Dá se každá nemoc „rozchodit“?
„Proč myslíš, že čteme?“ „Kvůli pobavení. Teda někdo. Já bych se bavila jinak.“ „Tomu věřím. Kdyby to bylo jen pro zábavu, bylo by to nanic. Kniha by tě měla někam postrčit.“ Gábina se uchichtne: „Ze schodů.“ „Víš, mě fascinuje, jak odlišně lidi vnímají jednu a tu samou knihu, jak si z ní každý odnáší něco jiného. Líbí se mi ta individualita…“ Gábina si prohlíží stěny pokoje. (str. 21)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia Group.
Chci zakoupit titul v knihkupectví Luxor!
Nina dlouhodobě pracovala jako knihovnice a právě knihy jsou pro ni celoživotní vášní. V současnosti je v důchodu, společnost jí dělá jen bratr, který má v domě vlastní bytovou jednotku. Po smrti manžela Jiřího naplňuje volný čas procházkami se psem Terim a prací na zahradě. Když jí paní Vostrá požádá, zdali by doučovala dceru Gabču češtinu, vehementně se brání. Seznámení se sousedčiným manželem neproběhlo ideálně: mermomocí chtěl odkoupit její dům, s čímž zásadně nesouhlasila. Nakonec však přemlouvání podlehne a mladou slečnu přijme.
Sto dvacet osm nepojmenovaných kapitol v krátkých přehledech mapuje osamělou ženu, toužící, aby stavení opět obývala velká rodina. Kde jsou ty časy, kdy více generací žilo pohromadě. Syn Ondra se s ženou a dcerou trvale usadil v zahraničí a vidina, že by jí splnil přání, je mizivá. Sledujeme postupné sbližování s Gabčou, propast mezí ní a bratrem, jež vznikla kvůli dávné křivdě, a hlavně stavy, které se postupně přibližují… Zapomínání je čím dál častější, věci na první pohled jasné jsou najednou v mlze. Dokáže odpustit a znovu nalézt cestu k jedinému pokrevnímu příbuznému, jenž jí zbyl?
Déšť ve světle pouličních lamp padá jako kousky ledu, seká ji do obličeje, ale vinu nesmývá. Uvažovala špatně a topila se v nepěkných vzpomínkách jako v bahně. Nenechala je vyblednout, nedokázala se jich zbavit. Pěstovala si je, byly důvodem nechuti k Radkovi, k celoživotní křivdě. Má mokrá ramena, z vlasů jí kape na obličej voda. Déšť ji očišťuje a říká: Dost! Se svými myšlenkami i vzpomínkami musíš umět nakládat, třídit je, vybírat a ignorovat ty, které tě trápí a nic neřeší. (str. 210)
Er-formový vypravěč převážně orientuje pozornost na Ninu a Gabču. V omezeném prostoru se dotkne i Ondry či zavítá do minulosti, aby ozřejmil, čím se Radek natolik provinil, že upadl v nemilost. Jazyk je prostý, bez složitých stylistických obratů, přesto čtivý a vytvářející příjemnou atmosféru. Svůj podíl nesou i velké odkazy na literaturu, poněvadž o každém románu, který protagonistka drží v rukou, se něco dozvíme. Což někdo může vnímat jako kámen úrazu, protože mnohokrát nejde jen o drobnosti. Pokud jste nečetli Hausfrau, Starý kraj, Pohyblivý svátek, Do tmy, Zelený stan aj., zpozorněte, možná přijde spoiler.
Přes poměrně útlé dílo je přítomno relativně dost chyb, neřkuli vezmu v potaz, že hrdinka doučuje český jazyk. Převážně nadbytek zvratných zájmen: Nina se začte se. (str. 58), a špatné skloňování: Nina ale nechápu nudu (str. 85).
Děj nepřesáhne hranice ulice, pokud nepočítáme procházky do lesa, což vyprávění svírá do komorního příběhu, v němž vše plyne vlastní rychlostí. Poklidné tempo umožňuje zamyslet se nad otázkami, co je vlastně tím nejdůležitějším. No, odpovězte si sami… Smutná až melancholická tónina ubývajících sil, osamělosti a degenerativní nemoci.
Najednou je unavená! Malomyslně si pomyslí, že znalost správného určení slovesného vidu Gábině pomůže u zkoušek, ale k četbě ji nepřivede. A to ani tehdy, kdyby ji obklopila úžasnými knihami. Ještě jednou ťukne na druhy zájmen… a pak se Gábina rozbrečí. (str. 99)
V rámci charakterů autorka staví do opozice dvojici, u níž zaznamenáváme stejné ambice i okušení zklamání. Jiří moc chtěl žít podle svého, ale dobové konvence i nepochopení společnosti mu to neumožnily. Gabča touží po studiu zaměřeném na výcvik psů, ale otec ji nutí do gymnázia. Vymaní se z okovů, nebo naleznou jiný způsob osvobození se? Drobné vedlejší linky jako svaly obepínající kostru obtékají kolem Niny. Zkušená, přesto bojující s nepochopením poznává, jaké to je chápat, že některé věci nelze změnit a člověk by měl nalézt kroky ke smíření a zklidnění.
Jak jsem zmiňovala výše, po gramatické stránce lze nalézt několik odchylek. Co je důležitější, obsah jako takový nemá čím překvapit. Prakticky vše je zřejmé, dopředu dané a vy jakožto čtenář spásáváte písmena jako kráva trávu, ale nevidíte chutnější bylinu, díky níž byste si řekli, že tahle louka stála za to. Chápu, že stárnutí s sebou nese i určitou dávku stereotypnosti, což Dům na konci ulice skvěle reflektuje, ale je to málo. Naopak se vám po krátké době opakované podávání čaje a servírování sušenek začne přejídat.
Spisovatelčina Hájovna znázorňovala silné svědectví ženy, u níž došlo k razantnímu vystřízlivění. Vzbudila emoce, přesto nebyla prvoplánová. Nynější počin poukazuje, jaké nesnáze přináší zvyšující se věk. Byť autorce nechybí cvik v rámci výstavby textu, nedostává se vydatného obsahového základu. Proto se domnívám, že potěšeny budou zřejmě jen skalní fanynky Karly Kubíkové.
Karla Kubíková vystudovala gymnázium, posléze pedagogickou školu. Na kontě má prozatím pět děl, z nichž se nejvíce do čtenářského povědomí dostala Hájovna a Spálená křídla.
Jak jsem se na román těšila, tak jsem narazila, byť to není úplně přesné vyjádření. Vítězí rozpačitost. Celou dobu jsem čekala, kdy přijde onen osudový moment, já budu chycena a nezvládnu knihu odložit. Bohužel k tomu nedošlo, poněvadž směřování je v zásadě předvídatelné, bez výraznějších dějových zvratů. Na úplném konci jsem přemýšlela, jaký byl hlavní účel sepsání? Vlažné vyznění, jenž je pro mě velkým vnitřním zklamáním. Podtitul „Příběh o trpké cestě k pochopení, ale i o nezlomné víře v život“ nebyl z mého pohledu naplněn.
Závěrečné hodnocení: 75 %
Vdova a čerstvá důchodkyně Nina, která miluje literaturu a svého malého psa, žije poklidný život v domě po rodičích s bratrem Radkem, jemuž odmítá porozumět. Je matkou jediného syna, jenž už před lety odešel do Latinské Ameriky. S ním, jeho ženou a dcerou se vídá pouze přes Skype. Život jí změní přistěhování nové rodiny do ulice. Sbližuje se s jejich dcerou Gábinou, ale neblaze na ni působí snaha Gábinina otce, majitele realitní společnosti, o koupi jejich domu. Nesoulad s bratrem ještě umocňuje jeho souhlas s prodejem. Vážná nehoda syna spolu s obavou o vlastní zdraví vrací Ninu o mnoho let zpátky k traumatizující situaci, s níž se dodnes nevyrovnala. Nina se však musí poprat s novým problémem, který je závažnější než bolavá nemožnost dožít v domě po předcích...
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2024
Žánr: společenský román
Počet stran: 288
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat