Přesunout se z pozice oběti
Nikdy jsem nechápala, proč lidé o lásce říkají, že je super, když je to takové utrpění. Nikdy jsem nezažila, že by mi vztah vyhovoval víc než být sama. Je to proto, že jsem nikdy neuměla přijímat lásku a z dětství měla vzorec, kdy se já dávám všanc druhým, kdy musím o lásku bojovat a zasloužit si ji. (str. 178)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!
O duševním zdraví rádi ostatním radíme, ale pokud se to týká nás samotných, odhodlat se k vyhledání odborníka je obtížné. Ať chceme nebo ne, stále převažují mýty a stigmatizace. Patnáct známých tváří šlo s kůží na trh, podělilo se o vlastní obtíže i cestu, jež je zavedla do rukou profesionála. Třeba díky tomu získáte patřičné odhodlání něco začít dělat jinak.
Kniha je koncipovaná jako plynulý text, nikoliv standardní rozhovor ve schématu otázka-odpověď. Kapitola začíná portrétem dané osoby s pár seznamujícími větami, končíme shrnutím, kde je bio se životopisnými informacemi a odstavec objektivně se věnující konkrétní poruše. Blíže poznáte Davida Matáska, Lenku Noru Návorkovou, Jaroslava Petrouše, DEBBI, Markétu Lukáškovou, Václava Kuneše, Šárku Vaňkovou, Tomáše Arsova, Davida Krause, Kristýnu Frejovou, Ivanu Jirešovou, Ivu Pazderkovou, Alenu Dolákovou, Petra Vaňka a Tomáše Šebka. Závěrečné slovo má psycholožka Eva Richterová – sdílející, na co bychom při výběru terapeuta měli hledět a s jakými očekáváními počítat.
Ich-formový vypravěč v minulém čase popisuje subjektivní prožívání nejhorších časů i varující indicie, že se něco děje. Podařilo se jim definitivně vyřešit duševní nepohodlí? Změnil se jejich pohled na svět? Lze se navždy vymotat z trýznivých myšlenek, nebo se jedná o kontinuální a trvalou práci na sobě samém?
Dílo je bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb. Jednotlivé medailonky po jazykové stránce způsobem vyjadřování odráží naturel mluvčího. Převažuje spisovná čeština s různým stupněm odhalování nitra a myšlenkových pochodů.
Mám štěstí, že můžu o těchto věcech doma mluvit. Na druhou stranu jsem se kvůli své duševní pohodě musela naučit říkat, že mi není dobře. Spoustu let jsem to neuměla, i před mamkou jsem se v telefonu snažila dělat, že jsem v pohodě, aby neměla starosti. Neměla jsem chuť nikomu nic vysvětlovat, jenomže pak jsem začala být nepříjemná. I na mamku. To byl pro mě vykřičník. Nebyla jsem zlá, ale nebyla jsem to já, vůbec jsem neměla chuť si s rodinou povídat, poslouchat je a oni to cítili. (str. 131)
Populárně-naučný tón si nelibuje v moralizování, ale v reálném zachycení každodenních strastí vycházejících buď z původní diagnózy, či záměrného bagatelizování a přehlížení kupících se problémů. Hledání spouštěčů, prostředí i lidí, toho, co mi nedělá dobře, jde do určité míry ovlivnit, ale něčemu se vyhnout nedá. Existují obranné mechanismy na zvládání nepříjemných situaci?
Setkáme se s povrchovými proudy současně ponorem na dřeň. Z témat jsou zaznamenané oblasti jako např. obsedantně-kompulzivní porucha, psychické trauma, chronická bolest, ADHD, syndrom vyhoření, rodové vzorce chování, panická porucha, posttraumatická stresová porucha či dětství s rodičem závislým na alkoholu. Více si osvětlíme pojmy: antidepresiva, serotonin, psychoterapeut aj. Jak probíhá terapie tmou nebo lesní terapie?
Kombinace naučného prvku a osobní zkušenosti založené na výpovědích. Přestože se jedná o různorodou problematiku, je lepší nečíst na jeden zátah a příběhy si dávkovat. Odlišné pohledy se promítají i do přístupu; změna, nebo smíření? Přijmout zodpovědnost za své činy, uchovat si vlastní autonomii a hranice klidně za cenu odstřihnutí. Co je zdravé přerušení vazeb a co vyhýbání se? Doživotní oběť, nebo vědomý strůjce dalších kroků?
Náročnější čtenář může pociťovat plytkost a spíše poukázání důležitosti psychoterapie než důkladnější rozepsání. Sem tam vypadlé písmeno nenaruší prožitek z četby, nicméně některé fotografie by si zasloužily větší ostrost. Z blízkého ranku lze zmínit Hovory s terapeuty, kde nevypravují klienti, ale odborníci.
Terapie není slabost je souhrnným zamyšlením o důležitosti duševního zdraví a monitorace cesty vedoucí k obnově. V závěru dostanete bonusový materiál v podobě kontaktů, kam se obrátit pro akutní pomoc. Linka první psychické pomoci, Centrum krizové intervence PL Bohnice či Centrum krizové péče Fakultní nemocnice Brno aj. mohou být nezbytnými pomocníky.
Svůj život dnes beru jako místo, ve kterém jsem na krátkou chvíli, a díky terapiím mám možnost se nějak poznat. Zatímco kamarád vás poplácá po rameni, terapeut vám natvrdo řekne – je čas dospět, postavit se na nohy a přijmout zodpovědnost za svůj život. Ne, že se tady budeš litovat, že ti někdo před dvěma roky něco udělal. Věřím, že na terapii není potřeba jít jen ve chvíli, kdy má člověk nějaký problém a jde se z něj vypovídat. Pro mě je to hlavně proces přijímání plné zodpovědnosti za svůj život, včetně toho, že jsem vlastníkem toho, co se mi stalo, i toho, čeho jsem obětí. To bylo pro mě strašně těžké přijmout. Že se nemůžu jen zlobit na to, že mi někdo něco udělal. (str. 180)
Kateřina Kubalová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pro Český rozhlas natáčela dokumenty (Zrcadlo, Úžasné životy, Láska hory přenáší aj.) Za dílo o ADHD v dospělosti Manuál na sebe získala ocenění Vládního výboru pro zdravotně postižené. Na literárním poli v minulém roce debutovala titulem Lásky z nemocnice.
Rozhodně nejzajímavější pro mě byla část Jaroslava Petrouše, kdy bylo jasně ukázané, co zvládne dobře mířená věta. Hnedle se váš život zase dostane do fáze, kdy ho považujete, i přes chronickou bolest, za naplňující. Stejně tak David Matásek svou upřímností a otevřenosti v mých očích velice stoupl a ukázal se v jiném světle. Publikaci v podstatě hodnotím jako příjemnou motivující příručku ukazující, že bojovat se musí v každém věku a vždy to stojí za to.
Závěrečné hodnocení: 78 %
Jaké to je, když hlava zatáhne za záchrannou brzdu a znemožní tělu fungovat, moc dobře ví David Matásek, který začal chodit na terapie kvůli potížím ve vztahu, tanečnice Lenka Nora Návorková potřebovala vyřešit trápení z dětství nebo chirurg Tomáš Šebek, který chtěl vylepšit sám sebe. Paralympionik Jaroslav Petrouš by tu bez povídání s psychiatrem možná už nebyl a špičkového kadeřníka Tomáše Arsova vyřadily psychické problémy z provozu na dlouhé týdny. Spisovatelce Markétě Lukáškové zase život dlouhé roky komplikovalo nediagnostikované ADHD a Iva Pazderková se potýkala s panickou atakou, která jí i několikrát denně navozovala pocit, že umírá.... V knize terapie není slabost najdete celkem 15 otevřených zpovědí o cestě za duševním zdravím.
Nakladatelství: Grada
Rok vydání: 2025
Žánr: populárně-naučné, duševní zdraví
Počet stran: 224
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat