Když jsou historie, rodina a sousedi proti vám
„Ale přece nepůjde proti svým lidem, i když je mezi nimi udavač. Moc dobře ví, že každá vesnice má své lidi s hrbatou duší, kteří se vyrojí v době, kdy je národu těžko.“ (str. 58)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatros Media.
Lenka Chalupová se v Hrbatých duších vrací na Přerovsko, tentokrát do lázeňské vesnice Bochoř v letech 1941 a 1942. Na pozadí druhé světové války rozehrává příběh lidí, které zásadně poznamená nejen okupace, ale i osobní selhání.
Rodiny Ptáčkových a Horvátových spojuje nemanželské dítě. Ambrož po krátkém románku opouští svou ženu Máří a jejich tři potomky, aby nejmladší dceru míšenku vychovával sám, protože milenka, poslušná romská žena, si bere zaslíbeného bratrance. Situace svobodných rodičů není růžová, zvlášť když jim svými řečmi škodí staropanenská sestra Gustina, jež na bývalého švagra žárlí. Lehké to nemají ani Horvátovi, kteří se navzdory své přirozenosti po generace spojené s kočovným způsobem života museli usadit a začít budovat spořádané zázemí. Nicméně válka a nacisté ovlivňují vše a nikdo neví dne ani hodiny.
„Strach, který z těchto vět čišel, cítila Zorka až v morku kostí. Tehdy vyběhla do prvního patra s touhou vrhnout se tátovi do náruče, schoulit se mu pod paži, jako když byla malá holka, a najít u něj ujištění, že se nic zlého neděje...Jenže jeho náruč už pro ni neměla místo.“ (str. 43)
Hlavními tématy jsou vina, odpuštění, strach i obyčejná lidská snaha přežít. Výraznou roli hraje motiv udání od „hrbatých duší“ a jeho ničivé dopady na mezilidské vztahy i konkrétní osudy. Každý je postaven před volbu, jež není nikdy jednoduchá. Zatímco někteří chtějí chránit své blízké, jiní podléhají slabosti, závisti nebo vlastnímu prospěchu. Kniha ukazuje, jak tenká může být hranice mezi odvahou a zbabělostí a jak snadno se může rozpadnout to, co dříve drželo komunitu pohromadě.
Na limitovaném prostoru se objevuje poměrně velké množství postav, u nichž se autorka snaží vykreslit motivace i charakterový vývoj. Kvůli jejich počtu se to ale ne vždy daří zcela rovnoměrně. Nejvýraznější proměnou prochází syn Ptáčkových Hynek, jehož vystřízlivění z fascinace nacismem je bolestivé, ale o to silnější. Na opačném pólu stojí Gustina, která zůstává uzavřená ve své zahořklosti a žádným vývojem neprojde. Zajímavě je popsán také starosta Lanč, jenž lavíruje mezi tlakem nacistických nařízení a ochranou spoluobčanů. Nutí to přemýšlet, jak bychom se v podobné situaci zachovali my a zda bychom měli stejnou odvahu.
Po židovských reáliích z předchozího Když se trhá nebe se na řadu dostávají zvyky Romů, které nejsou obecně tak známé. Chalupová citlivě zachycuje nejen tradice a soudržnost, ale i postupné utahování smyčky, která vede k tragickému vyústění. Občas se totiž zapomíná, že holokaust se týkal i dalšího etnika.
Silná je paralela mezi oběma matkami. Jsou nuceny kvůli dětem a naději na přežití potlačit vlastní pýchu a dělat ústupky, k nimž by se muži možná neodhodlali. Na druhou stranu některé části zůstávají na půli cesty a prospělo by jim větší rozpracování. Závěr ovšem dává na předchozí drobné výčitky zapomenout. Poslední kapitola odehrávající se v roce 1962 přináší odpověď na to, jak se všechno uzavřelo, a dodává potřebnou hloubku i hořkosladký epilog.
Vyprávění jako celek plyne přirozeně, jazyk je kultivovaný a čtivý, bez hrubek a přístupný i méně náročnému čtenáři. Zároveň nenásilně vzdělává v tuzemském dějepisu a přibližuje nesnadný život počátku 40. let.
„Často si říká, jak zvláštní je, že se na pozadí velkých světových událostí a zvěrstev odehrávají úplně banální lidské příběhy. Evropou běsní válka, ale za zdmi jeho domu se řeší rodinné trable- jako všude, protože každá rodina má své.“ (str. 178)
Určité rozpaky může vyvolat obálka, která byla vytvořena za pomoci umělé inteligence. Nejenže by bylo možné zvolit autentičtější řešení například fotografickou cestou, ale zároveň zvolený motiv přímo nesouvisí s hlavní dějovou linií a odkazuje na okrajovou vzpomínku jednoho z protagonistů.
Hrbaté duše zaujmou čtenáře, kteří vyhledávají historické romány zasazené do českého prostředí. Na příběhu dvou rodin ukazují složitost doby i lidských rozhodnutí a zároveň připomínají, že velké dějiny se vždy odehrávají především v životech konkrétních lidí.
Česká novinářka a spisovatelka Lenka Chalupová se narodila v Přerově a s městem je spjatá. Kromě toho, že se věnuje jeho historii, pracuje jako tisková mluvčí přerovského magistrátu. Vystudovala žurnalistiku v Olomouci. Je například autorkou knih Když se trhá nebe, Kyselé třešně, Ledové střepy, Páté jablko či Svatojánské ořechy.
Vlastní hodnocení: Osobně oceňuji především zasazení do reálného prostředí a práci s historickými fakty, které dodávají knize na autentičnosti. Děj je po celou dobu dostatečně zajímavý, aby udržel pozornost. Velkým plusem jsou také postavy, které nepůsobí černobíle a jejich jednání má své opodstatnění. Jen v některých pasážích bych uvítala o něco větší hloubku a propracovanost, aby určité momenty vyzněly ještě silněji.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Bochoř u Přerova, léta 1941 a 1942. V lázeňské vesnici se proplétají osudy dvou mužů – Ambrože Ptáčka, který pro vrtkavou lásku opustil rodinu, a Dezidera Horváta, patriarchy cikánské rodiny hledající v době nacistické okupace bezpečí. Zatímco starosta Lanč se snaží chránit vesnici před nacistickými nařízeními, někdo s potěšením píše udání a přilévá olej do ohně nedůvěry. V těžkých časech bojuje i Ambrožova žena Máří, která navzdory rozkladu manželství hledá sílu zachovat svým dětem domov.
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2026
Žánr: historický román
Počet stran: 320
Vazba: vázaná s papírovým potahem bez laminace
Komentáře
Okomentovat