Drsné časy české historie
„Ďábel se skrývá všude,“ prohlásil nahlas. „A dokáže znesvětit i tu nejsvětější myšlenku.“ „Ďábel se neskrývá,“ opravil ho poustevník. „Je všude kolem nás, zkouší nás každým dnem a jen málokdo jeho pokušení odolá.“ Sundal rožeň z ohně, nahrubo sekáčkem rozsekal opečené králíky na několik kusů a rozdal je svým hostům. (str. 79)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Františkovi Kalendovi.
Chci zakoupit tento titul!
Mikuláš z Bíliny společně s Robertem z Tarentu sice v minulém díle dopadli vrahy, nicméně jsou svědky hned dalšího zločinu, tentokrát krádeže. Stalo se to přímo na královské hostině vládci rovnou pod nosem – a ten běsní. Někdo totiž zcizil vzácnou relikvii, hřeb z Kristova kříže, již dostal od samotného císaře Fridricha II. Jelikož za týden vyráží do Basileje, kde se s ním má setkat, nechce vypadat jako hlupák. Je nasnadě co nejrychleji artefakt najít a viníky krutě potrestat. Dokáží zvládnout úkol v tak šibeničním termínu?
V deseti očíslovaných kapitolách sledujeme, jak bývalého křižáka s lazariánem pojí nejen přátelství, ale i honba za objasněním záhady. Na cesty přiberou Sezemu ze Suchdola, což je mladík vypomáhající v lazariánské komendě, do níž byl odklizen, přestože netrpí malomocenstvím. Jde totiž o bastarda a není ve vyšším zájmu, aby byl zbytečně na očích. Když už si myslí, že jsou o krůček blíž k cíli, začnou objevovat mrtvoly, co jim zamotávají hlavu a více ukrajují z přísně vyměřeného času. Čí prsty sahají po ukradené cennosti? Nebo se jedná o snahu ohrozit vládu Přemysla Otakara I.?
„Tak věšti! Budu někdy králem? Zdědím trůn svého otce?“ Janis se na chlapce varovně zadíval a Robertovi prolétlo hlavou: Zalži, hlupáku! Ať už jsi šarlatán, nebo máš skutečně od Boha dar nahlédnout do budoucnosti, řekni mu přesně to, co chce slyšet. „Budeš,“ přisvědčil Řehoř. Robert si tiše vydechl, Vratislav se zářivě usmál. „Budeš králem opilců a míšeňských bordelů,“ pokračoval chlapec. „Zatímco tvoje macecha bude vládnout a přežije i toho, který dnes nosí na hlavě korunu, o tvých činech nesloží trubadúr jedinou píseň. Zemřeš v zapomnění, stejně jako tvoje matka.“ (str. 129-130)
Styl vyprávění je veden v er-formě zaměřující se na oba protagonisty naráz či jednotlivě – podle momentální situace. Spisovná čeština s puncem dávných časů vytváří příjemnou autenticitu, obdržíme i bodřejší vyjádření či ryze dobový výraz. Román je bez gramatických, pravopisných či stylistických chyb, pouze s ojedinělým překlepem.
Kromě Prahy a blízkého okolí zavítáme i do staré Plzně, Chotěšova, Řezna či Basileje. Projdeme kláštery, pivnice pochybné pověsti i honosná sídla. Všude je cítit pach krve a nikde není bezpečno. V každém se skrývá potenciální pachatel – nejen zloděj, ale i vrah. Stane se hrdinům osudný střet s pochybnými živly či s Přemyslovým hněvem?
Tempo se jeví poklidné, nicméně v relativně krátké chvíli se naplno ponoříme do děje a akce bude střídat akci. Pletichy, zákeřné mordy i otevřené nepřátelství. Nebožtíků i zranění zažijeme dost, nechybí ani vzájemné špičkování, humorné prvky a popisy každodenního života.
„Dalo mu to trochu zabrat,“ obrátil se na Mikuláše namísto pozdravu. „Ale domnívá se, že jde o erb vladyků z Tlučného.“ „To je kde, Tlučné?“ zamračil se Mikuláš. „Prý je to pár hodin cesty odsud. Je to malá osada, rozdělená mezi vladykovo panství a majetky kladrubského kláštera. Příslušníci rodu se často potloukají po Plzni a okolí, podle herolda byl starý vladyka hodně plodný…“ „Takže je jich jako psů a nemají co na práci.“ (str. 184)
Vyskytnuvší se postavy mají charisma na rozdávání. Ať už se jedná o kladné, či záporné osoby, jsou vykresleny natolik procítěně, že vám nebude vadit absence většího popisu vzhledu. Vše vynahradí projevený důvtip, odvaha i vzpurnost dosáhnout svého. Ústřední trojlístek má největší záběr, byť je prostor i pro menší hrdiny, jejichž účel není zdaleka epizodický. Velitel templářské komendy Ulrich, plzeňský kníže Děpolt III. či Přemyslův nejstarší syn Vratislav mohou významně zamíchat kartami. Pro větší přehlednost je v úvodu uveden celkový seznam.
Největším přínosem je fakt, že kromě historické detektivky dostanete spoustu informací o politických vlivech, jednotlivých profesích i funkci mnohých řádů. 13. století bylo kruté a kromě společenského postavení hrála roli i bojová zručnost. Může však meč vyléčit všechny problémy?
Chystal se Nimue vyptávat na poněkud nezajímavé otázky – třeba z jaké vesnice utekla za svým snem, aby nakonec skončila jako kus masa pro lačné zákazníky v Plzni. Jenže to nestihl. Dveře do Smaragdové číše rozrazila dokořán skupinka pěti zbrojnošů, v rukách svírali obnažené meče a přes kroužkové košile měli přetažené surkoty s erbem, ve kterém lev srůstal hřbetem s orlicí. Znak Děpolticů. (str. 107)
Dílo je oproti Rytíři zeleného kříže více dynamické, pro někoho i naturalističtější. Roli hraje velká míra štěstí, přesto je zachována uvěřitelnost. Kniha přímo navazuje, takže chronologická četba je nutností, stejně tak i ukončení dává jasné indicie, jakému tématu se bude věnovat pokračování. Objektivně spisovatel zvládl obsahovou a formální stránku s řemeslnou precizností, nelze tedy vypichovat chyby, záleží na vašich preferencích.
Komplexní historicko-detektivní čtení s doslovnými vysvětlivkami upozorňující na fakta i účelově upravenou fikci nabízí kvalitní a napínavé informace o Přemyslu Otakarovi I. a vrcholném středověku. Ocení milovníci žánru i všichni ostatní, kteří se rádi vypraví do dávné minulosti.
František Kalenda je antropolog publicista a spisovatel. Na projektu jsme vám již představili např. Zpověď posledního mnicha. Přestože se zabývá také dobrodružnou literaturou pro mládež, jeho kořeny se vrací k historii.
K srdci mi více přirostl Rytíř zeleného kříže, ať již pro zajímavě znázorněnou problematiku malomocenství, tak nenaplněnou lásku, třebaže Strážce svaté relikvie je velmi zdařilý počin. Nenásilnou formou jsem se dozvěděla mnoho poznatků a perliček, rozhodně plánuji pokračovat s dalšími díly. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 88 %
Z křížových výprav k palácovým intrikám. Historická detektivka z doby Přemysla Otakara I.
V roce 1212 se Mikuláš po letech vrací ze Svaté země do rodných Čech, stižený chorobou, kterou považuje za prokletí od samotného Boha: malomocenstvím. Jako posel rytířského řádu svatého Lazara má přesvědčit krále Přemysla Otakara I., aby pomohl křižákům. Na návratu domů má ale i osobní zájem – touží se znovu setkat s Barborou, s níž se kvůli jejímu neurozenému původu kdysi nesměl oženit. Když však dorazí do Prahy, zjišťuje, že jeho stará láska byla zavražděna a její syn, který by mohl být Mikulášovým dítětem, beze stopy zmizel. Král Přemysl má přitom plné ruce práce s údajným spiknutím usilujícím o jeho život. Mikuláš spojuje síly s manželem své staré lásky i s pražskými lazariány a společně následují stopy Barbořiných vrahů i spiklenců, jejichž komplot sahá až do nejvyšších pater Pražského hradu. Jaké zlo se skrývá na pozadí palácových intrik, evropské politiky a křížových výprav? První svazek zamýšlené „přemyslovské série“.
Nakladatelství: Vyšehrad
Série: Detektivní příběh z doby Přemysla Otakara I. (2.díl)
Rok vydání: 2025
Žánr: historická detektivka
Počet stran: 288
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat