Pochmurná a bezútěšná procházka duší děvčete,
které zakoplo o bludný kořen
Protože když se o něčem mlčí, tak to je, jako kdyby to neexistovalo. (citace se stopy 10, 20:58)
Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství OneHotBook.
Chci zakoupit tento titul!
Teplo rodinného krbu bychom ve dvougeneračním domku poblíž tajemnem opředeného lesa hledali marně. Kromě vůně hlíny a listí je ve vzduchu cítit hlavně napětí a hádky pronásledují dívenku přezdívanou Cácora všude, kam se hne. Slova plná zášti spolu s nekonečným vzájemným obviňováním prorůstají zdmi jako podhoubí plísně. A když jednoho dne situace vyhnije natolik, že Cácořin tatínek raději odchází, les vytuší svou příležitost…
Zážitek z nelehkého poslechu s neveselou tematikou prosvětlují krásné popisy prostředí a emocí, zajímavé metafory a hluboké myšlenky, co zůstanou dlouho rezonovat. Veškeré stylistické nedostatky (jako opakující se slova) se v mluveném projevu ztratí a případně se dají svést na styl vyjadřování protagonistky. Spisovatelka Alena Mornštajnová zkrátka ovládá své řemeslo, obzvlášť pokud se jedná o vykreslení rodinných dramat. Tentokrát se pustila do temnějších zákoutí společenské prózy, z útrob hvozdu vytahuje hrůzné a ohromující tabu.
Příběhem nás provází hlavní hrdinka Cácora, která se po letech rozhodla vyjít s pravdou ven. Vyprávění tedy kombinuje minulý čas s přítomným, někdy dokonce zachycuje již proběhlé události současnou optikou, častěji však nechává významy skryté mezi řádky, naschvál zamlčuje a přeskakuje, skutečnost maskuje v jinotajích. Připravuje si totiž půdu pro dechberoucí zvrat, který otřese nejen korunami stromů, ale i základy jejich domu.
Relativně komorní děj se rozbíhá v první polovině devadesátých let, nefiguruje v něm žádné výraznější historické pozadí. Autorka otevírá tíživou problematiku, leč (zejména kvůli záměrné mystifikaci prostřednictvím nespolehlivé vypravěčky) spíše klouže po povrchu a navíc se v závěru uchyluje k poněkud laciné deus ex machina.
O autenticitě postav by se dalo spekulovat, černobílé ovšem rozhodně nejsou. Jak babiččina zapšklost, tak matčina netečnost mají svůj původ a důvod, v mimořádných situacích obě umí nastavit i laskavější tvář. Cácora oproti tomu, navzdory dětské nevinnosti a roli oběti, dokáže ostatním vědomě ublížit. Výjimku z pravidla představuje děda, o němž toho víme nejprve velmi málo – a později až příliš…
Jsou slova, která vlétnou do uší, proletí hlavou a o paměť se ani neotřou. Jiná se v ní na chvíli bezbolestně uvelebí a spokojeně podřimují, dokud nevyblednou. Vyskytnou se ale i taková slova a události, které raději zasunete na okraj paměti a snažíte se je zatlačit do zapomnění. Někdy se to podaří. Ale ty vzpurnější občas v nejméně vhodnou chvíli vystrčí růžky a bolestně vám připomenou, že i zdánlivě růžový sad vašeho života má ostré trny. A někdy přiletí slova, která se vytetují do paměti a zůstanou v ní navždy. Bolest možná jednoho dne odezní, ale vzpomínku na ni nevymažete nikdy. (citace se stopy 9, 08:08)
Interpretka Ivana Uhlířová se do tragického osudu Cácory naplno vžila, šikovně rozlišuje mezi pasážemi dětské úsečnosti a smířenosti mladé dámy. Skvěle se jí podařilo ztvárnit i další ženské figury (vyzdvihnout si zaslouží třebas bábino sekýrování nebo opilecké výlevy matky), veskrze loudavé tempo se nicméně nemusí zamlouvat každému. Hudební podkres obstarává příjemně melancholická melodie s hrstkou doprovodných efektů umocňujících napětí.
Les v domě se primárně snaží upoutat a šokovat, apeluje na senzacechtivé komerční publikum. Přesto dílu nelze upřít kvalita a přesah, nemělo by uniknout žádnému milovníkovi silných lidských příběhů. Rovněž ho mohu vzhledem k nízké explicitě doporučit i slabším povahám.
Alena Mornštajnová působila coby lektorka anglického jazyka a překladatelka, nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Debutovala románem Slepá mapa (2013, Host), nedlouho poté následoval Hotýlek (2015, Host) a díky Haně (2017, Host) se stala jednou z nejoblíbenějších současných českých autorek. Její Tiché roky (2019, Host) zvítězily ve čtenářské anketě Kniha roku a s alternativní historií zaexperimentovala v dystopickém Listopádu (2021, Host). Nevídanou pozornost na sebe strhla i loňská novinka Les v domě. Věnuje se též tvorbě pro děti a mládež (Strašidýlko Stráša – recenze, Kapka Ája či Teribear: Tajemství modré krabice – recenze).
Subjektivní názor: Přiznávám bez mučení, ústřední námět jsem již z důvodu rozšířené mediální kauzy znala, ale netvrdila bych, že by mi to zkazilo moment překvapení nebo celkový zážitek. Spíše naopak! Mohla jsem totiž lépe vnímat jemné náznaky směřující k onomu odhalení, které mi takto dávalo určitě větší smysl. Uchvátila mě atmosféra a jazyk, struktura nanejvýš podivných vztahů a pořádků v Cácořině rodině mi připadala stejnou měrou mrazivá jako fascinující.
Závěrečné hodnocení: 86 %
Mládí je někdy k nepřežití…
Dětská hrdinka nového románu Aleny Mornštajnové se zdá být všem na obtíž. Otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo. Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky. Ale o takových věcech se v jejich domě nikdy nemluví…
Dosud nejtemnější příběh z pera oblíbené české autorky, o jehož protagonistku se až do poslední stránky nepřestanete strachovat.
Vydavatelství: OneHotBook
Interpretka: Ivana Uhlířová
Rok vydání: 2023
Žánr: společenské próza
Délka: 8h 45m
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat