Recenze: HOJ A SLYŠ (Sebastian Komárek)

Satiricko-poetická směsice prošpikovaná folklórem

Když muži se mění,    mýty mizí   

a prchlivou památkou    příběhy stanou se

(str. 13)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

O lecčems se v tenkém svazku pěje – hlavně však, kam náš svět spěje...? 

Kohopak si upeče ježibaba z Perníkové chaloupky, když dnešní mládež skoro do přírody nechodí a radši kouká do mobilu? A je v lese vůbec o co stát, pakliže se zeleň pozvolna proměňuje ve skládku? I valkýry čím dál častěji přicházejí do Valhally s prázdnýma rukama, neb chrabré bojovníky nahradily atomovky, a havraní poslové Huginn s Muninnem se rychlosti sdílení na TikToku prostě nevyrovnají.

Jak již asi tušíte, netradiční sbírka staví figury z pohádek, folklóru a mytologie do kontrastu s nešvary moderní doby. Jednak tím vytváří humorné situace, ale zároveň nutí k zamyšlení. 

Celkem titul čítá dvacet krátkých básní (cca na půl až tři čtvrtě stránky), které by se jak formou, tak obsahově daly rozdělit na dvě skupiny: buď se zaměřují na severskou mytologii a využívají aliteračního verše, nebo si v rytmických říkankách berou na paškál slovanský folklór či pohádkové bytosti. Kromě úvodního oslavného kousku Rúnatýr se pokouší přednést nějaké poselství / přesah / pointu (a jádrem je samozřejmě zmiňovaná kritika jedenadvacátého století).

• „aliterační severská“
  
  (Rúnatýr, Hoj a slyš!, Huginn a Muninn, Ratatosk, Bůh války, Sæhrímnir, Fólkvangr, Elf, Draugar, Hamoun, Prašná cesta)

Básně se čtou vodorovně, veršům zpravidla chybí rým – zato vytvářejí libozvuk díky přízvučným slabikám. Dbají na silnou atmosféru a vyvolávají emoce, z výjevů čiší inspirace vysokou fantasy. Hravě čtenáře přenesou na bitevní pole, do hodovních síní či větví bájného Yggdrasilu. Kdežto výrazy jako Starbucks, telefon, zombies a spol. bohužel působí spíše rušivě, mnohem lépe fungují umělecké opisy (viz hradby hrůzy coby paneláky).

                        Válečný bůh

o práci přijde        v ponurý den,

kdy hrozivý hřib,        hora smrti,

vysoko vypne se        a války ukončí.

(str. 19) 

• „pohádkové říkanky“
  (Vodník, Sněhurka, Ježibaba, Drak, Čert, Rusalka, Upír, Rudý Karkul, Artuš)

Pravidelnost, důraz, rytmus. Schéma aabb, případně abab (jistě znáte ze školních lavic). Sázka na jistotu, pocta klasickým poetickým metrům a prý i určitá forma odboje proti „línému“ volnému verši. Nicméně některé rýmy (pátek-svátek) jsou až příliš otřepané a scény často budí dojem grotesky.

Kdo postavil na turka,

byla to snad Sněhurka? 

Jenom tiše, pajzlíci,
sic vás vezme palicí.
Ženská? Chodit se smetím?
To už dneska neletí!

(str. 16)

 
Teoreticky nepochybně zajímavý koncept, v praxi bohužel velmi nesoudržný (umocněný střídáním obou typů básní). Co se předestření společenských témat týče, dopadlo ve většině případů jako faux-pas. Ano, naše planeta umírá a lidstvo se stává otroky technologií. Děkujeme za upozornění, nevšimli bychom si. Rovněž by pomohl ke každé básni nějaký úryvek s autorovým pohledem na věc, protože bez kontextu z pár pasáží čpí dokonce projevy diskriminace (např. vůči veganům nebo translidem).

Hoj a slyš! vám ráda doporučím, pokud:

• považujete za staré dobré časy, když muži běželi se zbraní v ruce a úsměvem na rtech umírat do bitevní vřavy 
• vás láká nekorektní variace na Erbenovu Kytici
• moderní poezii vnímáte jako nečitelnou změť slov, kde pouze tvůrce vydatně mačká tlačítko Enter
  
  

Sebatian Komárek je povoláním pedagog, přičemž se považuje za celoživotního milovníka příběhů a umění obecně. Po několika odborných publikacích v akademických časopisech (a letech psaní recenzí na komiksy) se konečně rozhodl představit svou neakademickou tvorbu širokému publiku. Učinil tak prostřednictvím prvotiny s názvem Óda na Ódina (2022, Pointa – recenze), na níž novinka Hoj a slyš! volně navazuje.

Subjektivní názor: Na autorovu novou knihu jsem se těšila, naneštěstí nedostála mým očekáváním. Machr přes aliterační verš tentokrát zabrousil do poněkud podivných končin – a ačkoliv některé jeho názory sdílím, zasloužily by si být zpracovány s větší noblesou. Postrádala jsem prvek esejí a doprovodné ilustrace.

Závěrečné hodnocení: 60 %

Anotace:

Jak by se bájné a mytologické bytosti vypořádávaly s jednadvacátým stoletím? Co kdyby ježibaba bydlela v dnešních lesích? Byla by Červená Karkulka spokojená se svým osudem, anebo by se raději rozhodla identifikovat jako Rudý Karkul? A jaký vliv má znečištěná voda na vodníkův kabátek? O těchto postavách a mnoha dalších pojednává básnická sbírka Hoj a slyš!, jež v sobě snoubí evropský folklór a mytologii se satirou a kritikou životních hodnot naší doby.

Nakladatelství: Pointa

Rok vydání: 2024

Žánr: poezie, folklór, satira

Počet stran: 40

Vazba: brožovaná