Porážkou dávnopára nic neskončilo
Žalbor otevřel oči. Hlava mu třeštila a v myšlenkách se neustále vracely obličeje, které neznal. Cítil nad sebou velký černý mrak, tíživý a neproniknutelný. A pak, postupně, jak slza za slzou, které odnášejí z očí nečistoty, protékaly tou tíživou temnotou pramínky slunečního svitu. Nehnutě ležel a odevzdaně čekal, až se konečně probudí. (str. 13)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Straky na vrbě.
Chci zakoupit tento titul!
Porážka dávnopára sice odstranila jednu z největších hrozeb, Lučným vrchům však klid nepřinesla. Ctiš se díky Jarupěňovu meči ocitl v jejich čele, jenže získat vládu je mnohem snazší než si ji udržet. Zatímco se mladý panovník snaží upevnit své postavení a čelí odpůrcům zvenčí i zevnitř, na severu se dávají do pohybu nové síly.
Vladyka Žalbor se vyrovnává se smrtí syna Trudyklata a touha po pomstě jej žene do dalšího střetu. Tajemná Ecefaranai mezitím opouští domovinu a míří Ctišovi na pomoc, avšak její cesta se brzy značně zkomplikuje. Do hry vstupují i jiní vladykové, žoldnéři, kouzelníci a nejrůznější nadpřirozené bytosti, přičemž čím dál zřetelněji vychází najevo, že nebezpečí v Lučných vrších zdaleka nepředstavují jen nestvůry...
Provazy minulosti navazují na Děs z hlubin téměř bezprostředně a rozsáhlou rekapitulací předešlého dění se nezdržují. Série proto rozhodně nepatří k těm, do nichž lze nastoupit libovolně. Jmen, národů, vztahů i specifického názvosloví bylo dost už v první části a pokračování jejich počet zdárně navyšuje. Po delší pauze tak může chvíli trvat, než se ve všech vazbách znovu zorientujete.
Potvrzuje se také dojem z jedničky, že Zbyněk Moravec nevytváří několik izolovaných dobrodružství, ale jednu rozsáhlejší fantasy ságu. Úvodní kniha rozmístila figurky po herním plánu, zde se už s nimi začíná citelněji pohybovat. Dříve načrtnuté konflikty se rozvíjejí, přibývají nové mocenské zájmy a větší váhu dostává tamní historie.
Vyprávění je tentokrát ještě rozvětvenější. Pozornost se neupíná pouze ke Ctišovi a jeho okolí, ale přechází mezi několika skupinami a různými stranami sporu. Kapitoly nesou jména osobností, jejichž pohled právě sledujeme, a díky tomuto střídání získávají Lučné vrchy větší šířku. Zatímco se na jednom místě řeší hrozba, jinde už se rozehrává něco, co může později zásadně proměnit rozložení sil.
Má to ovšem i stinnou stránku. Orientace vyžaduje soustředění a při množství aktérů není vždy snadné okamžitě si vybavit, odkud konkrétní jméno známe, ke komu dotyčný patří nebo jaké zájmy sleduje. Jednotlivým perspektivám naštěstí pomáhá odlišný tón a jejich nositelé se časem lépe profilují, přesto bych mezi prvním a druhým dílem nedoporučovala příliš dlouhou přestávku.
Velkou předností zůstává nejednoznačnost hrdinů. Autor je nedělí na bezchybné ochránce dobra a jednoznačné padouchy. Mnozí jednají pod vlivem starých křivd, osobních ztrát, rodinných vztahů, strachu či touhy po moci a jejich motivace bývají podstatně zajímavější než prosté „chci vládnout“ nebo „chci ničit“.
Dobře patrné je to například u Žalbora. Zpočátku jej lze vnímat především jako otce zlomeného smrtí milovaného syna. Trudyklatova ztráta se mu neustále vrací ve vzpomínkách a snech, žal se střídá s pocitem viny a zuřivostí a časem přerůstá v posedlost pomstou. Střípky dřívějšího života ovšem odhalují také člověka prudkého, autoritářského a místy až krutého. Jeho vztah k druhému synovi rozhodně nevzbuzuje stejný soucit jako chvíle, kdy truchlí nad Trudyklatem. Právě díky těmto rozporům nepůsobí jako jednoduchá figura vytvořená jen proto, aby stála proti Ctišovi.
Teplý letní den vysával síly a cestování po prašné cestě ji unavovalo ještě víc. Cestě? Jak si Ecefaranai trpce uvědomila, těžko toto mohla považovat za cestu. U nich v Torulénu by to nazvali sotva kozí stezkou mezi dvěma vesnicemi. A zde na jihu, v divočině, to pokládali za jednu z obchodních tepen! Čím dál cestovala od své vlasti, tím více se jí po domovině stýskalo a tím více litovala, že otci vyhověla. Postrádala nádheru horských štítů v zapadajícím slunci, chození po hřebenech nad hlubokými údolími i skotačící vodopády ledově chladných bystřin. To všechno tak milovala! (str. 87)
Výraznou posilou je Ecefaranai. Z prvotní informace o „tajemné kouzelnici přicházející Ctišovi na pomoc“ by snadno mohl vzniknout další žánrový archetyp, ona však dostává osobitý hlas i samostatnou cestu. Je hrdá, vzdělaná a vědomá si vlastních schopností, nechybí jí ovšem tvrdohlavost ani jistá povýšenost vůči prostředí, jež považuje za zaostalé. Špatně snáší pokusy druhých o kontrolu, nesnáší komolení svého jména a vnitřní komentáře jí dodávají příjemnou dávku osobitosti.
Dále zaujme například Ratidiv, kterého rovněž dohánějí stíny provedených činů. Jeho linka pracuje s vinou, nemocí, strachem i obrazy lidí, jimž kdysi ublížil.
Ctiš přidaným perspektivám ustupuje trochu do pozadí. Nepřestává být ústřední postavou celého mocenského uspořádání, nemálo kapitol se však odehrává bez něj. Příběhu to ovšem prospívá. Lučné vrchy už nevypadají jako kraj existující pouze v okamžiku, kdy se v něm objeví hlavní hrdina, ale jako živý svět plný lidí se svými plány, spojenectvími a starostmi.
Minulost ostatně hraje ještě větší roli, než napovídá samotný titul. Netýká se jen osobních tragédií – prohlubuje se také mytologie, přibývají zmínky o starších národech, kouzlech, artefaktech a legendách a některé informace začínají dřívějším událostem dávat nový význam. Série tak dostává pevnější historické podloží a je čím dál zřetelnější, že řada drobností zasetých v předešlém dílu může nabýt důležitosti až později.
Prostředí nadále čerpá z klasické fantasy, slovansky znějícího názvosloví a patrné inspirace stolními RPG. Různé národy mají svá označení, tradice a schopnosti, magie funguje v několika podobách a vedle lidí se objevuje celá řada tvorů, jejichž existenci okolí přijímá jako přirozenou součást reality. Takové množství prvků může při prvním setkání působit zahlcujícím dojmem, postupem času se z nich však skládá svébytný celek.
Výtvarná stránka ke konceptu skvěle sedí. Dílo tradičně doplňuje pestrá obálka z dílny Jany "Maffet" Šouflové, dále mapa a vnitřní ilustrace od Julie Jursové, které svou kreslenou podobou připomínají obrázky ze starších fantaskních či dobrodružných příruček.
Jazykově Provazy minulosti navazují na styl nastavený v předchozím románu. Próza zůstává přístupná, nesnaží se napodobovat starobylou mluvu a ani při množství specifických výrazů nezabředává do zbytečně komplikovaných formulací. Současně se ukazuje větší stylistická pestrost, než by se mohlo na první pohled zdát.
Akční scény jsou rychlé, věcné a někdy až překvapivě krátké. Střet s nebezpečným tvorem může skončit během několika odstavců a nejedna konfrontace bohužel končí dřív, než stihne naplno vygradovat.
O poznání zajímavější bývají niternější pasáže. Žalborovy sny a rozpadlé vzpomínky pracují s obrazy temnoty, světla a bolesti, Ratidivovy výjevy mají téměř hororový nádech a Ecefaranaino putování nabízí vedle nebezpečí taktéž drobnější postřehy o krajině, domově či rozdílech mezi kulturami. Text tak střídá prosté svižné líčení s podstatně obraznějšími úseky – a právě tato poloha mu vskutku sluší.
Tempo je celkově vysoké. Perspektivy se pravidelně mění, jednotlivé skupiny jsou téměř neustále na cestě nebo uprostřed nějakého problému a jen málokdy dostanou příležitost skutečně vydechnout. Díky tomu knížka neztrácí spád, leckterým silným okamžikům by však prospělo pár odstavců navíc, během nichž by mohly lépe doznít.
Ve výsledku však Provazy minulosti působí jistěji než samotný úvod. Pořád je znát, že hlavní střet celé ságy leží někde před námi, už ale nejde o pouhé rozestavování figurek. Jednotlivé tahy začínají nést následky, spojenectví se proměňují a do popředí se výrazněji dostávají osobní motivace i dějiny.
Zároveň se jedná o četbu vyžadující určitou pozornost. Kdo preferuje přímočarou dějovou linku a několik snadno zapamatovatelných pojmenování, může se v množství národů, titulů, rodinných vazeb a mocenských plánů občas ztrácet. Milovníci košatějších fantasy ság, pozvolného odhalování mytologie a nejednoznačných charakterů však dostanou přesně to, co slibovala již první část – jen ve větším měřítku.
„Vážený pane Ratidive,“ začal Ctiš obezřetně. „Jsem zde. Omluv, prosím, nepohodlí. Jsi příliš důležitý zajatec, nechci ponechat nic náhodě. Až dorazíme do paláce, bude mi ctí tě umístit do důstojnějšího prostředí.“„Ctiš,“ utrousil Ratidiv.„Osobně.“„Tak si odpusť ty žvásty.“„Dobrá, přejdu tedy k věci,“ zamračil se Ctiš. „Proč jsi zaútočil na zem Podřivů? Pokud vím, Zvolomir válku mému domu nevyhlásil.“ (str. 168)
Zbyněk Moravec se narodil v roce 1981 v Opavě, kde dnes žije se svou manželkou a třemi dětmi. Absolvoval Masarykovu univerzitu v Brně a vlastní příběhy píše už od dětských let. Nejčastěji se pohybuje na pomezí fantasy a science fiction a oba žánry také rád propojuje, věnuje se však i pohádkám a vyprávěním, která vznikají především pro jeho děti. Jeho kratší tvorba se objevila například ve sbornících Literární soutěže Jakuba Arbesa, antologii Čas šelmy nebo publikaci Kočas 2016.
Subjektivní názor: V Děsu z hlubin jsem měla pocit, že jsem do Lučných vrchů zatím jen nakoukla, kdežto Provazy minulosti už mě do dění vtáhly mnohem víc. Nejvíc mi sedlo rozšíření prostoru pro Žalbora, Ecefaranai a další postavy, protože díky jejich minulosti a motivacím začíná být celý konflikt podstatně zajímavější. Po jedničce jsem byla hlavně zvědavá, co z množství rozehraných motivů vznikne, teď už mě ale opravdu zajímá, kdo koho přelstí, kdo změní stranu a kam všechny rozehrané linky povedou.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Vladař může být jen jeden! Ale na trůnu se pohodlně sedává a chtěl by z něj panovat kdekdo. O tom se na vlastní kůži přesvědčuje mladý Ctiš, čerstvý vládce Lučných vrchů. Vládnoucí stolec ční vysoko, při pádu z něj si lze smrtelně ublížit. Někteří protivníci jej podrývají očividně, jiní kradmo a v skrytu. Avšak i "cizincům", dobrodruhům na straně vládce, přichází jako posila tajemná Ecefaranai. Vystačí ale tahle pětice, aby Lučné vrchy opět neutonuly v krvi a chaosu?!
Další díl drsného, emotivního fantasy cyklu Vás zve na své stránky.
Nakladatelství: Straky na vrbě
Série: Kroniky Lučných vrchů (2.)
Obálka: Jana „Maffet“ Šouflová
Ilustrace: Julie Jursová
Rok vydání: 2026
Žánr: fantasy
Počet stran: 285
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat