Síla minulosti
Poslední dobou jsem propadla zahradničení a někdy mě napadá, jakou květinou bych asi byla, kdybych na svět nepřišla jako člověk, ale jako rostlina. Myslím, že bych byla hortenzie. Citlivá na půdu, s proměnlivou barvou květů, při správné péči bohatě kvetoucí a s malou dávkou jedu v těle. (str. 14)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Bára se po traumatickém zážitku z dětství, který nadobro rozvrátil její rodinu, vrací do rodného Brodu. Koupila starý dům a doufá, že najde nový začátek. Miroslav, jemuž nikdo neřekne jinak než Ptáčník, se naplno věnuje ornitologii a na rozdíl od ní se naučil žít s dávnými křivdami. Bydlí jen kousek od sebe a ani jeden netuší, že je spojuje víc, než se na první pohled zdá. Když se jejich cesty protnou, začnou se dít události, jež je donutí znovu čelit historii, aby pochopili současnost.
Román je rozdělen do dvaceti šesti kapitol a protože se v něm střídají dva vypravěči, vyprávění se liší i po formální stránce. Bářino je vedeno v ich-formě, kde v jednotlivých výpovědích můžeme vidět znatelnou jizvu na duši a snahu nalézt rovnováhu ve vlastním životě. Ptáčníkův příběh v er-formě naopak dokazuje, jak pasivním se ve svém vlastním bytí stal. Převzal roli pozorovatele, jenž se sice naučil vyznat v přírodě, ale co se lidí týče, stále hledá porozumění.
Kompozice se odvíjí ve dvou časových liniích – v přítomnosti a minulosti, k níž se postavy vrací prostřednictvím vzpomínek. Dalo by se říci, že je tím čtenář udržován v napětí, neboť potřebné souvislosti dostává postupně. Nicméně děj plyne pomalu, obsahuje minimum dialogů a důraz je kladen spíš na popisy a vnitřní monology. Ne každému bude taková dynamika vyhovovat, dění vyžaduje soustředění a čas, jinak je rozvláčné.
Nechce o té době mluvit, tvrdí, že je to pro něj uzavřená kapitola. Pro mě to ale byl bod zlomu, rána, která doposud občas pobolívá. Nejde přece jen tak zničit něčí život, nebo dokonce více životů, posunout je na jinou dráhu a nepocítit následky. A pokud ano, jsem tu já, abych toho člověka přinutila uvědomit si, co spáchal. (str. 195)
Charaktery mají lidsky znázorněné silné a slabé stránky, nejsou tedy ryze pozitivní. Oba se velmi postupně a obezřetně otevírají se svým trápením. Bára na své nové zahradě sází květiny, Ptáčník tráví dny pozorováním ptáků. Díky návratům do doby před lety není těžké si představit, proč jednají určitým způsobem a jak se staví ke své budoucnosti. Zatímco ona je rozhodnutá nad ní převzít veškerou kontrolu, on ji nemá aktivně na mysli.
Kromě motivů traumat autorka otevírá i témata rodinných vztahů, tajemstvích a viny, kterou si v sobě můžeme nést i po generace. Nicméně po Lesu v domě (2023) či Listopádu (2021) titul nijak nevybočuje. Jde o průměrně vystavěný román s pomalým tempem, který trochu balancuje na hranici psychologického dramatu a skoro až detektivní zápletky. Mornštajnová sice zůstává věrná svým oblíbeným námětům (bolest v rodině, dávné křivdy a těsný prostor maloměsta), ale nepřichází s ničím zásadně novým. I když upozorňuje na aktuální společenské problémy, působí spíše jako literární jistota než překvapení.
Možná právě ona zdánlivá „jednoduchost“ a vypravěčská přímočarost budou tím, co k publikaci přitáhne široké spektrum čtenářů. Pokud ke knížce přistoupíte s otevřenou myslí a bez přehnaných očekávání, není důvod odcházet zklamaní. Četbu bych doporučila každému, kdo nemá náladu na náročnější literaturu a hledá příběh, který se čte lehce, přesto v sobě nese určitou hloubku.
Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Debutovala v roce 2013 Slepou mapou a díky oceňovanému počinu Hana (2017) se stala jednou z nejoblíbenějších českých spisovatelek. Její knihy byly doposud přeloženy do více než dvaceti jazyků.
Čas vos vnímám jako poměrně nenáročné, odpočinkové čtení – navzdory vážným tématům, kterých se dotýká. Nabízí prostor na ztišení, zastavení a chvíli vnitřního klidu. A byť mě osobně nijak zvlášť neoslnil, věřím, že si své fanoušky najde.
Závěrečné hodnocení: 77 %
Po poměrně diskutovaném Lese v domě a po knížce pro děti s názvem Modrá planeta, jež vyšla v nakladatelství Host před Vánoci, přichází v současnosti nejčtenější česká autorka s románem o „cestě k obyčejnému lidskému štěstí“. Tak sama charakterizuje příběh, jehož hlavními hrdiny jsou Bára a Ptáčník, dva lidé, jejichž osudy se protnuly dávno předtím, než se skutečně potkali. Zatímco Bára se však trápí minulostí a přemýšlí, jak se pomstít, Ptáčník si tím, co bylo, už hlavu neláme. „Je to kniha o tom, že každý by si měl najít něco (nejen někoho), co mu bude naplňovat život. Co se pro něj stane vášní a ve chvíli krize záchranou,“ vysvětluje Alena Mornštajnová.
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2025
Žánr: společenský román
Počet stran: 317
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat