Eliška hledá maminku
Ale když už Eliška ležela v posteli a tulila se k Myšákovi, začaly jí téct slzy. Tak moc jí bylo smutno po mamince. Stýskalo se jí každý večer před spaním, a někdy dokonce i ve dne. Spíš často než jenom někdy. Příjmení Veselá před smutkem neochrání. (str. 21)
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host.
Eliška chodí do první třídy. Má maminku veterinářku, tatínka novináře, tetu letušku a mnoho plyšáků. Nejoblíbenějším je ovšem Myšák, jenž jí rozumí v každém ohledu. Když doma u večeře mamka rodině oznámí, že poletí na rok na záchrannou a výzkumnou stanici polárních zvířat do Rovaniemi v Laponsku, otočí se jí život vzhůru nohama.
Najednou je s tatínkem doma sama, a přestože se snaží tvářit statečně, každý večer usíná se slzami v očích. Aby přišla na jiné myšlenky, teta navrhne krátkou cestu na Kanárské ostrovy. Jenže slunce a pláž Elišku neláká a netrvá dlouho, než jí v hlavě uzraje odvážný a trochu bláznivý plán – na letišti nasedne do letadla mířícího za polární kruh a vydá se najít, co jí chybí.
Myšák pořád váhal. Věděl, že o něj se nikdo nebojí. Nanejvýš Eliška. Kdyby se ztratil, bylo by to všem ostatním jedno. Prostě by Elišce koupili nového myšáka. A taky se mu nechtělo ven do neznámého chladného světa. (str. 34)
Kdo se ztratil v Laponsku je příběhem ze života dítěte s fantazijními prvky. Je rozdělen do 24 kapitol a protože se odehrává o Vánocích, přímo vybízí k pročtení se napříč adventem.
Děj je vyprávěn v er-formě, avšak výrazně se soustředí na prožitky a vnímání hlavní hrdinky. Vypravěč sice vystupuje jako pozorovatel, ale jeho perspektiva je úzce spjata s jejími pocity, obavami, údivem i radostí. Díky tomu získáváme velmi jasnou představu, co právě prožívá a co naopak nedokáže pochopit nebo si vysvětlit. Ví například, že tatínek je novinář píšící na místech, kde jsou „konflikty“, ale význam daného slova nezná a přikládá mu vlastní. Jazyk je přizpůsoben dětskému aspektu. Je jednodušší, konkrétnější a srozumitelný i pro mladší recipienty, kteří se s ním mohou snadno ztotožnit.
Zdroj: (archiv recenzentky)
Zmiňovaná fantasy linie se nejvýrazněji projevuje v momentech, kdy se protagonistka rozhodne následovat své srdce, a prostě si vleze do kufru, který pak putuje letištním pásem až do Rovaniemi. Tahle nadsazená, lehce absurdní situace jasně ukazuje, že kniha sází na nereálnost a hravé porušování běžných pravidel. Nejde však o samoúčelnou fantazii, právě díky této „neskutečnosti“ se otevírá prostor pro kouzlo Vánoc přítomné v atmosféře, dobrodružství i drobných zázracích. Jednotlivé prvky tedy neslouží k budování propracovaného magického světa, ale spíš k posílení pocitu, že o svátcích může být možné i to, co by jindy nešlo.
Ať si tam zůstane! Eliška se poprvé v životě na svého Myšáka doopravdy rozlomila. Nebýt jí, dřepí doma, ale místo aby jí pomohl, postaví si hlavu. Rozumbrada jeden! Radit, to mu jde, ale skutek utek. (str. 36)
Ilustrační doprovod vytvořila Petra Lukovicsová. Většina je zasazena na čisté bílé pozadí a vhodně umístěna v blízkosti textu, čímž přirozeně doplňuje slovní složku. Místy se objevují i celoplošné obrázky, působivě dotvářející dané scény. Zvolená výtvarná technika umožňuje snadno rozpoznat konkrétní dění, jemné tahy a vrstvy modrých tónů jasně naznačují, že právě sněží. Daří se zachytit nejen prostředí, ale i náladu okamžiku, takže vizuálnost podporuje a umocňuje prožitek.
Zdroj: (archiv recenzentky)
Celkově se jedná o čtivou a podmanivou záležitost zachovávající dynamiku pomocí promyšleného napětí. Stejně jako Eliška často nevíte, co vás překvapí v další kapitole, což udržuje námět v pohybu a dodává mu výrazný spád. Zároveň nenásilně podporuje představivost a otevírá důležitá témata, o nichž stojí za to mluvit: jak se vyrovnat se steskem, kde hledat odvahu a jak moc pro nás znamenají blízcí lidé. Díky citlivému zpracování a příjemnému vyprávěcímu stylu má námět velký potenciál oslovit široké spektrum malých čtenářů. Věřím, že si v mnoha rodinách najde své místo a v knihovničce bude patřit k titulům, po kterých se sahá opakovaně.
Markéta Hejkalová je spisovatelka a překladatelka finské literatury. Několik let žila v Helsinkách a byla konzultantkou na českém velvyslanectví. V nakladatelství Host vydala dva romány pro dospělé Dům pod náměstím (2022), Století na vlnách (2023) a nyní i novinku pro děti Kdo se ztratil v Laponsku (2025).
Osobně mě publikace bavila a zaujala mě především povedená grafická úprava. Určitě se podívám po autorčině další práci.
Závěrečné hodnocení: 92 %
V kraji, kde narazíte na soby i rosomáky, můžete věřit i na kouzla. Eliška má Myšáka a spoustu plyšáků, tatínka novináře a maminku veterinářku, která je za polárním kruhem a Elišce se po ní strašně stýská. Navíc má tetu letušku, co pořád někde lítá, a k tomu jeden hodně ulítlý nápad. A tak se stane, že se ocitne sama s Myšákem v Laponsku, úplně na severu Finska, kde v zimě slunce nevychází nad horizont a magickou tmu prosvětlují jen hvězdy a sníh. Jenže zkuste si v téhle severské temnotě najít ztracenou maminku…
Nakladatelství: Host
Počet stran: 136
Rok vydání: 2025
Vazba: pevná
Ilustrace: Petra Lukovicsová
Komentáře
Okomentovat