druhého stupně základní školy. Ale věděli jste, že měli průvodce Soběka? Chlapce pro všechno, který umně hraje na píšťalu? Přesně tak to tvrdí ve své historické fresce Kde máš bráchu, Metude? Vladislav Dolník. Jedná se o pokračování knihy Vítej u nás, Metude!
Plynule navazuje na předchozí události. Ocitáme se uprostřed Velké Moravy, na Moravagradu, kde chybí vysvěcené kostely a křesťanů je zde jako šafránu. To mají učení sourozenci změnit. Na povel velkého Moravana tak zakládají školu a to, co jim chybí, má protagonista na starost. A že toho nebude málo. Navíc se k hradbám blíží Frankové. Inu, Evropa raného středověku nebyla zrovna selanka.
Kvůli schvalování liturgie ve slovanském jazyce, kterou musí posvětit vyšší místa, nezůstaneme pouze na Moravě a čeká nás také zahraniční cesta. Prozkoumáme tak další starobylé kouty našeho kontinentu.
Setkáváme se s hrdiny předchozího dílu, známé postavy přijdou pozdravit a dozvíme se, co se s nimi stalo, což leckdy protagonistu nutí zkoumat svá vlastní předchozí rozhodnutí. Kovář Medvěd je ovšem posléze upozaděn, aby větší prostor dostali dva šiřitelé křesťanství, protože jejich příchod znamená pouhý začátek dění.
Humor je decentní, spíš k pousmání. Nedevalvuje historické reálie, ale respektuje je. Pozornější narazí i na popkulturní odkazy, třeba na Járu Cimrmana, což je velmi přiléhavé.
V příběhu zaznívají výrazy stylizované do jakési staroslověnštiny, připomínající slovácké nářečí. Sice mu lze bez větších problémů porozumět, ale čtenář se na něj musí trochu soustředit a pronikání do textu může být o to složitější a pomalejší. Kdo četl první díl, toho tento jazykový styl nejspíš nepřekvapí, protože se s ním setkával už tam. Spisovná čeština se objevuje v dialozích převážně tam, kde se užívá pro Soběka cizího jazyka.
„Šecko jak má byt,“ uznale pokýval hlavou Soběk. „Tož kde chceš mit to svoje méno?“ (str. 73)
Každou kapitolu, jejíž název částečně odkrývá její děj, uvozuje kreslená iniciála. Text doplňují barevné celostránkové ilustrace Evženie Schreiber v tlumených tónech, které korespondují s vyprávěním a pomáhají navodit jeho atmosféru.
Další přínos k zobrazení devátého století nejen u nás musí člověk kvitovat. Autor vychází z rozsáhlého výzkumu, materiálů a publikací. Přibližuje dobu, co není příliš často na stránkách či na filmovém plátně zobrazována. Neromantizuje ji ani nečiní drsnější, spíš pravdivě popisuje životy obyčejných lidí v obtížném věku, kdy mohli přijít o vše rozhodnutím panovníka či vpádem sousedních kmenů.
Pokud patříte mezi staromilce, kteří touží poznat život napříč dějinami, bude dílo pro vás. Jen doporučuji začít s prvním dílem, protože tento na něj přímo navazuje a bez předchozí znalosti mohou být některé zmínky matoucí.
Konec naznačuje možné pokračování, i když ne se všemi starými známými. Je nutné k následování křesťanské víry přesvědčit i obyčejný lid a také znalci historie vědí, že po smrti Rastislava následovníci věrozvěstů neměli zrovna na růžích ustláno. A Soběk bude určitě u toho.
Vladislav Dolník, vystudovaný biochemik, strávil osmnáct let v Ústavu analytické chemie ČSAV. Je spoluautorem odborné knihy Analytical Isotachophoresis (VCH Publishers 1988) a podílel se na vzniku osmi amerických patentů, dvou knižních kapitol a více než padesáti odborných recenzovaných publikací. Mezi jeho krásnou literaturu patří divadelní hra Vlak v 11.26 a titul Nevykládej mi pohádky!. Předchozí Soběkovy osudy si můžete přečíst ve Vítej u nás, Metude!
Vlastní hodnocení: Jedná se o solidní pokračování nastoleného tématu. Historii se nesnaží jakkoliv ohýbat, spíš ji umně využívá ve svůj prospěch. Není to příliš strhující čtení, ale rozšiřuje obzory, což mám u knih velmi ráda. Postavy jsou také velmi sympatické a hned přirostou k srdci.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Anotace: Cyril s Metodějem mají nejen u nás spoustu soch. Číst o sochách se strnulým výrazem ve tváři však velká zábava není. Soluňští bratři proto udělali v této knize úkrok stranou a jsou z nich normální lidé s přednostmi i drobnými nedostatky. Přitom se nijak nerozcházejí s tím, co o nich pro nás zanechala historie.
V knize s bratry drží krok Soběbor řečený Soběk. Umí dělat píšťalky a taky na ně dovede nádherně hrát. A hlavně umí být, podobně jako Forrest Gump nebo stoletý stařík, co vyskočil z okna, ve správnou chvíli na správném místě, a tak občas popostrčí chod dějin.
Nakladatelství: Jonathan LivingstonRok vydání: 2025Žánr: historický románPočet stran: 296Vazba: vázaná
Plynule navazuje na předchozí události. Ocitáme se uprostřed Velké Moravy, na Moravagradu, kde chybí vysvěcené kostely a křesťanů je zde jako šafránu. To mají učení sourozenci změnit. Na povel velkého Moravana tak zakládají školu a to, co jim chybí, má protagonista na starost. A že toho nebude málo. Navíc se k hradbám blíží Frankové. Inu, Evropa raného středověku nebyla zrovna selanka.
Kvůli schvalování liturgie ve slovanském jazyce, kterou musí posvětit vyšší místa, nezůstaneme pouze na Moravě a čeká nás také zahraniční cesta. Prozkoumáme tak další starobylé kouty našeho kontinentu.
Setkáváme se s hrdiny předchozího dílu, známé postavy přijdou pozdravit a dozvíme se, co se s nimi stalo, což leckdy protagonistu nutí zkoumat svá vlastní předchozí rozhodnutí. Kovář Medvěd je ovšem posléze upozaděn, aby větší prostor dostali dva šiřitelé křesťanství, protože jejich příchod znamená pouhý začátek dění.
Humor je decentní, spíš k pousmání. Nedevalvuje historické reálie, ale respektuje je. Pozornější narazí i na popkulturní odkazy, třeba na Járu Cimrmana, což je velmi přiléhavé.
V příběhu zaznívají výrazy stylizované do jakési staroslověnštiny, připomínající slovácké nářečí. Sice mu lze bez větších problémů porozumět, ale čtenář se na něj musí trochu soustředit a pronikání do textu může být o to složitější a pomalejší. Kdo četl první díl, toho tento jazykový styl nejspíš nepřekvapí, protože se s ním setkával už tam. Spisovná čeština se objevuje v dialozích převážně tam, kde se užívá pro Soběka cizího jazyka.
„Šecko jak má byt,“ uznale pokýval hlavou Soběk. „Tož kde chceš mit to svoje méno?“ (str. 73)
Každou kapitolu, jejíž název částečně odkrývá její děj, uvozuje kreslená iniciála. Text doplňují barevné celostránkové ilustrace Evženie Schreiber v tlumených tónech, které korespondují s vyprávěním a pomáhají navodit jeho atmosféru.
Další přínos k zobrazení devátého století nejen u nás musí člověk kvitovat. Autor vychází z rozsáhlého výzkumu, materiálů a publikací. Přibližuje dobu, co není příliš často na stránkách či na filmovém plátně zobrazována. Neromantizuje ji ani nečiní drsnější, spíš pravdivě popisuje životy obyčejných lidí v obtížném věku, kdy mohli přijít o vše rozhodnutím panovníka či vpádem sousedních kmenů.
Pokud patříte mezi staromilce, kteří touží poznat život napříč dějinami, bude dílo pro vás. Jen doporučuji začít s prvním dílem, protože tento na něj přímo navazuje a bez předchozí znalosti mohou být některé zmínky matoucí.
Konec naznačuje možné pokračování, i když ne se všemi starými známými. Je nutné k následování křesťanské víry přesvědčit i obyčejný lid a také znalci historie vědí, že po smrti Rastislava následovníci věrozvěstů neměli zrovna na růžích ustláno. A Soběk bude určitě u toho.
Vladislav Dolník, vystudovaný biochemik, strávil osmnáct let v Ústavu analytické chemie ČSAV. Je spoluautorem odborné knihy Analytical Isotachophoresis (VCH Publishers 1988) a podílel se na vzniku osmi amerických patentů, dvou knižních kapitol a více než padesáti odborných recenzovaných publikací. Mezi jeho krásnou literaturu patří divadelní hra Vlak v 11.26 a titul Nevykládej mi pohádky!. Předchozí Soběkovy osudy si můžete přečíst ve Vítej u nás, Metude!
Vlastní hodnocení: Jedná se o solidní pokračování nastoleného tématu. Historii se nesnaží jakkoliv ohýbat, spíš ji umně využívá ve svůj prospěch. Není to příliš strhující čtení, ale rozšiřuje obzory, což mám u knih velmi ráda. Postavy jsou také velmi sympatické a hned přirostou k srdci.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Anotace: Cyril s Metodějem mají nejen u nás spoustu soch. Číst o sochách se strnulým výrazem ve tváři však velká zábava není. Soluňští bratři proto udělali v této knize úkrok stranou a jsou z nich normální lidé s přednostmi i drobnými nedostatky. Přitom se nijak nerozcházejí s tím, co o nich pro nás zanechala historie.
V knize s bratry drží krok Soběbor řečený Soběk. Umí dělat píšťalky a taky na ně dovede nádherně hrát. A hlavně umí být, podobně jako Forrest Gump nebo stoletý stařík, co vyskočil z okna, ve správnou chvíli na správném místě, a tak občas popostrčí chod dějin.
Nakladatelství: Jonathan Livingston
Rok vydání: 2025
Žánr: historický román
Počet stran: 296
Vazba: vázaná
Komentáře
Okomentovat