Recenze: MIJAMOTO MUSAŠI II – DVA MEČE (Jakub Zeman)

Cesta stárnoucího válečníka aneb když meč přestává stačit

Už se téměř stmívalo a náš návrat od mistra Tósaie se blížil. Byli  jsme  i  s  mým  průvodcem  dost  znaveni,  a  tak  jsme  si  udělali  malou zastávku, abychom se napili vody z čutor a v prodlužujících se stínech věkovitých stromů občerstvili zemdlené údy.

Můj málomluvný společník si opět zapálil dýmčičku a utrousil, že cesta k lidským příbytkům, která nás navrátí na stezičku divoké zvěře, je velice blízko. Těšil jsem se na večeři, za celý den mi dost vyhládlo. Umínil jsem si, že si večer dopřeji horkou lázeň, ať se taky jednou poměju. (str. 36)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Chci zakoupit tento titul!

Historický dobrodružný román Mijamoto Musaši: Dva meče z pera Jakuba Zemana znovu otevírá brány do dávného Japonska. Kniha se vrací ke slavnému šermíři ve chvíli, kdy už za sebou nechal velká vítězství i bolestné ztráty. Stárnoucí bojovník míří do provincie Ečizen za poustevníkem Tósaiem. V odloučených horách hledá klid, odpovědi a smysl další pouti. Místo toho však přichází krvavý přepad, nebezpečná hra mocných a setkání s knížetem Kacunarim, jež postupně odhaluje širší spiknutí. Tradiční válečnický řád se náhle střetává s realitou, do níž nezadržitelně pronikají střelné zbraně, cizí vlivy a všudypřítomná nejistota.

Druhý příběh samuraje má opět deníkové ladění a stojí především na zápiscích samotného hrdiny, podaných v první osobě. Subjektivní pohled se střídá se širším kontextem japonských dějin a mocenských souvislostí. Vizuální podoba potěší příznivce estetiky; o obálku i nádherné tušové ilustrace se postaral Jiří Straka. Výtvarná stránka jemně dokresluje náladu vypravování a nechává vyniknout tichu, neklidu i přírodní symbolice.

(Zdroj: archiv recenzentky)

Největší předností zůstává neokoukané zasazení. Česká literatura podobnou cestu do starého ostrovního císařství nenabízí často a Zeman zjevně ví, o čem píše. Dobové kulisy fungují jako ucelený svět s pevnými pravidly, ctí, obřady i tíživým vědomím pomíjivosti.

Navazující svazek přesto nepůsobí tak sevřeně jako úvodní. Zatímco Příběh psaný mečem nabízel výrazný životní i dějový oblouk, druhá část je komornější a soustředí se na časový úsek pouhých několika dní. Takto zvolený rámec by mohl prospět gradaci, jenže text se místy tříští mezi osobní pouť, politické pozadí, dějinné výklady a akční střety. Některé odbočky obohacují souvislosti, jiné lehce brzdí spád. Výsledkem je stále zajímavá, leč méně strhující četba.

Atmosféra patří k nejsilnějším prvkům titulu. Hluboké lesy mají vlastní dech, sálá z nich chlad, šero a zlověstná krása. Mihotavý obraz světlušek, praskání suchých větví pod nohama neviditelných nepřátel a ohlušující výstřely z mušket vytvářejí hutné napětí, jež přirozeně splývá s prastarými pověrami. Autor umně vystihuje zemi balancující na hraně propasti: čepel meče stále ještě nese váhu cti a mistrovství, střelný prach už ale naznačuje konec známých jistot.

Musaši je znatelně unavenější, zralejší a plný pochybností. Stal se mužem, jenž dokáže jednat bleskově, přesto si uvědomuje cenu násilí i blízkost smrti. Právě v takových okamžicích získává lidský rozměr. Vedlejší postavy, ať už poustevník Tósai, kníže Kacunari či další figury, které se dějem mihnou, slouží spíše jako hybatelé událostí než jako aktéři. Přinášejí moudrost, politické napětí, intriky nebo nebezpečí, ale většinou nezůstávají v popředí dost dlouho na to, aby výrazněji zakořenily v paměti. I díky tomu se pozornost stále vrací především k Musašimu, jeho vnitřnímu rozpoložení a proměně světa kolem něj.

Zemanův styl vyniká značnou obrazností, hutností a příjemnou archaičností. V akčních pasážích umí zrychlit, v úvahách naopak zpomalit a nechat doznít myšlenku. Je mu vlastní cit pro dramatičnost, práce se smyslovým detailem i časté zapojení japonských výrazů dodávajících osobitost. Právě slovní zásoba však může být pro část publika dvojsečná. Cizí pojmy, názvy zbraní, rodů a hodností budují věrohodnost, při vyšší koncentraci ale znesnadňují orientaci. Jazyk se k žánru hodí, zvlášť pro čtenáře se zájmem o zemi vycházejícího slunce, samuraje a historickou prózu; kdo čeká lehké dobrodružství bez zastavování, může občas pocítit mírné zahlcení.

Ve výsledku představuje Mijamoto Musaši: Dva meče poctivé, atmosférické a výtvarně povedené pokračování, jež obsahuje řadu krásných míst, přesvědčivé prostředí a několik výrazných scén. Přesto nedosahuje kvalit prvního dílu, především kvůli roztěkanější stavbě a menší emoční naléhavosti. Po výborném Příběhu psaném mečem, který na mě zapůsobil téměř výjimečně, přichází o něco méně sevřená, ale stále pozoruhodná epizoda z Musašiho života.

Titul doporučuji především nadšencům do samurajské kultury. Nejlépe osloví ty, kdo dávají přednost pomalejšímu rytmu, poetickému jazyku a nevadí jim větší množství dějepisných souvislostí. Kdo hledá čistě svižné dobrodružství, může být místy méně zaujatý, milovníci promyšlené historické prózy si zde ale najdou mnoho působivých momentů.

Jakub Zeman (*1975) patří k výrazným znalcům a popularizátorům tradiční samurajské kultury, japonských dějin a bojových umění. Často bývá označován jako „český samuraj“. Jeho dlouhodobý zájem o Dálný východ, japonské meče a související historické artefakty se promítá do publikační, přednáškové i kurátorské činnosti; působil mimo jiné v Národní galerii. Vedle samurajské tematiky se věnuje také poezii haiku, kterou představil například ve sbírce 108 haiku z roku 2017, výuce tvůrčího psaní v tomto duchu a čajové kultuře.

Subjektivní názor: Dva meče pro mě stále představují obohacující čtení, hlavně díky atmosféričnosti a neotřelému zasazení. Po mimořádně silném úvodu jsem však čekala o něco větší zaujetí. Knížka mě potěšila, ale nenadchla tolik jako Příběh psaný mečem.

Závěrečné hodnocení: 83 %

Anotace:

V pokračování příběhu ze starého Japonska se opět setkáváme s mladým šermířem, neohroženým samurajem Mijamotem Musašim, který po svém vítězství nad Sasakim Kodžiróem pociťuje smutek ze ztráty svých blízkých i pochybnosti o smyslu své cesty. Vydává se do nehostinné a téměř liduprázdné lesnaté části provincie Ečizen, aby se setkal s poustevníkem Tósaiem. Doufá, že v jeho moudrosti nalezne odpovědi na své existenciální otázky. Cestou je zapleten do útoku tajemných válečníků. Zoufale se snaží přežít, aniž by chápal brutální mocenskou hru, jíž se stal součástí. Co v sobě skrývá uzamčené pouzdro, které se Musašimu shodou náhod dostane do rukou? Setkání se starým známým, knížetem Kacunarim, pozvolna vnáší světlo do temné konspirace, v níž je ve hře osud celého Japonska.

Ten, kdo zná smysl své existence, nemůže zabloudit.

Nakladatelství: Epocha

Ilustrace: Jiří Straka

Série: Mijamoto Musaši (2.)

Rok vydání: 2026

Žánr: historická beletrie

Počet stran: 160

Vazba: pevná s přebalem