Budova hrůzy a zmaru
Odsunul zatuchlou dřevěnou skříň, kterou používal místo dveří, který někdy před rokem vylomil Goran, když si šel pro peníze, a přešel do koupelny. Nad ucpaným umyvadlem plným chlupů a hnijícího salámu viselo zrcadlo se zaschlejma skvrnama od hořčice. Patrik se do něj zahleděl, znovu si řekl, jakej je frajer, a pořád jím nebyl (str. 11)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Matoušovi Dvořákovi.
Chci zakoupit tento titul!
Představte si budovu průmyslového typu rozfragmentovanou podle důležitosti sektorů. Od nejníže postavených dělníků po hlavouny ovládající nejen chod firmy, ale i životy jednotlivých pracovníků. Lze se vymanit z vyjetých kolejí, nebo si prvním vstupem zpečetíte osud?
Kniha je rozdělena do méně či více krátkých částí, zaobírajících se konkrétním zaměstnancem. Začínáme v pomyslném sklepě – Patrik zažívá ponižování až šikanu. Při drhnutí \lisovacího stroje se nechce předřít, myšlenkami je u orosené sklenice piva a hrajícího jukeboxu. Vyplatí se nevyčnívat, držet hubu a krok, jinak přijdou nepřiměřené tresty. Odevzdaný, nenaplněný a přežívající. Oproti tomu Řehoř Ouřada v systém bezmezně věří. Těžko si přiznat, že právě on se proti němu obrátí v den jeho narozenin. Z třetího patra shlíží Milena Gučy, mající ráda věci pod kontrolou. Ke splnění cílů využívá svého šarmu i dostupných krutých metod. Giuseppe Alligatore i Theoprasimus Radford uzavírají škálu moci. Architekt Armando Prasetto je pomyslným i konkrétním duchem místa.
Pojmenované kapitoly působí jako střípky v kaleidoskopu, kdy lesknoucí se sklíčka po otočení dokončí celistvý obraz. Individuální úhly pohledu vytvoří v konečném důsledku obraz místa, kde zanikají lidské iluze a sny. Autor využívá velkou škálu literárních prostředků; kromě ich a er-formového vypravěče zaznamenáme i různé stupně obecné češtiny dle toho, jaká sociální vrstva mluví. Nabízí se připodobnění k cibuli; čím vnější slupka, tím více špíny, nespisovnosti a vulgarit. Naopak přibližování ke středu vede i k vyhlazené mluvě oplývající spiritualitou a duchovním rozměrem.
Špinavý oprýskaný strop. Sem už sluneční světlo nesahá. A s lidmi má jeden kontakt pouze tehdy, když se otevře přepážka v ocelových vratech. Jenže to je tak dvakrát denně na deset vteřin. Pak je to zase samota u tácku s okoralým chlebem. Ten už ani krysy nechcou. A že jich tu je. Krčí se ve stínech a vyčkávají na svou příležitost. Až chudáka udolají stěny s oloupanou omítkou, až se kolem něj zcela semknou a on bude lapený přesně tak, jako by on sám lapal ty krysy, kdyby byla situace obráceně. (str. 51)
Prostředí je masivně orientované na fabriku, případně cestu do ní/z ní. Na jiný než pracovní život není čas, vše je obětované pro průmyslové dobro. Udřené ruce, prázdné výrazy a vítězství stereotypu. Stabilní tempo v sobě mísí dialogy – navzdory tomu, že podstatná je, zjevná či skrytá, beznaděj a zmar. Atmosféra šedi, neschopnosti svobodného rozhodnutí i obtížné možnosti nastolit změnu.
Charaktery jsou loutkami demonstrujícími sílu moci podle vnitřní hierarchie. Pokud byste si místo fabriky dosadili totalitní stranu, výsledek bude stejný. Udávání za účelem vlastního prospěchu, paranoia, hrubé zacházení hraničící s týráním za sebemenší prohřešek. Postavy jsou prototypem a koncentrací předsudků i našich očekávání, z nichž nevybočují, a nezaznamenáme sebemenší vývoj. Ať pracujete tři měsíce, nebo čtyřicet let, brzy přivyknete tepu ozubených kol…
Fabrika rasa nabízí experimentální pohled na literaturu, kde není žádoucí sledovat logiku a obecně obsah, ale zaměřit se, co vše lze zvládnout formou. Text může pro mnohé vyznívat příliš na sílu, až s demonstrativní snahou zaujmout. Bohužel je dost předvídatelný a nedostanete žádný výrazný moment udivení. Nejedná se o jednu závažnou linku, ale o celek, který se skládá. Dvořákovi se sice zdárně podařilo propojit všechny roviny, nicméně si říkám, koho jiného než nadšence to zaujme.
Zvedl se z křesla, v němž neseděl už několik hodin, a roztáhl prastaré moderní závěsy. Malá, ale prostorná kancelář rázem pozvolna potemněla v zálivu zlatavých paprsků slunce. Uzavřel okna dokořán a opět se možná neuchýlil v pohodlí sedacího nábytku. Dveře sotva dovřely, však dovnitř stále tiše doléhal hlasitý pláč vrchní představitelky První správní komise Mileny Gučy. (str. 100)
Dílo obsahuje jedinou ilustraci – obálku časopisu o profesionálním velkochovu ještěrů od Richarda Eriksona, z jehož úst poznáme příběh Mileny Gučy. Vychází přímo od Matouše Dvořáka.
Matouš Dvořák se na projektu představil počinem Nejlepší člověk na světě. Věnuje se skládání hudby a překladatelství. Absolvoval pouť z Paříže do Santiaga, z čehož vznikl cestopis Pěšky z Paříže do Santiaga.
Rozhodně se jedná o originální počin, přesto na mě text nefungoval a nevěřila jsem mu. Snaha šokovat působila až karikaturně. Co opravdu nemám ráda, když autor podceňuje čtenáře a má pocit, že mu všechno musí předříkat, aby věděl, co si má myslet. Prolog slouží jako pětistránková přednáška o způsobu zvoleného jazyka i charakteristice postav. Pokud už to bylo nutné, umístila bych to na závěr a ne do popření, aby čitatel přišel o sebemenší překvapení. Zbytečně vyšponované, absurdní a evidentně tak zamýšlené, nicméně jsem neměla dojem, že výsledná výpověď je taková, jaká mohla být. Já jsem se s počinem na stejné vlně nepotkala, třeba se zadaří vám.
Závěrečné hodnocení: 59 %
Experiment a zkouška víry v literaturu: "Fabrika Rasa" vznikla jako experiment, který zkoumá hranice literatury. Autor se odvážil vytvořit dílo, které je chaotické, ale zároveň hluboce strukturované, a které se vyhýbá tradičním žánrům.
Metafora moderního světa: Kniha se odehrává v brutalistické továrně jménem Fabrika, která je metaforou současného světa. Tento prostor zachycuje absurditu lidské práce a odcizení mezi lidmi, kteří hledají smysl v opakujících se rituálech bez naděje, ale ne bez lidskosti.
Jazyk jako klíčový prvek: Každá postava má svůj vlastní jazykový rejstřík, který odráží její postavení a míru sebeuvědomění. Jazyk se mění podle úrovně postavy, čímž autor poukazuje na to, jak systém formuje vnímání reality.
Struktura a styl: Kniha je rozdělena do několika částí, z nichž každá má specifický jazykový styl a tematiku. První část je naturalistická a vulgární, druhá se zaměřuje na administrativu a technokracii, třetí spojuje všechny části dohromady retrospektivním vyprávěním. Čtvrtá část je experimentální, využívá básnické tropy a pátá část inklinuje k sofistikovanosti a biblické formě.
"Fabrika Rasa" je moderní mýtus o člověku uvězněném v systému bez Boha, kde každá postava a jazyková vrstva přispívají k hlubokému a ironickému pohledu na současný svět.
Nakladatelství: Talent Pro ART
Rok vydání: 2023
Žánr: sci-fi, experimentální novela
Počet stran: 130
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat