Recenze: ÓDA NA ÓDINA (Sebastian Komárek)

Sbírka básní a esejí oslavující krásu severské mytologie

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

Sebatian Komárek je povoláním pedagog, dále spravuje YouTube kanál Europian Lore a víra ve staré, konzervativní hodnoty v něm spolu s láskou k příběhům a umění od nepaměti probouzejí touhu psát. Po několika odborných publikacích v akademických časopisech se konečně rozhodl představit svou neakademickou tvorbu širokému publiku a učinil tak prostřednictvím nakladatelství Pointa, jež funguje na bázi crowdfundingových kampaní. Ve své prvotině Óda na Ódina (vyšlo v březnu 2022) oprašuje pozapomenutou tradici aliteračního verše a přináší pár poutavých pojednání na téma severské mytologie.

Ás všech Ásů –                Ásgardu pán –

první písmo            právem vyryl,

na pouť se vydal            předat moudrost,

světlo duše            do světa koutů. (str. 51, Runová báseň)

Pokud o aliteračním verši slyšíte prvně, nezoufejte! Hned na úvod se vám totiž dostane obšírné charakteristiky, včetně zařazení útvaru do literárně-historického kontextu, dále potom rozborů jednotlivých složek verše (přízvučné vrcholy aj.) či názorných ukázek přímo na konkrétní básni.

Nejspíš však neuškodí si ve zkratce vysvětlit, oč se jedná… Možná si z hodin českého jazyka vybavíte výraz „aliterace“, jenž značí opakování slov ve verši se stejnou hláskou nebo skupinou hlásek (plyne peníz po penízku). Aliterační verš nicméně aliteraci neaplikuje úplně, pouze se snaží vytvořit libozvuk díky přízvučným slabikám (hlasité hromy horami třesou, blýskavá bouře boha předchází). Tento typ verše neužívá rým a báseň se čte vodorovně, ač mezery mezi sloupci na první pohled svádí k opaku.

S valkýrami vybírá            válečné oběti,

s Otcem všech bohů,            Ódinem šedivým

dělí se čestně            dílem stejným.

Více pak duší            volá si domů –

pány, co pro paní            přetrhli nitě

životů svých.            (str. 47, Freyja)

Sbírka obsahuje celkem jedenáct básní, z nichž by se většina dala označit za lyricko-epické, a rozsahem se pohybují od půl stránky ke třem stranám. Verše vytváří v hlavě fascinující obrazy a probouzí emoce; některé kousky jsou oslavné, jiné vypráví krátký příběh třebas i s pointou/zvratem.

Strom nás zavede pod korunu legendárního Yggdrasilu, Freyja jest zpovědí nešťastně zamilovaného muže, Óda na Ódina a Runová píseň vzdávají hold Všeotci a popisují střípky jeho života, z Domova sálá vlastenectví (i když v tomto případě spíše vůči zemi oplývající sněhem a medovinou nežli mlékem a strdím), Trpaslík popisuje strasti hledače podzemních pokladů, Radost prý nespočívá ve slávě a bohatství, v Daru ke stolu přisedne vskutku nečekaný host, Mjöllni nám ukáže svět z pohledu Thorova kladiva, Rybář se obává příliš velkého úlovku a Boj vyhlíží naplnění sudby o konci světa.

                drahokamy vzácné 

mezi uhlím hledat.            Úděl je toto prý

skřítka důlního –            dni se vyhýbat

a kochat se krásami            kostí země, (str. 37, Trpaslík)

V části esejí autor vyjma hlediska poezie rozebírá kupříkladu události Ragnaröku či kouzlo runového písma (neb z oné tematiky čerpá v některých svých básních). Pro „severskou mytologií nepolíbené“ čtenáře jsou naneštěstí podané informace nedostatečné… Jistě, kdo jsou Ódin a ostatní by se mohli teoreticky dozvědět právě z básní, ale v praxi se laici leda ztratí v kvantu jinotajů. Samozřejmě není potřeba znát každičký detail, stačí mít zhlédnuto pár dílů Vikingů nebo filmy od Marvelu.

Text je bezesporu na vysoké úrovni (čtivý, s bohatou slovní zásobou a bez chyb), přičemž Komárek píše i o zdánlivě nudných faktech velice poutavě a povedl se mu opravdu zajímavý koncept. Majorita českých tvůrců navíc využívá aliterace jen coby ozdoby – a učinit z ní základní stavební kámen díla, to si žádá odvahu. Náměty básní sice zrovna nevynikají originalitou a ne všechny verše rezonují na sto procent, ale přesto se jim nedá upřít hravost a krása jazyka.

na oři Ódin,            odhodlán bojovat

skonu navzdory,            smrti jisté,

v proroctví před lety            předpovězené.

V tom tkví            tajemství života –

do posledního dechu,            dne soudu bohů

bojovat a nevzdávat se.        (str. 27, Boj)

O ilustrace se postarala Zuzana Šafrová a její milé černobílé kresby působí sice trochu jednodušeji (když je porovnáme například se sérií Bohové Severu od CPressu), ale přesto s důrazem na symboliku a kontrast. Jednotlivé básně nadto prokládají stránky s nátiskem některé z run – a celkově je titul graficky moc pěkně vyvedený.

Zdroj: archiv recenzentky

Komárkův debut na mne udělal dojem. Ráda si v budoucnu jeho sbírku opět osvěžím (nejvíce by atmosféru pravděpodobně podtrhlo čtení v zimních měsících) a hodlám vyhlížet další autorovy počiny, které snad budou již o něco delší…

Ódu na Ódina mohu srdečně doporučit všem, jež omrzely „klasické rýmovačky“ a moderní poezii naopak shledávají plytkou, povrchní a bez příběhu; leč potenciální čtenář by měl mít alespoň nějaké elementární povědomí o severské mytologii, aby sbírku dokázal náležitě ocenit.

Závěrečné hodnocení: 80 %

Anotace:

Nacházíme se v časech, kdy mezi sebou stavíme stále vyšší zdi a bouráme ty, jež ještě přednedávnem poukazovaly na odkaz našich předků. Proto bychom se měli zamyslet nejen nad tím, odkud jsme vzešli a jaký příklad si z otců lze vzít, ale i nad způsobem, jakým své příběhy a moudrost předávali dále. A právě o to se snaží básnická sbírka Óda na Ódina, jež v sobě snoubí starogermánský aliterační verš a mytologii s implicitní kritikou jednadvacátého století, které se snaží na „starou dobrou Evropu“ zapomenout.

Nakladatelství: Pointa

Ilustrátorka: Zuzana Šafrová

Rok vydání: 2022

Žánr: eseje, poezie, mytologie

Počet stran: 64

Vazba: brožovaná