V Praze se šíří malomocenství i vraždy…
„Rodina je zapeklitá věc,“ pokýval hlavou Norman. „Ale jedno mi věř, chlapče. Pořád je lepší, když s tebou příbuzní nechtějí nic mít, než když se z tebe neustále snaží vytáhnout peníze. Musel jsem se vydat na křížovou výpravu, abych se všech těch příživníků zbavil. Jakmile dosáhneš určitého věku a postavení, každou chvíli se u tebe objeví nějaký bratranec z třetího kolene, který nutně potřebuje půjčku, nebo šílená ženská, co tvrdí, že jsi jí před lety udělal parchanta.“ (str. 48)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Františkovi Kalendovi.
Chci zakoupit tento titul!
Mikuláš z Bíliny a Robert z Tarentu jsou pověřeni poselstvím. Na českém královském dvoře mají předat listinu a přesvědčit panovníka, Přemysla Otakara I., aby křižákům osobně pomohl v boji proti bezvěrcům. Jenže rytíře Mikuláše ku Praze vede i osobní zájem; po letech vyhledat svou lásku Barboru. Společnému svazku nebylo kvůli společenským rozdílům přáno, přesto i nyní, když je stižen leprou a nedělá si nároky ani z důvodu nemoci, ani kvůli Barbořině manželství, ji chce alespoň spatřit. Jaké je jeho zděšení, když milovaná je nalezena zavražděná…
Kniha obsahuje osm kapitol rozdělených do menších celků pojmenovaných dle mluvčího. Jedná se převážně o Mikuláše, Roberta, ke slovu se však dostanou i epizodnější role. Sledujeme svět odehrávající se za zdmi kláštera svatého Lazara, kde jsou ubytováni naši hosté, ale i královo okolí a prostý lid. Mezi ním se začne šířit zvěst, že za nepříznivými událostmi stojí právě nakažení. Vražd totiž začne přibývat, a k tomu se ztrácí chlapci ve věku kolem jedenáctého a dvanáctého roku. Mají únosy na svědomí malomocní v naivní představě, že je krev nevinných zbaví onemocnění, nebo jde o nahodilou likvidaci nepohodlných?
Mikuláš pohlédl na oblohu. Skutečně se zbarvovala do ruda a zpoza nekonečné masy stromů vystupovaly první slunečné paprsky, zatímco stříbrný svit měsíce a tisíců hvězd pomalu bledl. Posadil se, aby protáhl prokřehlé údy, a pohled se mu stočil k obvazům pokrývajícím jeho paže od zápěstí až po lokty. Kéž by i tohle byl jen zlý sen, ze kterého se může probudit, pomyslel si. Znovu se otočil k bratru Robertovi, který se pokoušel rozfoukat vyhaslé ohniště a nahřával si nad ním ruce a několika zbývajícími zkroucenými prsty. Snad posté mu na mysli vytanula otázka, jak to stařec dělá – jak je možné, že se ještě nezbláznil, když ho jeho nemoc pomalu rozežírá zaživa a jako nenasytná šelma z něj ukusuje kousek po kousku. Jejich nemoc, opravil se v duchu. Otřásl se. (str. 13)
Perspektiva je rozprostřena mezi několik hrdinů, byť za hlavní postavu považujme Mikuláše. Dříve Bohuslav, prvorozený syn Slávka zvaného Velikého. To je však minulostí, poněvadž lepra je potupa, jež si zaslouží zřeknutí a vydědění. Vševědoucí vypravěč pomocí er-formy přibližuje v náznacích minulost, ale hlavně se zaobírá přítomností. Rytíř chce nalézt vraha své milované a uctít tak její památku. Stylistika dokáže spojit dějepisné informace a dobový život s detektivním pátráním pomocí nikterak složitých souvětí, které ale nepůsobí plytce a dovedou při čtení přiblížit historický kontext, aniž by přehnaně počítaly s vašimi předchozími znalostmi. Dílo neobsahuje gramatické, pravopisné ani stylistické chyby.
Atraktivní prostředí pestře střídá lokality, takže zavítáte do kláštera, na hon, k jednotlivým řemeslníkům i do nevěstince. Právě pro přemíru vydařených kulis můžete naplno prožít atmosféru vrcholného středověku. Dominantní mužský věk, kdy žena nemá ani valné slovo, přesto poznáme členku řádu svatého Lazara Drahomíru, jejíž role je důležitější, než se na první pohled zdá.
