Příběh se srdceryvným tématem, ale nenaplněním potenciálem
„Ženy, které si říkaly Pomněnky, se tu scházely jen dvakrát do roka: vždy čtvrtou adventní neděli a poslední sobotu v květnu. Jejich schůzky měly jediný cíl. Pomněnkové mámy vzpomínaly na své ztracené děti.“ (str. 37)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatros Media.
Chci zakoupit tento titul!
Lenka Chalupová umí přenést do prostředí jižní Moravy, ani v románu Pomněnkové matky tomu není jinak. Tentokrát však opouští historické kulisy a míří do současnosti.
Podpůrná skupina Pomněnky se pravidelně schází v přerovském Ženském klubu. Všechny členky spojuje bolestná ztráta dítěte. Některým zemřelo, jiným se beze stopy ztratilo. Mezi nimi je i Šárka, jejíž dceru Igliku před lety unesl otec do zahraničí, nebo zakladatelka Terezie. Ta se na první pohled nezdá být s žádnou podobnou tragédií spojená. Paralelně sledujeme bývalého manžela Čeňka, kterého na sklonku života navštěvuje jejich společný potomek Dora. Patří i oni dva mezi pomněnkovce?
Publikace letos vyšla v přepracovaném vydání u příležitosti mezinárodního dne, kdy svět vzpomíná na ztracené děti. Poprvé sjela z tiskárny před více než deseti lety. Přestože se hlavní gró odehrává v první polovině desátých let 21. století, v retrospektivě se podíváme též do roku 1968 nebo do Německa osmdesátých let.
Figur je tu jako na orloji a přeskakování od jedné k druhé orientaci příliš neusnadňuje. Dobrou polovinu textu trvá, než zjistíme, jaké mají mezi sebou vazby. Prvních zhruba sto stran je navíc poměrně rozvláčných a dlouho není jasné, kam vlastně vše směřuje.
„Mám ještě jedno tajemství, ale slíbil jsem před lety mámě, že ho necháme spát. Tak si ho vezmu do hrobu.“ (str. 73)
Hořké osudy pozorujeme zpovzdálí, než abychom je skutečně prožívali, a obtížně si k nim lze vytvářet hlubší vztah. Děj lavíruje mezi Dorou, které se umírající otec svěřuje s dávným tajemstvím, zubařkou Šárkou, postupně se propadající do stále větších depresí a sebeklamů, a Čeňkem, emigrantem na sklonku života bilancujícím svá dávná rozhodnutí. Ostatní aktéři zůstávají spíše v náčrtku, a jejich motivace tak často působí nedostatečně vykresleně.
I vývoj se týká hlavně umírajícího a hysterické zubní lékařky. Hlavně pozvolná změna zoufalé matky s prázdnou náručí byla podána přesvědčivě, až je jí každému líto, přestože patří jistojistě k těm méně sympatickým.
Je znát, že spisovatelka psát umí. Styl je čtivý, dialogy působí přirozeně a stránky ubíhají rychle. Konec je velmi povedený. Ukáže se, že většina zdánlivě nesouvisejících motivů měla svůj význam. Právě finále je nejsilnější částí a odmění ty, kteří vydrží pomalejší rozjezd.
Ačkoli je převážná část dění situována do poměrně nedávné minulosti, na grafické podobě to není poznat. Obálka zapadá do stejného barevného schématu jako poslední dvě autorčiny publikace. V hnědých a modrých tónech ji vytvořila umělá inteligence. Předsádky zase připomínají stránky ze starého deníku.
Čeho všeho je schopna žena drasticky toužící po dítěti? Matka, která přišla za podivných okolností o svého potomka? Zubařka Šárka Jordanová, jejíž dcera Iglika zmizela beze stopy v roce 2004, se snaží bolest z její ztráty přebít dalším mateřstvím, dosaženým díky anonymním „samcům“ z internetových seznamek. Důležité pro ni je, aby neměli jméno, příjmení ani tvář. Jenže Šárka je schopna i jiných, ještě bizarnějších věcí. A kam zmizela v roce 1968 pětiletá Zuzana Mádlová? Kdo měl zájem na tom, aby byl její smutný osud zapomenut? Nitky obou příběhů proplétají, ačkoli nás zavedou tu na Vysočinu, tu do Buenos Aires… a nakonec přinesou nečekané rozuzlení. Detektivně-psychologická novela Lenky Chalupové je věnována rodičům, jejichž „pomněnkové děti“ zmizely beze stopy a pro které je dvacátý pátý květen, „Pomněnkový den“, připomínkou jejich bolesti – aby neztráceli naději…
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2026
Žánr: historický román
Počet stran: 216
Vazba: vázaná s papírovým potahem bez laminace
Rok vydání: 2026
Žánr: historický román
Počet stran: 216
Vazba: vázaná s papírovým potahem bez laminace
Komentáře
Okomentovat