Mozaika lidských osudů s překvapeními na konci
Byla to dívka snů. Vysoká, štíhlá tak akorát a s křivkami, které by určitě svedly k hříchu i svatého Ivana Poustevníka, jenž by se právem mohl domnívat, že jej navštívil anděl. (str. 49)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Literární odkaz Miroslava Macka (publicista, překladatel, zubař i politický komentátor v jedné osobě) se nám posmrtně otevírá v podobě sbírky krátkých próz. Kniha však nepředstavuje jen obyčejný výběr, ale spíš pestrou paletu žánrů a lidských osudů, z nichž každý nabízí svébytný pohled na svět a odhaluje Mackovu pozoruhodnou tvůrčí všestrannost. Povídky uvádí předmluva nazvaná „Nekonečná rozmanitost povídek“, která není jen formálním otvírákem, ale projevem autorovy víry v mnohostrannost uvedeného útvaru.
Soubor čítající úctyhodných devětatřicet děl je ukázkou narativní rozmanitosti. A právě pestrost, žánrová i tematická, tvoří páteř této povídkové mozaiky. Miroslav Macek se nezdráhá s lehkostí přeskakovat mezi komedií, romancí, hororem, fantastikou nebo momentkami ze života obyčejných lidí.
To, co spojuje jinak velmi různorodé texty, je nejen cit pro vyprávění, ale především umění nečekané závěrečné pointy. I když čtenář už po několika stránkách vytuší, že autor má pro podobná vyústění slabost, Macek si dokáže pohrát s očekáváním a dodat konec, který stejně zaskočí. Společným jmenovatelem je také obyčejnost – většinou sledujeme každodenní situace, které tu a tam naruší nečekaná událost, záblesk fantastična či temný prvek.
Následující trojice odlišných příspěvků dobře ilustruje šíři sbírky:
Krůček od ráje
Vítejte ve vinnou vůní prosyceném prostředí rakouského Wagramu, kde se při degustaci rozvíjí milé seznámení a následné hledání ztraceného šálu. Vinařské prostředí utváří romantickou kulisu pro schůzku muže a ženy, která je stejně prchavá jako chuť zvětralého vína.
Nebe, peklo, ráj
Kratičké, ale působivé zamyšlení, jež se dotýká věčného tématu věrnosti a posmrtného života, podaného z perspektivy muže postaveného před nelehké dilema – co je vlastně ráj, pokud v něm není místo pro jeho psa? Vypravování s jemným nadhledem poodhaluje, že i v nebi mohou existovat složitá rozhodnutí. Osloví zejména milovníky zvířat.
Odontofobie
Na posledních stránkách se vydáme do temnějších vod. Zdánlivě nevinné setkání malé holčičky s cizím chlápkem nabývá nepříjemného napětí. Závěr, jenž se přibližuje s chladnou přesností zubařského vrtáku, zanechává mrazivý dojem. Právě zde Macek ukazuje mistrovství v práci s atmosférou a načasováním.
Holčička seděla na lavičce, ruce v kapsách kabátu a pomalu houpala nohama. Tváře měla červené, ale jinak byla bledá. Podzimní park se pozvolna barvil do oranžova a dlouhé stíny se protahovaly po trávnících a udržovaných pěšinkách. Mimo ní bylo v parku jen pár lidí; zamilovaný párek na vzdálené lavičce, běžec se psem a pár studentů krátících si parkem cestu ze školy. Na vedlejší lavičce sděl osamělý muž a pozoroval ji. (str. 219)
Vypravěčské perspektivy se v průběhu střídají – převažuje intimní ich-forma, která umožňuje hlubší ponor do myšlení postav, občas však dostává prostor i er-forma s větším odstupem. Stejně rozmanitá je též práce s časem: příběhy se odehrávají v minulosti, v přítomnosti či obě roviny splývají, což dodává živost. Liší se i rozsah – některé jsou úsporné miniatury, jiné nabízejí příležitost pro bohatší vývoj.
Miroslav Macek klade důraz na charakterovou individualitu. Setkáte se s pestrou škálou (nejen) lidí – od ženy ve středních letech přes studenta, dědečka či zubaře (autor profesi nezapře) až po jedince s vražednými pocity, milovníky vína, nebo dokonce alegorické figury, jako je Smrt.
Proměnlivost se netýká jen hrdinů a žánrů, ale i atmosféry a námětů. Jednou se zasmějete, jindy získáte pocit, že tvůrce vypráví anekdotu z vlastního života nebo příhodu, která by se mohla jednoduše stát i vám. Témata sahají od banálního strávení odpoledne u televize přes romantická rande až po návštěvy tajemných míst. Ocitnete se v blízké budoucnosti ovládané programátory umělé inteligence (Drobná nedokonalost), stanete se svědky pohřbu narušeného nevhodným vyzváněním („Praemonitus – praemunitus“ aneb „Předem varován – lépe vyzbrojen“) nebo nahlédnete do prostředí lékařské ordinace (Nová doktorka).
Spisovatelův styl je po letech zkušeností vybroušený – jazyk je přesný a bohatý, metafory trefné a výstižné. Pravopisných chyb je minimum a jsou téměř nepostřehnutelné (viz ukázka výše). Přestože celý výbor nese jasný autorský rukopis, jednotlivé příspěvky nechávají dostatek volnosti originalitě konkrétních příhod i aktérů.
Knížka osloví nejen fanoušky Mackovy tvorby, již v ní najdou potvrzení jeho nesporného talentu, ale i ty, kteří hledají kvalitní krátké prózy s výrazným závěrem a proměnlivým žánrovým záběrem. Jedná se vskutku o důstojný literární odkaz, jenž si najde cestu ke každému, kdo ocení mistrně napsané „jednohubky“ s hlubší chutí a nečekaným finále.
Miroslav Macek (1944–2024) se vedle své profese stomatologa intenzivně věnoval publicistice, působil jako politický komentátor a výrazně se angažoval také v polistopadové politice. Tato různorodá životní zkušenost a nepochybný nadhled se zjevně promítaly i do jeho bohaté literární a překladatelské činnosti. Macek se věnoval překladům významných děl anglické literatury (mj. Edgar Allan Poe, William Shakespeare) a zároveň byl plodným autorem vlastních knih. Jeho bibliografie zahrnuje pozoruhodně rozmanité tituly – od humorných próz (včetně úspěšných navázání na osudy Saturnina) přes kuchařku pro snoby až po detektivní povídky. Podivuhodné příběhy jsou jen dalším důkazem jeho široké tvůrčí variability. Na projektu jsme recenzovaly jeho Případ přelétavého starožitníka.
Subjektivní hodnocení: Musím přiznat, že jsem od knížky čekala něco trochu jiného – vzhledem k obálce, názvu i samotné anotace jsem očekávala více fantasy prvků a temnější ladění. O to víc mě překvapilo, že valná většina povídek je humornějšího až každodenního rázu. Zpočátku mě to trochu zklamalo, ale ne natolik, abych si čtení neužila – některé závěry mě naopak příjemně překvapily. Nejde o žádnou těžkou literaturu, spíš o oddechové a nenáročné čtení.
Závěrečné hodnocení: 80 %
V labyrintu překvapivých vyprávění z pera Miroslava Macka
Již od pradávných časů fascinovaly lidstvo příběhy, které dokážou čtenáře přenést do jiných světů a zároveň obsahují překvapivé zvraty. V duchu literárních děl jako Tisíc a jedna noc, Dekameron od Giovanniho Boccaccia či Heptameron od Markéty Navarrské přišel Miroslav Macek se sbírkou povídek všech žánrů – od fantasy přes horor až po komedii. Všechny však spojuje nečekaný konec a strhující styl. Mackova mistrovská vypravěčská schopnost vás udrží v napětí až do poslední věty…
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2025
Žánr: povídky
Počet stran: 224
Vazba: pevná s laminovaným potahem
Komentáře
Okomentovat