„Netoužím po tvých penězích. A už ani po tvé odpovědi, naději jsem ztratil dávno.“ „Tak co tu pohledáváš?“ vyštěkl otec. „Proč ses vrátil? Abys proti mně a mému synovi poštval krále? Aby ses domáhal svého dědictví? S tou svojí odpornou nemocí nikdy ničeho podobného nedosáhneš. Nikdy.“ Mikuláš ucítil, jak mu po celém těle naskakuje husí kůže. Byl přesvědčený, že pokud otci nedokázal za roky odloučení odpustit, zvládl alespoň zapomenout. Na všechna příkoří, všechnu bolest… Teď se na něj ale odevšad ty roky potlačované pocity valily jako vlny rozbouřeného moře. „Nechci tvůj majetek, tvoje dědictví ani tvoje postavení,“ zamumlal a odvrátil tvář. „Nechci od tebe vůbec nic.“ (str. 43)
Nelze říct, že by tempo bylo závratně rychlé, spíš příjemně plynoucí s dostatečným prostorem na vstřebání dojmů. I tak ale neztratíte pozornost a s očekáváním budete vyhlížet další stránky. Krásný propletenec plný vražd, únosů, lepry a vysoké politiky. Přijme Přemysl kříž a zachrání Svatou zemi? Dokáží Mikuláš s Robertem nalézt ztracené hochy a vyřešit, kdo stojí za krvavými mordy?
Charaktery oplývají puncem vznešenosti, ať už se jedná o duchovní stav, či šlechtický. Cítíme, že neměli snadnou minulost, a i přesto se snaží žít nejlépe, jak dovedou. To, co se zdálo jako sólo akce, se postupně proplétá, až nitky vytvoří silný provaz, na jehož přeseknutí bude potřeba radiální řešení, a v tu chvíli se obzvlášť ukáží charaktery všech zúčastněných. Postavy mají vdechnutou správnou duši, díky níž k nim snadno získáte sympatie.
Mikuláš pokýval hlavou a zahrabal v měšci. Podal chlapci smluvenou odměnu. „Co s tím vším budeš dělat? Dáš to otci?“ „Fotrovi?“ Ješek se nevěřícně rozchechtal. „Aby prochlastal moje tvrdě vydělané prachy, pane? Nic takového. Zaplatím za to, aby mě někdo vzal k sobě do učení. Chci se vyučit dobré řemeslo, nic tak smradlavého, jako jsou kůže namočené ve chcankách. Se vší úctou, pane.“ (str. 140)
Byť autor využívá spisovnou češtinu, sem tam užije výraz či označení připomínající současnou mluvu. Z panovníkových úst mi „zkurvysyn“ zněl divně, vhodnější by byl nějaký opis. Ačkoliv měla kniha celou dobu vysoce postavenou laťku, tak závěrečné vyústění ji mírně srazilo. Spisovatel vsadil na zbytečně jednoduché a podbízivé vyřešení, kdy motiv, potažmo vrahova motivace, hodně plaval na vodě.
Pokud rádi vyhledáváte propojení historie a detektivní linky, Rytíř zeleného kříže nabízí Přemyslovce, záhadu i společenskou otázku péče o nemocné. Zajímavě a srozumitelně podané, s hmatatelnou atmosférou, potěší všechny milovníky žánru. Pro větší přehlednost je součástí jmenný rejstřík se základním popisem. No, a pokud vás titul zaujme, můžete se těšit na novou sérii.
František Kalenda je antropologem, publicistou i vášnivým turistou. Debutoval historickým románem Despota, v současnosti má na kontě pro dospělé Ordál, Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije a Zpověď posledního mnicha. Pro děti vytvořil dobrodružné příběhy Pes, kocour a sirotek a Dcera labyrintu.
Velmi mě bavil způsob členění textu, který střídal žánry od napětí, historie po detektivku. Tématika malomocenství velkou měrou zvýšila atraktivitu díla, trochu škoda, že nebyla promyšlenější vražedná zápletka. Podivný důvod ušitý ani ne tak rychlou, jako spíš tupou jehlou. Účel sice splněn, ale se zvláštní pachutí. Nicméně se na další díly moc těším.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Z křížových výprav k palácovým intrikám. Historická detektivka z doby Přemysla Otakara I.
V roce 1212 se Mikuláš po letech vrací ze Svaté země do rodných Čech, stižený chorobou, kterou považuje za prokletí od samotného Boha: malomocenstvím. Jako posel rytířského řádu svatého Lazara má přesvědčit krále Přemysla Otakara I., aby pomohl křižákům. Na návratu domů má ale i osobní zájem – touží se znovu setkat s Barborou, s níž se kvůli jejímu neurozenému původu kdysi nesměl oženit. Když však dorazí do Prahy, zjišťuje, že jeho stará láska byla zavražděna a její syn, který by mohl být Mikulášovým dítětem, beze stopy zmizel. Král Přemysl má přitom plné ruce práce s údajným spiknutím usilujícím o jeho život. Mikuláš spojuje síly s manželem své staré lásky i s pražskými lazariány a společně následují stopy Barbořiných vrahů i spiklenců, jejichž komplot sahá až do nejvyšších pater Pražského hradu. Jaké zlo se skrývá na pozadí palácových intrik, evropské politiky a křížových výprav? První svazek zamýšlené „přemyslovské série“.
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2024
Žánr: historická detektivka
Počet stran: 256
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat