Kostlivci v rodinné skříni bez ustání chřestí
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství JOTA.
JOTA na FB.
Chci zakoupit román Dcery.
Dcery jsou druhým románem z pera Kateřiny Dubské. Jedná se o pokračování románu Člověk Gabriel, jehož recenzi jste si na stránkách projektu mohli přečíst v srpnu. Způsob vyprávění se v Dcerách posunuje k lepšímu a při prvním kontaktu se svazkem vás jistě okouzlí jeho obsáhlost. Těšte se na velice čtivý příběh, který je vepsaný do nádherných šesti set stránek.
Román mě udivil, očekávala jsem, že se v něm setkám jen s několika málo pokračovatelkami Gabrielova rodu. Již na samém počátku se ale seznámíte s mužem, který vás provede svými milostnými peripetiemi. Jelikož trvá docela dlouho, než se dozvíte jméno této postavy, tápete ve tmách, ale to je záměr autorky, která se snaží udržet tímto způsobem vaši pozornost. Kdyby tajemství odhalila dříve, vyprávění by zajisté nebylo tak kouzelné a svým způsobem i napínavé. Když zjistíte tajemné jméno onoho mladíka, hned vám bude k užitku genealogický rozrod na přední i zadní předsádce. V něm se pak lehce zorientujete a pochopíte, jaký rodinný vztah byl mezi již zesnulým Gabrielem a hochem. Dcery jsou tedy milým překvapením. Těšila jsem se na kostlivce v rodinné skříni, které slibovala anotace a stále jsem si kladla otázky, kolik jich asi bude.
Děj tohoto díla v sobě odráží nejtěžší chvíle našeho národa, a to první a druhou světovou válku či období vlády jedné strany. Z nejrůznějších scén pak krásně vycítíme emoce a pocity, které v dané době prožívali všichni lidé, nechybí tedy strach, nenávist, ale najdeme zde i lásku a radost. Nicméně i tak převažují spíše ty negativní. Při čtení vám potečou slzy proudem, protože se často budete s mnohými postavami muset rozloučit. Tento sociální román vás tedy upoutá a nepustí vás, dokud se nedostanete až na jeho konec, kde se třeba setkáte i se samotnou Kateřinou Dubskou...
Světnice už byla plná všech mlčících a bledých, i to patřilo k tomu březnovému dni. Dražina matka s hlavou jako obvykle v šátku položila na stůl čerstvé buchty a ztěžka se posadila. (Str. 49)
Vyprávění druhého dílu je mnohem komplikovanější než v tom prvním. Jelikož se na stránkách pohybuje větší množství hrdinů, odpovídá tomu i styl psaní a propracovanost textu. Prostřednictvím Dcer nahlížíme do několika pokolení Gabrielovy rodiny. Dalo by se říci, že každá kapitola je věnována úhlu pohledu jiné postavy. Tyto náhledy se potom různě prolínají a utvářejí celistvou mozaiku. Mně osobně prolínání textu nevadilo, ale pokud víte, že tento jev nemáte v publikacích rádi, tak vás příběh s největší pravděpodobností neohromí.
Některé kapitoly (zejména počáteční vyprávěné chlapcem) jsou odvyprávěny v subjektivní ich-formě, která je čtenáři bližší a spíše upoutá jeho pozornost. Autorka poukazuje na nejrozličnější křivdy, kterých se na hrdinovi dopustilo jeho okolí. Dalšími epizodami vás zase provede vypravěč v objektivní er-formě, který děj nahlíží spíše s odstupem a snaží se trošku distancovat od všeho špatného, co se v příběhu MOŽNÁ přihodí. Někdy je tento postup použit spíš coby „kamufláž“. Dalším zajímavým úkazem jsou myšlenky hlavních protagonistů, které jsou krásně zachyceny. Čtenář tak nahlédne do nitra každé postavy a případně si utříbí názor na charakter dané figury.
V příběhu dochází k neustálým posunům ve vyprávění. Rozhodně tedy není na místě strach ze statického a nudného textu, který nebude ubíhat. Ať se jedná o ich-formu či er-formu, oživuje je množství dialogů mezi jednotlivými hrdiny. Nemusíte se tedy obávat rozsáhlých popisů. Ač se ani jim nevyhnete, tak jsou sepsány tak, aby čtenáře zaujaly a vypovídaly o situaci či pocitech, které prožívají nejen hlavní, ale i vedlejší postavy.
Svazek je rozdělen do čtyř částí. Ve všech se pak setkáváme s postupným vývojem postav, jejich vztahů a nově narozenými členy rodiny. Některé postavy umírají, jiné se rodí, takový je koloběh života. U některých vás jejich odchod bude mrzet, u jiných se doslova modlíte, aby už zmizely, protože ostatním ubližují. Opět tedy můžeme říci, že se v textu objevují prvky tzv. bildungsromanu (hrdinové se v něm čtenáři vyvíjí před očima), tentokrát je vše ale mnohem rozsáhlejší.
Po jazykové stránce je příběh velice zajímavý. Autorka zde zachytila nejen spisovnou češtinu, v prvních několika kapitolách se setkáte s brněnským dialektem a pochopitelně nesmí chybět ani hovorová čeština, která opět vyprávění přibližuje běžnému čtenáři.
Kompozice románu je komplikovanější než u prvního dílu. Příčinou toho je již zmíněné prolínání úhlů pohledu ve vyprávění. Často se tak můžeme setkat s paralelami, které ale plynou chronologicky. V nejtěžších chvílích postavy vzpomínají na minulost, a proto je nutné mluvit i o retrospektivním kompozičním postupu.
Co vás uchvátí?
- strhující vyprávění
- zajímavá témata
- text není monotónní
- množství zvratů
- oživující dialogy
- použití několika jazykových rovin (dialekt, spisovnost, nespisovnost)
- reálnost
Co by vám mohlo vadit?
- komplikovanější text
- více postav než v 1. dílu
- časté prolínání úhlů pohledů vyprávění
- obsáhlost románu
- místy drastické scény
Můj subjektivní pocit z knihy je pozitivní, četbu jsem si užila plnými doušky. Líbilo se mi, jakým způsobem se Kateřina Dubská zhostila svého úkolu. Formou románu tak vytvořila čtivou kroniku svojí rodiny. Takovýto typ literatury mě vždy donutí se zamyslet sama nad sebou a nad svými činy. Některé okamžiky mě opravdu zásáhly a neubránila jsem se slzám. Tematika druhé světové války a koncentračních táborů byla opravdu silná. Stejně tak i doba osvobozování a uvolňování. Jsem ráda, že se autorka těmto obtížným tématům nevyhnula velkým obloukem a že je do díla zapracovala. Ocenit musím i překvapující rozjezd románu. Dcery jsou kouzelnou knížkou a ve spojení s Člověkem Gabrielem tak představují jedinečný historický náhled do života jedné české rodiny. Velice si vážím toho, že jsem si oba tituly mohla přečíst a dojít k uvědomění vlastních chyb a postojů. To bylo pravděpodobně i jedním z autorčiných cílů.
Obálka titulu je působivá a svým způsobem se hodně podobá té z prvního dílu. Jediné, co je od sebe odlišuje, je barva, lavička pod stromem a holubi na něm. Obálka působí trošku usedlejším dojmem a plně tak koresponduje s příběhem ukrytým v deskách.
Anotace:
Každá rodina má ve skříni své kostlivce, a čím méně se o nich mluví, tím
více chrastí kostmi, aby na sebe upozornili. Ve svém druhém románu
autorka vypráví příběh čtyř generací své vlastní rodiny a jeho děj se ze
Slovácka přesouvá do Prahy a do severních Čech. Zpočátku je velká
stmelená rodina schopná společně čelit dopadům dějinných zvratů české
historie, která až tragicky poznamenává osudy některých jejích členů.
Pestrá mozaika příběhů rodičů, dětí a vnuků nenechá čtenáře vydechnout
svou někdy až brutální energií, přesto dává naději, že i sebetěžší
rodinnou historii zatíženou mlčením a tajnostmi lze unést i zvládnout a
hlavně ji nepředávat dalším generacím.
Kateřina Dubská: Dcery
Nakladatelství: JOTA
Žánr: sociální román
Rok vydání: 2015
Počet stran: 600
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat