Když se z hlubin probouzí staré zlo
„Oni je zabili! Všechny je zabili!“ vykřikl Ctiš místo pozdravu.Doman nelibě mlaskl: „Víš přece, že sem nemáš co chodit. Mohlo to počkat do večeře.“„Jsou mrtví!“ zařval nepříčetně. „Slyšíš! Zabili je. Zavraždili ti pět dětí!“„Ano.“ Doman potlačil nelibost a obrátil pohled zpět k otevřené knize. „Tak už zavři ty dveře a odejdi. Nemáš tu co dělat.“ (str. 13)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Zbyňkovi Moravcovi.
Chci zakoupit tento titul!
Ctiš přichází za tragických okolností o sourozence a marně čeká, že jejich smrt pomstí jeho otec Doman. Vládce Podrivgorodu však zůstává uzavřený ve své pracovně a odmítá zasáhnout. Synův žal se proto rychle mění v hněv a odhodlání vzít právo do vlastních rukou. Výprava po stopách vrahů se ovšem brzy rozroste v mnohem nebezpečnější zápas, do něhož vstoupí mocenské zájmy okolních vladyků, zapomenutá tajemství i zlo probouzející se v hlubinách. Nález Jarupěňova meče navíc Ctiše staví do úlohy, o niž neusiloval a na niž není připraven. Má-li obhájit své postavení, nebude mu stačit odvaha ani síla. Potřebuje také spojence a schopnost rozeznat skutečné nebezpečí dříve, než vystoupí z temnoty naplno.
Kroniky Lučných vrchů I: Děs z hlubin otevírají plánovanou fantasy ságu Zbyňka Moravce. Dobrodružné putování se zde spojuje s rodinnou tragédií, hororovými výjevy, magií a postupně se rodícím bojem o moc. Text je rozdělen do částí a kratších kapitol, které sledují několik postav. Vypravěč ve třetí osobě se zaměřuje na různá dějiště a aktéry. Čtenář tak získává širší pohled na události, zároveň ale musí zpočátku věnovat zvýšenou pozornost jménům a vzájemným vztahům. Výtvarnou podobu doplňuje obálka Jany „Maffet“ Šouflové a vnitřní ilustrace Julie Jursové. Nechybějí ani barevné obrazy, mapa a přehled ras, národů či významných míst, což se při orientaci v rozsáhlém světě rozhodně hodí.
 |
| (Zdroj: archiv recenzentky) |
Úvod neplýtvá časem. Hned první stránky přinášejí únos, věznění, nemoc a smrt, a vyprávění tak od počátku získává spád. Přestože autor pracuje se známými žánrovými prvky – kouzelnou zbraní, dávným zlem, bojem o moc i touhou po pomstě –, dokáže je spojit do svébytného celku. Osobitost mu dodává propojení rodinné tragédie se zdejšími legendami, vlastní názvosloví a postupné odkrývání minulosti Lučných vrchů. Zvlášť zdařilé jsou pasáže odehrávající se v jeskyních, kde dobrodružství získává tísnivější podobu a v některých okamžicích až hororový nádech.
Právě prostředí patří k nejsilnějším stránkám. Lučné vrchy na první pohled nabízejí lesy, louky, stará sídla a krajinu připomínající raný středověk. Pod povrchem se však rozprostírá spletité podzemí, které skrývá mnohé záhady i bytosti, jejichž existenci nelze odbýt jako pouhou pověru. Příroda zde dokáže poskytnout krátký pocit svobody, ale stejně snadno se promění v past. Šumění větví, chlad země, vlhká tráva nebo neznámý pohyb ve tmě často vyvolávají větší neklid než samotné násilí. Atmosféra stojí na přitažlivém kontrastu mezi krásou končiny a vědomím, že bezpečí může skončit za nejbližšími stromy.
Do popředí přirozeně vystupuje Ctiš. Ztráta blízkých v něm probouzí bezmoc, vztek i odhodlání vykonat spravedlnost vlastníma rukama. Není však bezchybný. Jedná prudce, nechává se ovládat emocemi a ne vždy domýšlí následky. Touha po pomstě se postupně střetává s odpovědností, kterou přináší nalezený meč a možnost převzít vládu nad oblastí. Další zajímavou rovinu otevírá Ctišův vztah s Domanem. Otec se chová chladně a pasivně, kolem jeho jednání však zůstává tolik nezodpovězených otázek, že jej nelze vnímat pouze jako lhostejného starce.
Ostatní postavy rozšiřují pohled na vrchovinu a ukazují různé podoby věrnosti, strachu i vypočítavosti. Ctišovi družiníci nejsou jen bezejmenným doprovodem, přesto někteří dostávají méně prostoru než jiní. Část z nich má vlastní minulost a cíle, další zatím zůstávají pouze lehce načrtnutí. Nejistota, komu lze skutečně důvěřovat, pomáhá udržovat napínavost.
Početnější obsazení však může vést k tomu, že některá jména zpočátku splývají. Množství rodových vazeb, sídel, národů a nových pojmů vyžaduje soustředění. Střídání perspektiv navíc občas přeruší linii právě ve chvíli, kdy začíná být nejvyhrocenější – takovýto přesun k jiné skupině oslabuje právě vybudované napětí. Některé dějové linky jsou pouze naznačeny a místo odpovědí přibývají další otázky. Úvodní díl proto především připravuje půdu pro další události a sám není zcela uzavřený.
Jazyk naopak patří k největším přednostem. Zbyněk Moravec pracuje s bohatou slovní zásobou a občasnými archaismy, které přirozeně podtrhují dojem starých časů a drsného území. Popisy jsou srozumitelné, dialogy převážně úsporné a přímé. Vypravování umí být klidné a obrazné, při útěku, souboji nebo objevení hrozby však rychle získává spád. Delší vysvětlující pasáže a nahromadění vlastních názvů někdy plynulost zpomalují, zvolený styl je přesto přístupný dospívajícím i dospělým příznivcům žánru.
Děs z hlubin představuje slibný začátek rozsáhlejšího cyklu. Nabízí živě vykreslenou říši, svižnou akci, pochopitelnou motivaci protagonisty i dostatek tajemna, jež skutečně vzbuzuje zvědavost. Zároveň nese obvyklé obtíže úvodního svazku: představuje mnoho jmen a lokací, připravuje budoucí konflikty a ponechává řadu linií otevřených. Největší síla nespočívá v převratné zápletce, ale v atmosféře, barvitém jazyce a pocitu, že pod dobrodružnou výpravou dřímá mnohem starší a temnější hrozba.
Titul osloví především nadšence do klasické, temněji laděné fantasy s meči, magií, jeskyněmi a postupně budovanou mytologií. Potěší také příznivce české fantastiky a nedokonalých hrdinů, kteří musejí ke své roli teprve dospět. Kdo dává přednost komornímu dění a malému počtu postav, může se v množství názvů a rozehraných témat ztrácet. Milovníci rozsáhlých ság však v Lučných vrších naleznou kraj, jenž není bezpečný ani laskavý, ale rozhodně stojí za další návštěvu.
Zbyněk Moravec se narodil roku 1981 v Opavě, kde dnes žije s manželkou a třemi dětmi. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně a psaní se věnuje od dětství. Zaměřuje se především na fantasy, science fiction a jejich vzájemné prolínání, výraznou část tvorby však tvoří také pohádky a vyprávění určená vlastním dětem. Jeho povídky vyšly ve sbornících Literární soutěže Jakuba Arbesa, v antologii Čas šelmy či v publikaci Kočas 2016.
Subjektivní názor: Čtení mě bavilo, i když jsem se kvůli množství jmen, rodů a názvů občas hůře orientovala. Nejvíce mě oslovilo starosvětské, téměř kronikářské ladění, které dobře navozovalo dojem nehostinného středověku plného legend a skrytých hrozeb. Přes drobné výhrady ve mně Děs z hlubin vzbudil zvědavost, kam se budou osudy hrdinů i celé Lučné vrchy ubírat dál.
Závěrečné hodnocení: 82 %
Lučné vrchy. Prastarý kraj, kde se snoubí divukrásné se strašlivým. V jedné skalní rozsedlině naleznete poklad, ze druhé na vás vyskočí dávný běs. A je-li tím nalezeným pokladem náhodou Jarupěňův meč, jako se to přihodí jednomu mladému válečníkovi, můžete se stát i pánem celých Lučných vrchů. Pokud tím mečem tedy dokážete obhájit své právo před dalšími čtyřmi vladyky. Hra o vladařské stolce se zde hraje tvrdě -- o život i ne-život! -- a povoleno jest vše... Drsný, emotivní fantasy cyklus, který vás zve na své stránky, právě začíná!
Nakladatelství: Straky na vrbě
Série: Kroniky Lučných vrchů (1.)
Obálka: Jana „Maffet“ Šouflová
Ilustrace: Julie Jursová
Rok vydání: 2026
Žánr: fantasy
Počet stran: 280
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat