Myslet lze rozumem, chápat jen srdcem
Měla už takovou povahu, že slova uměla ohýbat lépe než já a uměla jejich silou ublížit. Já proti nim neměl jiné obrany než mlčet, stáhnout se a odejít mezi koně do stáje. Věděl jsem, že přijde a bude se omlouvat a já se jí jako pokaždé zeptám, proč používá slova jako vosy, posílá je ven jednu po druhé a pak ji to samotnou mrzí. Ale brzy vosy zase vypustila, jako by potřebovala prorazit mou kůži a přimět mně vystoupit z mého klidu. (str. 195)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Odjakživa byli mezi námi: lidé jako my, jen s jinou barvou kůže – Romové. Gabriel žije v tlupě se svými lidmi, živí se obchodem s koňmi a kočují od místa k místu, hledající obživu. Rozumí řeči koní, řídí se srdcem a intuicí. Zvyklosti tohoto jedince jsou odlišné od našich, ale je možné si z nich v mnohém vzít příklad i varování...
Pomalé vyprávění v er-formě nás vede do časů, kdy Romové jezdili od města k městu a snažili se všelijak uživit. Předsudky sahají až do těchto dob a neustálé výstupy s Gádži (lidmi bílé barvy kůže) ve formě autentických dialogů plní celé vyprávění. Dva světy rozdílné, a přitom stejné. S kočovníky procestujeme Vídeň, břehy Dunaje i Moravu. Lokality jsou zpracovány realisticky, stejně tak mentalita zdejších občanů. Počátek děje se datuje ke konci 19. století, mohl by se však odehrát i dnes. Zřejmě proto je pouze nastíněn dějinnými událostmi. Zvyky a obyčeje Gabrielových souputníků jsou zajímavým vhledem a činí počin nestárnoucím.
Kniha je rozdělena do čtyř částí, dvě tvoří osu příběhu, třetí slouží jako poděkování a poslední s názvem Gabrielovy lidé na pozadí historických souvislostí osvětluje romskou historii. Text plný poetických popisných pasáží se vyznačuje velkou slovní zásobou a romskými výrazy. Nejsou sice vysvětleny v poznámce pod čarou, ale z kontextu je pozorný čtenář snadno pochopí. Své místo mají i německá větná spojení, která se rovněž dají lehce rozluštit. Moravský dialekt je vítaným zpestřením. Efektní přírodní metafory navozují atmosféru legendy. Negativně lze vnímat sáhodlouhé náboženské promluvy zpomalující tempo.
Čtenářům by mohl vadit pomalejší rozjezd a těžko uchopitelný styl psaní. Příroda a hlas srdce jsou hlavními styčnými body Gabrielova světa. Žije přítomností. Když se zamiluje nebo má vztek, jen stěží se dokáže ovládnout, což ho přivádí do trapných, komických i nebezpečných situací. V jádru je čestný, přímý a láskyplný. Protagonista se odlišuje, jelikož vyhledává klidný prostor mezi zvířaty. Temperament a hádky ostatních jsou často nad jeho síly. Mezi další hlavní postavy patří Danilo, vedoucí romského kmene – chápavý a tolerantní muž, jenž si skvěle rozumí i s bělochy. Vyjedná nemyslitelné a brání konfliktům. Apolónie, Moravanka s prořízlou pusou a tváří anděla, je mladá dívka toužící po opravdové lásce a na předpojaté výroky krajanů nehledí. Smíšené manželství přináší úskalí a komunikační propasti.
Příběh stojí na protikladech – život a smrt, bílá a cikánská krev, bohatí a chudí. Při čtení narazíte na mnoho filozofických úvah o smyslu bytí. Až téměř pohádkový narativ je originální. Přestože jsou vyobrazeny i scény násilné, například týrání zvířat, jedná se o komfortní literaturu hladící po duši. Není vhodná pro rasistické osoby s předsudky.
Doporučuji milovníkům složitější beletrie plné přesahu a fanouškům osobnostního rozvoje. Člověk Gabriel nabádá k přehodnocení vlastních priorit a životních rozhodnutí – a především učí toleranci. Když vezmeme v potaz, že se jedná o prvotinu, držíte v rukou mimořádný počin. Velkolepý vypravěčský um se Dubské nedá upřít.
Kateřina Dubská studovala Střední knihovnickou školu a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Angažovala se v komunální brněnské politice a chvíli byla i členkou Strany zelených. Debutovala románem Člověk Gabriel, jenž díky vysoké popularitě vychází v dotisku. Na projektu jsme již recenzovaly Dcery (2015), Malé zázraky (2016), Hendryxovu kytaru (2021) a Třicátý kilometr (2024)
Osobně mě Člověk Gabriel nadchl. Tolik poutavých pravd o mezilidských vztazích, nic podobného jsem mezi českou beletrií nezaznamenala.
Komentáře
Okomentovat