Recenze: PŘÍLIŠ BRZY, PŘÍLIŠ POZDĚ (Michaela Labáková)

Sepsala dne

Když lásku dělí čtrnáct let




„Hele, jestli se ti do toho nechce, nenech se nutit, jo?“ poradila jsem mu. „Fakt bych byla nerada, kdybys mi to tady poblil.“
„Nechce se mi zvracet,“ ohradil se dotčeně.
„Oukej,“ zvedla jsem smířlivě dlaně do vzduchu, přičemž v tý pravý jsem držela tetovací pistoli, kterou Bledulka nespouštěl z očí, jako by to byla sekera, co ho hodlá za chvíli popravit. „Tak se pohodlně opři, ruku mi dej stejně jako tvý kámoši takhle pěkně na to opěradlo a drž.“
Bledulka udělal, co jsem po něm chtěla. Odložila jsem pistoli, vydezinfikovala mu předloktí, nanesla emulzi pro obtisk šablony, a když mi váhavým kejvnutím odsouhlasil umístění, vzala jsem do ruky pistoli a přiložila mu ji na kůži.
Stihla jsem udělat jednu jedinou čáru na špičce hrotu, než tomu moulovi klesla hlava a začal se sunout ke straně. (str. 14)

Dvaatřicetiletá tatérka Genevieve Sinclairová žije po svém, bez velkých plánů na usazení, zato s večírky, přáteli a herní konzolí. Všechno se začne měnit ve chvíli, kdy do jejího salonu přijde osmnáctiletý Dylan. Zpočátku nesmělý kluk, který se nechává vláčet kamarády, postupně ukáže, že má v sobě víc klidu, citlivosti i vyspělosti, než by se na první pohled mohlo zdát. Mezi ním a Gen tak vzniká vztah, jenž naráží nejen na značný věkový rozdíl, ale také na odlišnou míru zkušeností, strach z odsouzení, vlastní nejistoty a otázku, zda někdy mohou dva lidé přijít jeden druhému do života ve správnou chvíli.

Kniha s podtitulem Mý milostný kotrmelce vyšla v nakladatelství Cosmopolis a žánrově spadá do současné romance s notnou dávkou humoru, nadsázky a později též vážnějších tónů. Michaela Labáková zvolila formu deníkových zápisků, takže celý příběh sledujeme očima Gen. Kapitoly nahrazují jednotlivé dny, což textu dodává na bezprostřednosti a osobním charakteru. Obálku vytvořil Ondřej Mikulecký. Vizuálně dobře vystihl hlavní motiv: tatérku, mladého muže a městskou, lehce večerní náladu.

Samotný námět má bezesporu potenciál. Romantika se značným věkovým rozdílem, navíc v obrácené dynamice starší ženy a mladšího muže, pořád není v českém prostředí úplně běžná. Autorka se nespoléhá jen na prvotní jiskření, ale s přibývajícími stránkami otevírá i otázky zralosti, odpovědnosti, rodinných pout, přátelství a toho, jak moc člověka ovlivňuje okolí.

Silnější stránky leží hlavně v momentech, kdy se za humorem objeví zranitelnost a kdy se milostná linka dostává mimo jednoduché schéma „zakázané lásky“. Na druhou stranu děj místy vyznívá rozvlekle. Podoba deníku dovoluje mnoho odboček, poznámek a vnitřních komentářů, jenže právě ty někdy brzdí tempo. Některé scény by snesly zhuštění, protože tu a tam vzniká pocit, že podstatné události přicházejí pomaleji, než by bylo potřeba.

Prostředí tetovacího salonu, klubů, bytů a všedních dnů dodává celku civilnost. Vyprávění je zasazené do každodennosti, kde se střídá práce, kocovina, rodinný oběd, zprávy od přátel a trapné i něžné okamžiky. Atmosféra je na začátku uvolněná, hlučná a komediální, časem se však ztišuje a dostává vážnější odstíny. Právě kontrast mezi ztřeštěností a citlivějšími tématy patří k tomu, co může zaujmout.

Dneska jsem se rozhodla bejt hodná dcera a vyrazila jsem za našima, abych si nemusela shánět sobotní oběd. Mamka má vždycky radost, když za ní přijedu, a já se jako bonus pořádně nadlábnu poctivý domácí stravy, aniž bych musela hnout prstem. Oboustranně výhodnej kauf. (str. 16)

Gen je postava, jež rozhodně nepadne do vkusu každému. Má ostrý jazyk, sarkastické poznámky, sklony jednat impulzivně a často vyvolává dojem, jako by se za drzostí schovávala před svými pochybami. Díky tomu může někomu připadat živá a opravdová, zároveň ale i vyčerpávající. Její vtipy někdy baví, jindy přerůstají v protivnost a některé reakce na Dylana či lidi kolem nepůsobí úplně sympaticky.

Dylan naopak představuje klidnější pól. Přestože je velmi mladý, není napsaný jako prázdný ideál zamilovaného „zajíčka“. Vyniká laskavostí, opatrností a určitou vnitřní čistotou, která dobře kontrastuje s Geninou výbušností. Vedlejší aktéři, zejména přátelé a rodina (obzvlášť Dylanův strýc Graham), dění příjemně oživují.

Styl Michaely Labákové je velmi hovorový a postavený na proudu myšlenek Gen. Jazyk odpovídá zvolené formě zápisků i povaze vypravěčky: je neuhlazený, plný nadsázky, vulgarismů, sebeironie a rychlých postřehů. Pro cílovou skupinu, která hledá moderní oddechovku s podobným způsobem vypravování, může být takový projev osvěžující. Opakovaný sarkasmus, přehnané odbočování nebo příliš výrazná mluva ústřední postavy však nemusí oslovit každého. Právě vypravěčský hlas a vyjadřování budou nejspíš rozhodovat o tom, zda vás knížka strhne, nebo naopak začne unavovat.

„Že se na ně nevysereš, fakt,“ zakoulela jsem očima a hned nato jsem se chytla za pusu. „Promiň, nevykašleš. Zapomínám, že jsem v mladý a ovlivnitelný společnosti.“
„Je mi osmnáct, nejsem malý dítě,“ odsekl uraženě, což mě nutilo se začít hihňat, ale ovládla jsem se. Tím, že jsem se silně kousla do jazyka, až mě v očích zaštípaly slzy – a jen z poloviny kvůli potlačovanýmu smíchu.
„Jo, promiň, seš velkej kluk,“ ujistila jsem ho, ale nevypadal moc přesvědčeně, spíš naopak. A tak jsem vycouvala. „Promiň, občas bejvám trochu mrcha. Omlouvám se. Mír?“ Natáhla jsem k němu dlaň a sledovala, teď už opravdu s uculováním, jak bojuje sám se sebou, aby mi ruku nepodal, ale podlehl a jeho dlaň vklouzla do tý mojí. (str. 22)

Celkově je však román Příliš brzy, příliš pozdě lidsky napsaný – s nápadem, emocemi a několika silnými momenty, ale také s pomalejším tempem a protagonistkou, která nebude pro všechny. Dílo nabízí zajímavý pohled na „aférku“, jež se nevejde do pohodlných škatulek, a nebojí se ukázat, že láska nemusí přijít v ideálním čase ani v ideální podobě.

Doporučila bych jej především čtenářkám, jež mají rády soudobou romantiku s lehčí erotikou a s nedokonalými postavami, hovorovým jazykem a vtipností na hraně. Kdo si však potrpí na svižnost, jemnější vyprávění a jednoznačně sympatickou hrdinku, měl by počítat s tím, že cesta ke Gen nemusí být úplně jednoduchá.

Michaela Labáková začala psát už v šestnácti letech a dodnes ji baví světy plné napětí, lásky i soutěživosti. Kromě čtení ji lákají také deskové a počítačové hry nebo PlayStation. Vedle Příliš brzy, příliš pozdě vydala také publikace Venkov (2022, Pointa) a Návrat na venkov (2024, Solis).

Subjektivní názor: Zápletka mě zaujala, ale celek mě nedokázal vtáhnout naplno, především s Gen jsem si povahově příliš nesedla. Přesto chápu, proč si příběh našel své obdivovatelky – je citlivý, osobitý a nehraje si na dokonale uhlazenou romantiku.

Závěrečné hodnocení: 70 %

Pro ztřeštěnou a sarkastickou třicátnici Genevieve Sinclairovou mělo být tohle léto úplně normální. Jediné, co si chtěla užívat, byla její práce tatérky, noci prohýřené v klubu s nejlepšími přáteli a následné hodiny a hodiny hraní na PlayStationu. Její plány však vzaly doslova do zaječích, když se v tetovacím salónu objevil nesmělý osmnáctiletý Dylan a obrátil její svět vzhůru nohama…
Kdo říká, že 14 let je moc, ten nikdy nerandil se zajíčkem…

Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2026
Žánr: romantika, erotika
Počet stran: 520
Vazba: měkká

Komentáře

Okomentovat