Zdařilé povídky o životě
Vrcholem jejich konverzace jsou emocionálně neutrální přání k narozeninám a Vánocům. Marta už to dávno vzdala, všechnu tu snahu o slepení toho, co nedrží ani vteřinovým, ani disperzním lepidlem. (str. 83)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia.
Chci zakoupit titul v Knižním klubu!
V tomto souboru je obsaženo jedenáct nesouvislých textů kratšího rázu, v nichž se mnohovrstevnatě rozpracovávají rozmanité motivy z každodenního života. Povídky mají podobnost v tom, že vyznívají spíše v záporném smyslu a rozebírají okamžiky, jež jsou bolestivé a spojené se ztrátou různorodého typu. Přesto se jedná spíše o oddechovou záležitost, jelikož až na výjimky nedochází ke komplexnějšímu rozhřešení těchto stresových spouštěčů, pouze se na ně upozorní. Ve finále to ale na kvalitě neubírá a vzhledem ke zvolenému konceptu se to hodí.
Jistá témata se v rámcích opakují, jsou ovšem rozebrána z jiných perspektiv, čtenář se tudíž určitě nudit nebude. Den Kretén nebo Poslední jízda řeší třeba neshody v manželství, nýbrž jádro problému je usazeno v obou případech jinde. V prvním z nich je žena připravena vztah zachránit, v druhém chce od svého chotě odejít a najít štěstí v cizí náruči. Aby byly glosy zčásti odlišné, a nepsalo se pořád dokola o partnerství, zachází autorka také do sekce mateřství, které se tak obecně usadilo jako jeden z hlavních stavebních pilířů, ale pokaždé je představeno z odlišné stránky. Některé matky jsou již zasloužilé s puberťáky na krku (Na akvabelové houpačce, Depka), jiné se teprve na tuto roli připravují (Posed).
Hned v úvodu Všechno je, jak má být komentuje hořkosladkou cestu dvou mladých lidí, Ládi a Moniky, kteří jsou celé roky dobrými přáteli. Láďa však netuší, že k němu jeho kamarádka už delší dobu chová hlubší city. Když posléze mají po letitých peripetiích možnost být pár, osud zasáhne a nic není podle plánu. Přesto v úseku převažuje humor a vše je psáno s nadsázkou, což dosti značně odlehčuje téma nenaplněného milostného vzplanutí. Jako jedna z mála má zároveň lehký nádech erotiky, tvůrkyně se tomu trochu překvapivě jinak vyhýbá, více upřednostňuje duševní intimitu.
Vyprošťovák jde tematicky poněkud ještě více na dřeň, než je tomu u nešťastné lásky, a dominují v něm prvky spojené s alkoholismem. Markéta nezvládá svůj porozvodový stav a ačkoliv by pro ni útěchou měla být dvojčata, jež ze společného soužití vznikla, není tomu tak. Je nesympatická a svoje požadavky staví nad potřeby ostatních, třebaže vzhledem k míře závislosti za to částečně nemůže. Léčba, nebo alespoň jakákoliv snaha o ni, zcela absentuje a tím se mohou antipatie ještě prohloubit.
Někdy je potřeba prohodit role je pasáží, po níž je pojmenován celý počin a z níž je cítit naděje více než z ostatních, možná také proto se název dostal na obálku. Ústřední hrdinka Lenka se potýká s nepříjemnou diagnózou roztroušené sklerózy. I když je od přírody silná a energická, trochu zde chybí proces smiřování s hendikepem a ozdravná kúra. Lehce to působí, že ho přijala se vším všudy zcela bez zaváhání, což je škoda, více popisu duševního přerodu by bylo jen ku prospěchu.
Povídky Posed a Poslední jízda a Měla tě moc ráda spadají naopak k těm nejsmutnějším a odráží se v nich zoufalství v nejniternějším smyslu. Obsahují plno těžkých motivů od nevěry, fatálního onemocnění, nízkého sebevědomí až po smrt dítěte a výčitek svědomí. Slouží jako značná motivace a k zamyšlení, zda opravdu řešíme podstatné věci nebo se v životě zabýváme zbytečnostmi. Nejvýrazněji je tato tendence patrná právě v poslední zmiňované, jež nám ukazuje, jak umí být bytí pomíjivé a že je nutné vážit si každé vteřiny. Měla tě moc ráda zároveň poukazuje na moc přátelství.
Doba pozitivní vyčnívá takovou humornou vsuvkou s covidovou zápletkou na odlehčení. Vtipně připomíná dobu lockdownů a opatření, při nichž se lidé báli vycházet i na nákupy, natož se setkávat. Určitému okruhu čtenářů může přece jen vzhledem ještě k nedávným vzpomínkám vadit a navozovat negativní konotace.
