Medino hudební dobrodružství
Když večer Meda usíná, v hlavě si pořád přehrává celé odpoledne. Hraní na piano. Leonarda v dobré náladě i to, jak ji hudba přenesla za Tomem. Přitáhne si peřinu ještě víc k bradě a bezděčně se usměje. Je jí dobře jako už dlouho ne. I když ví, že ráno ji čeká škola a v ní určitě zase bůhvíjaké nepříjemnosti. Musí vymyslet nějakou odvetu! Co nejdřív! S touhle myšlenkou se propadá do hlubokého spánku. (str. 77)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Chci zakoupit tento titul!
Meda navštěvuje druhou třídu, bydlí sama s maminkou a není ve škole zrovna oblíbená. Spolužáci ji provádí nepříjemné naschvály, navíc se nejlepší kamarád Tom odstěhoval daleko a už ani u něj nemá zastání. Nejvíc ze všeho na světě miluje hudbu, a ta ji drží nad vodou ve smutných okamžicích a je vlastně takovým průvodcem celého dobrodružství.
Literátka nechává druhačku bloudit za hranice skutečnosti a pohrává si s fantazií, v níž ztvárňuje důležitou roli učitel hudby s neobvyklýma očima. Stará vila schovaná v křoví Medě dodává bezpečné útočiště, jež má jen pro sebe, a zároveň místo, kde může být sama sebou a nikdo jí nic nezazlívá. Vytvořené mystično je s realitou spjato neobyčejně přirozeně, dokonce i způsob, jak k němu dívenka docílila, je logicky podložený.
Starý obyvatel domu Leonard začne Medě dávat lekce hudebky, vysvětlovat noty, předávat teoretické znalosti, ale učí ji i hru na různorodé nástroje. Kniha tak působí velmi edukativně, protože opravdu předává hodnotné informace o typech muziky, o známých hudebních skladatelích, jejich symfoniích a podobně, a to kompletně skrz staletími. Zazní v ní spousta názvů skladeb, z nichž je následně sestaven playlist. Ten si můžeme spustit s pomocí mobilního telefonu a QR kódu umístěného v přední části publikace.
V poledním klidu nakonec nikdo nemá na zkoušení písničky ani pomyšlení, všichni si živě povídají o Anežce, která je v pokoji paní učitelky a paní asistentky a čeká, až si pro ni přijede paní Krátká a odveze si ji domů. (str. 184)
Román v neposlední řadě představuje celkem závažná témata, jako je šikana, neúplná rodina či nově příchozí partner jednoho z rodičů, a snaží se připravit řešení, jak se s takovými situacemi vnitřně vypořádat. Apeluje na duševní zdraví malých dětí, co ještě častokrát nedokáží problémy samy vyřešit a bojí se svěřit.
Medina mamka nemá v příběhu jméno, přesto do něj patří a je pro dceru oporou, i když málokdy tuší, co ji trápí. Také je hodně hudebně založená, pracovitá a kamarádská. Její niterní dojmy nemáme možnost poznat, pouze prostřednictvím dcery a jejího úhlu pohledu, tedy často zkresleně nebo neúplně.
Nerudný Leonard je člověk a zároveň kocour, popis jeho charakteru je složitý, neboť tvoří hlavní součást vesmíru zrozeného v dívčině hlavě. Díky němu se školačce zvedá sebevědomí, učí se pracovat s pocity a vydobývá si postupně postavení v hierarchii třídy.
Již od začátku jsou přímo nastavené kladné i záporné postavy. V průběhu vyprávění dochází mezi póly k určitému prolnutí, kdy se ti neposlušní snaží polepšit a omluvit, a ty hodné naopak dohání slabé momenty a tendence provádět špatnosti s touhou mstít se.
Vypravování dovytváří snové ilustrace Lucie Poláškové, jež jsou barevně sladěné s grafickou podobou obálky.
Přece jen je ten Leonard trochu divný, i když jí ukázal tolik věcí. Sice jí řekl pár milých vět, a dokonce ji i několikrát pochválil, jenže příjemný člověk to rozhodně není. Ale stejně to za to stojí. Vždyť má sama pro sebe celé hudební království! Je šťastná jako už dlouho ne. Dokonce zapomene i na ten nápis na lavici a utržený rukáv. Čert je vem i se všemi spolužáky. Navíc už má deštník, tak co. (str. 36)
Knížka je dle informace na přebalu vhodná od sedmi let. To je trochu zavádějící označení vzhledem k prvkům tajemna vyskytujících se v textu. Na samostatné čtení lze příběh doporučit spíš tak desetiletým. Věku očekávaných čtenářů je přizpůsoben jazyk, jenž je hodně živý, čtivý a věty srozumitelné bez dlouhých souvětí. Nicméně v některých pasážích najdeme i složitější výroky, jež mohou být pro mladší publikum složité. Např. na straně 12: „Stíny lamel žaluzií na zdi dneska nepočítá, žádné tam totiž nejsou. Venku je pošmourno.“ Přehlednosti dodávají důraz také krátké kapitoly.
Eva Vychodilová vystudovala žurnalistiku, mediální a mezinárodní studia na Karlově univerzitě v Praze. Jako novinářka a editorka spolupracovala s řadou tištěných a internetových médií, nyní pracuje pro neziskový sektor. Ve volném čase se věnuje psaní beletrie, vydala několik pohádek, například Puntička (2020) nebo Kouzelné tkaničky (2022), a soubor povídek Někdy je potřeba prohodit role (2023). S manželem Ondřejem má tři děti.
Počin přináší hodnotné sdělení, z něhož si mohou vzít ponaučení i plnoletí jedinci. Líbilo se prolnutí světů a jak spisovatelka dokázala ono propojení propsat do obou z nich. Autorka se mi osvědčila už sbírkou pro dospělé a nyní jsem si ji úspěšně zařadila i do jiné žánrové sekce.
Závěrečné hodnocení: 83 %
Komentáře
Okomentovat