Recenze: JAPONSKÉ OSTROVY – ZAJÍMAVOSTI A PŘÍZRAKY 47 PREFEKTUR (Denisa Vostrá & Alice Kraemerová)

Japonsko od severu k jihu: Cesta za tajuplnými přízraky a zapomenutými tradicemi

V zálivu Učiura žije v moři obrovský živočich označovaný jako „mořská okurka“. V ainuštině se mu říká atui kakura a představuje nebezpečí především pro proplouvající lodě. Žije sice hluboko v moři, ale když jej něco rozzlobí, divoce sebou mrskne a může snadno potopit i velké plavidlo. Jedna z legend vypráví, že tahle obří mořská okurka vznikla ze spodního prádla ainuské ženy. To prý kdysi dávno spláchla velká vlna do moře, prádlo se usadilo na mořském dně a postupem času se z něho zrodil obávaný přízrak. (str. 20)

Recenzní výtisk mi byl poskytnut v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor
za účelem recenze.
Chci zakoupit tento titul v knihkupectví Luxor!

Japonsko dlouhodobě poutá pozornost svou kulturní i společenskou specifičností, v níž se hypermoderní realita zcela přirozeně prolíná s hluboce zakořeněnými tradicemi. Přesně do tohoto uhrančivého světa plného kontrastů nás opět zve autorské duo Denisa Vostrá a Alice Kraemerová ve své novince s názvem Japonské ostrovy, jež nese podtitul „Zajímavosti a přízraky 47 prefektur“. 

Publikace, vydaná v nakladatelství Universum pod hlavičkou Euromedia Group, systematicky i koncepčně doplňuje předchozí Japonský rok: Stručný průvodce japonskou kulturou a historií. Zatímco ten provedl publikum svátky v průběhu roku, tentokrát jej čeká cesta po mapě, která ukazuje japonskou kulturu zase z úplně jiného úhlu.

(Zdroj: Archiv recenzentky)

Velkou předností zůstává logické uspořádání. Postupuje se od severu k jihu a dělí se do devíti základních oblastí na hlavních ostrovech (Hokkaidó, Honšú, Šikoku, Kjúšú) a vzdálené souostroví Rjúkjú. Z tohoto celkového rozdělení se pak vyprávění větví na detailnější popisy jednotlivých čtyřiceti sedmi prefektur, díky čemuž se čtenář neztratí. Úvod navíc chytře vysvětluje základní podmínky v zemi: upozorňuje na obrovské teplotní rozdíly způsobené protáhlým tvarem souostroví a popisuje vliv asijských větrů i monzunů. Právě tyto přírodní zajímavosti jsou pro pochopení dalších kapitol zásadní.

Po grafické stránce svazek ladí se svým předchůdcem. Růžovo-žluté tóny střídá příjemná zelenkavá barva, která se k přírodnímu zaměření výborně hodí. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy slovíčky, doprovodnými fotografiemi z autentických lokací a v neposlední řadě půvabnými, místy až tajuplnými ilustracemi Terezy Nekovářové. Pro laiky je ohromným plusem rozhodnutí zachovat u japonských pojmů českou transkripci, takže se při čtení nemusíte trápit s luštěním složité původní výslovnosti.

Autorky se cíleně vyhýbají pouhému výčtu těch nejznámějších turistických lákadel – místo toho nabízejí pohled pod pokličku lokálních zvyků. Dozvídáme se tak například o původu bojového umění aikidó v prefektuře Ibaraki, výrobě tradičního ručního papíru v Gifu, ale i o vesmírném centru v Cukubě. Nechybí ani místní kulinářské speciality, od piva Sapporo přes krabí tyčinky narutomaki (pojmenované po mořských vírech) až po konjak z prefektury Gunma. Dýchne na vás též historie, kupříkladu při popisu starých samurajských domů či bývalých čtvrtí gejš v Kanazawě.

Každé město má oblíbenou část, kam se jeho obyvatelé chodí bavit, něco dobrého pojíst nebo se jen tak projít. V Ósace je to ulice Dótonbori, pojmenovaná podle Dótona Narijasua, který podél ní v roce 1612 vystavěl kanál. Už o deset let později byla Dótonbori i její okolí vyhlášeným centrem zábavy a v šedesátých letech 17. století se tu nacházelo šest divadel kabuki a pět divadel džóruri, o množství čajoven a restaurací nemluvě. (str. 227)

Nejzajímavějším motivem je ovšem permanentní konfrontace faktografické roviny s rovinou nadpřirozenou. Titul krásně ukazuje, že Japonsko netvoří jen hory a města, ale také silná víra v nadpřirozené bytosti. Výklad ovšem nezůstává jen u celonárodně známých legend, ale pátrá po přízracích spojených s konkrétními kouty země. Z hlubin severního moře se občas vynoří šeredná okurka atui kakura, jež se údajně zrodila ze spláchnutého ženského prádla a troufne si potopit celou loď, zatímco nedotčené lesy ostrova Hokkaidó obývá vzácná a posvátná černá liška kokuko. V prefektuře Akita naopak během zimního období hledají líné děti obávaní obři namahage, a pokud zabloudíte do drsných hor prefektury Aomori, může se vaší zhoubou stát chladná sněžná žena juki onna.

Prostor dostávají i rošťácké či dobromyslné bytůstky, jako jsou domácí plivník zašiki waraši v prefektuře Iwate, obrovský mořský mnich umibózu z prefektury Mijagi nebo tajemná fazolová bába azukibaba. Zapojení těchto mýtů dodává vypravování skvělý spád a vysvětluje, proč Japonci dodnes považují některé hory za posvátná sídla bohů.

Stylisticky se text obratně pohybuje na pomezí naučné literatury a velmi poutavé četby. Jazyk je přesný, slovníkově neobyčejně bohatý a vyloženě se vyhýbá suchopárnosti. Profesionálně formulované věty a literární obraty dokonale evokují občas tajuplnou atmosféru Dálného východu. Místopis a odborné pasáže se tu zcela přirozeně prolínají s klasickou poezií mistra Macua Bašóa, mýty o obří stonožce ómukade bojující s drakem i zmínkami o moderních komiksech a seriálech. 

Japonské ostrovy představují skvělou volbu pro každého, koho tato země alespoň trochu zajímá. Svou srozumitelností a informační bohatostí spolehlivě osloví široké spektrum čtenářů – od nadšených cestovatelů až po milovníky asijských pověstí a mytologie. Nejedná se o dílo, podle kterého byste si primárně plánovali trasu od památky k památce, ale o čtivo, jež vás naučí chápat souvislosti a ducha míst, o nichž se zde dozvíte.

Denisa Vostrá a Alice Kraemerová znovu ukázaly, že mají Japonsko v malíčku a umí o něm psát tak, že to baví. Pokud už máte doma předchozí Japonský rok, pořízení tohoto zelenkavého pokračování je naprosto samozřejmým a obohacujícím krokem.

Denisa Vostrá (japanoložka, překladatelka a pedagožka s titulem Ph.D.) se aktivně podílí na popularizaci japonské kultury. Působí na Metropolitní univerzitě Praha a Gymnáziu Jana Nerudy, a navíc je autorkou řady učebnic i odborných publikací.

Alice Kraemerová (PhDr.) je rovněž zkušená japanoložka a pedagožka. Externě přednáší na FF UP v Olomouci a její doménou jsou především překlady japonské i anglické beletrie a odborné literatury pro české čtenáře.

Subjektivní názor: Zatímco Japonský rok mě okouzlil svou vizuální stránkou, tento pokračující titul mě naprosto dostal svým obsahem. Je radost vidět, že spisovatelky nezklamaly – naopak mou touhu po Japonsku jen prohloubily. Propojení faktů s tajuplnými mýty má neuvěřitelný spád a knížka se díky tomu čte jedním dechem. Je to nádherný kousek, ke kterému se budu s nadšením vracet pro inspiraci i potěšení. Pokud vás země vycházejícího slunce alespoň trochu láká, tohle si rozhodně nenechte ujít!

Závěrečné hodnocení: 100 %

Anotace:

Japonsko představuje směs moderních technologií, tradic a místních přízraků – jeho hlavním rysem se tak stala harmonie zdánlivě neslučitelných věcí. Obři namahage hledají v Akitě líné děti, v horách prefektury Kóči hrozí babice jamauba, Amabie z Kumamota má tři ploutve a chrání před nemocemi, zatímco stonožka ómukade si troufne i na draka. Cestou na Hokkaidó vás může potopit šeredná okurka atui kakura, ale v Pekelném údolí už vám bude dobře – jsou tam úžasné sirné lázně! Nebo raději ochutnáte „amarouny“ konnjaku z prefektury Gunma, pivo Sapporo a krabí tyčinky narutomaki pojmenované podle slavných tokušimských vírů? V Kanazawě můžete navštívit původní domy samurajů i bývalé zábavní čtvrti s čajovnami a domy gejš. Vesmírné centrum leží na Cukubě, výroba ručního papíru v Gifu, jako kulisa mangy často slouží Čiba a aikidó pochází z Ibaraki. Knížka zve na cestu po japonských ostrovech od severu k jihu a nabízí k nahlédnutí i místa, zajímavosti a speciality, které nepatří mezi nejznámější turistické atrakce.

Nakladatelství: Universum

Ilustrace/foto: Tereza Nekovářová

Rok vydání: 2026

Žánr: odborná literatura

Počet stran: 392

Vazba: pevná