Druhá maminka jako jediná z jedenácti textů naťukává LGBT komunitu a rozbíjí tak určité rodinné stereotypy. Dozvídáme se totiž o dvou ženách udržujících poměr. Pisatelka se snažila úspěšně představit soužití osob stejného pohlaví jako zcela plnohodnotné a schopné vychovávat budoucí generace, jako je tomu u heterosexuálů. Mimo jiné líčí i formu přijetí a dlouhého smíření rodinných příslušníků Marty, jedné z klíčové dvojice.
Sotva za nimi zapadnou dveře, svalí se na gauč. Deky jsou na něm ještě od noci halabala poházené, zachumlá se do nich a chvíli jen tak leží a zírá do stropu. Zase to divné ticho a prázdno. (str. 51)
Co se týče stylu psaní a slovní zásoby, tak to je ve všech segmentech obdobný. Autorka aplikuje převážně nespisovnou češtinu s četnými metaforami, jež sloh obzvláštňují. Větné konstrukce jsou poskládané do středních délek a nijak nebrzdí tempo vyprávění. Svěžesti ubírají akorát kapku složitější výrazy, jenž se staví do kontrastu s obecnou mluvou. Například na straně 9 a použití spojení vycizelovaný smysl pro humor.
Nejdůležitější postavy v dílčích částech mají společné znaky. Jsou to dospělé ženy, zpravidla matky, jež si prochází odlišnými existenčními úskalími. Dalším pojítkem je, že žádná z nich není kompletně šťastná. Spisovatelka své protagonistky pojmenované pouze křestními jmény staví do hraničních situací a nechává zhmotnit nejhorší zlé sny ve skutečnosti, v nichž je potřeba projevit bojovnost a cílevědomost. Představuje kladné i záporné jedince. Až na výjimky (Depka) jsou líčeny jako duchaplné osobnosti i ve chvílích, kdy se jim před očima hroutí celý svět. Liší se jen tím, že některé si za svou situaci mohou samy.
Hrdinky určitě nejsou charakterově ploché, vzhledem k útlosti útvaru není prostor na podrobnou psychologickou analýzu, ale z rozhodnutí a činů vyplouvají na povrch povahové vlastnosti i myšlenkové pochody. Naopak mužské pokolení je odsunuto v ději většinou na druhou kolej. Nejčastěji jim je v očích svých protějšků přisuzována role těch nespolehlivých a nevěrných. Kromě Petra (Někdy je potřeba prohodit role), jenž vytvořil dojem ideálního partnera.
Knihu lze určitě doporučit všem, kdo mají rádi kratší útvary a nevadí jim do jisté míry neucelenost příběhů. Značné plus a příznačný rys prostupující celým titulem je nepředvídatelnost a rozuzlení zvratů. Vychodilová toho využila především v Poslední jízdě, kde konec mění celkové vyznění vypravování. Jenže pokud chcete spíše něco veselejšího, není tato publikace úplně vhodná, jelikož se zaměřuje opravdu na tíživé zážitky.
Hned první hodina je ale tak vyčerpávající, že má sto chutí vyskočit z okna a utéct někam hodně daleko. (str. 123)
Líbit by se mohla také čtenářkám Barbory Vajsejtlové. Poněvadž její svazek Vůbec o nic nejde nese několik totožných elementů. Nejen ve způsobu volby literárních podnětů, ale i v nečekaných závěrech a překvapivých pointách jednotlivých výstupů.
Eva Vychodilová vystudovala žurnalistiku, mediální a mezinárodní studia na Karlově univerzitě a jako novinářka poté ještě i nějakou dobu pracovala. Nyní se vedle péče o tři děti věnuje psaní pohádek a práci pro neziskový sektor. V roce 2015 vydala pohádku Tři kluci, Klekánice a Strašněpoud. V roce 2022 jí dále například pod nakladatelstvím Host vyšlo dílo pro dětské publikum Kouzelné tkaničky.
Dle mého názoru se jedná se o velmi povedený celek, který dokáže rozproudit celou škálu emocí. Umí oslnit obsahovou tematikou, ale i kvalitou zpracování. Jako bonus je pro mě určitě hezká obálka v pastelových barvách, jež působí minimalisticky a lákavě zároveň.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Monika najde zalíbení ve svém dlouholetém kamarádovi, Jana se snaží ukočírovat tajnou aféru s ženatým mužem a Kamila prožívá jeden z nejhorších dnů za dlouhé roky. Hrdinky a hrdinové jedenácti povídek se s krizí (nejen) středního věku vypořádávají každý po svém. Mnohdy zoufalé a zdánlivě nevýznamné kroky vedou k velkým změnám, se kterými nepočítali, ale někdy je tak trochu potřebovali. Příběhy Evy Vychodilové jsou plné radosti i smutku, milostných vzplanutí i vztahových karambolů, v nichž se mnoho z nás pozná, a přicházejí tak s jasným poselstvím: na svoje trápení nejsme nikdy úplně sami.
Rok vydání: 2023
Žánr: povídkový soubor
Počet stran: 190
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat