Partnerská cesta Japonskem
Bude to skvělé. Na všechno budeme dva. Dva v šinkansenu. (str. 17)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Marie Machytková se po letech znovu vydává do Japonska. Tentokrát nikoliv sama, ale s přítelem Ondrou, který má pro něj stejně jako ona slabost.
Poprvé jsme se s autorkou na literárním poli setkali před dvěma lety, kdy v knize Sama v Tokiu vyprávěla o Plamínku, jenž v ní zažehl touhu vystudovat japanologii a stát se tokijskou reportérkou. V podobném duchu je pojat i dnešní titul, dokazující, že vášeň podobného typu nejde uhasit.
Bude to poprvé, co spolu budeme v zahraničí takhle dlouho. A každý tam jedeme s jinou výbavou. Já jedu objevovat nové krásy starého domova a nabrat sílu skrze věci, které mám na Japonsku ráda. Ondra jede na dovolenou. A obávám se, že vůbec netuší, co ho s ženskou, jako jsem já, může v Japonsku čekat. (str. 25)
Vyprávění v ich-formě je rozděleno do několika hlavních kapitol tvořených krátkými podkapitolami. Každá má příslušný název odkazující na daný motiv či příhodu. Kromě historek z cest tvořících značnou část vypravování, na vás čeká i drobné uvedení do problematiky některých v Japonsku aktuálních témat. Za příklad mohu uvést sexuální obtěžování, které se v posledních letech rozrostlo do absurdních rozměrů a stalo se všudypřítomnou součástí života tamní společnosti. Machytková hovoří o vlastních zkušenostech z dob studia a na záležitost se nyní dívá i z pohledu „pouhého“ turisty. Pro příště bych ocenila, kdyby podobných zamyšlení bylo větší množství. Byly dost zajímavé, předmětné a dalo se z nich vytěžit víc.
Forma opět připomíná deníkové zápisy, jelikož do značné míry obsahuje osobní úvahy a myšlenky. Marie se útržkovitě rozepisuje o svém soukromém životě, dokonce podrobněji než posledně. Nejvíce se v zápiscích zabývá vztahem s Ondrou, což je možná důvod, proč byla kniha přesunuta z žánru cestopisů do románů pro ženy. Vztahové pasáže probírají zejména odlišnosti v soužití dvojice. Řeší se rozdílná očekávání od dovolené či klasická nedorozumění mezi muži a ženami. Zatímco vás v první polovině mohou bavit, v druhé už jejich repetitivnost tolik zábavná není.
Na ostrově Mijadžima je západ slunce každý den. První západ slunce na Mijadžimě s někým, koho máte rádi... Takový okamžik v životě nastane jen jednou. A je potřeba ho prožít a uvědomit si jeho hodnotu. Ne pouze stihnout posledních pět minut slunečních paprsků, abychom si mohli říct: „Ano, viděli jsme slavný západ slunce u svatyně Icukušima“ (str. 188)
Čtenáře by dle mého názoru mohly nejvíce zaujmout zážitky z cest. Navštíví různá místa, dozví se o tradicích s nimi spojenými a zasmějí se nad kulturními rozdíly. Kladně vnímám, že se nejedná o autorčinu první návštěvu země, ale opakovanou, což přináší potřebné zkušenosti. Nicméně úryvky spadající k sebelítosti a časté omílání představ o partnerství akorát kazí celkový dojem. Pokud byste si tedy chtěli přečíst o poznávání Japonska, bez častých vypravěčových promluv k sobě samému, doporučuji se poohlédnout jinde. Nevadí-li vám, když se do titulu otiskne životní příběh, budete spokojeni.
Marie Machytková dlouhá léta pracovala v Českém rozhlase, kde působila jako redaktorka a reportérka zahraniční redakce. Když před několika lety chodila na noční směny a zároveň si dodělávala školu, hledala cokoliv, co by jí umožnilo se uvolnit. Tím se nakonec stala japonština. Kam až ji tento nový koníček zavedl, popisuje ve svých dvou publikacích Sama v Tokiu (2022) a Dva v šinkansenu (2024)
Osobně mě titul bavil, avšak předešlý hodnotím lépe. Nemohu říct, že bych se nudila, ale vždy jsem se těšila, až se objeví část věnovaná poznávání kraje než subjektivně laděné zápisky.
Závěrečné hodnocení: 73 %
„Kdyby bylo Tokio chlap, vezmu si Tokio,“ říkávala Marie, beznadějně zamilovaná do všeho japonského. Pak ale potkala Ondru, který se s ní do Japonska vydal. Ona je extrovertní novinářka, která jede objevovat nové tváře svého bývalého domova. On introvertní inženýr, který vůbec netuší, co ho s ní čeká. Jedno je ale jisté: bude pršet. Nastává totiž období dešťů… Nasedněte na šinkansen a vydejte se na dobrodružství prosáklé japonskou kulturou, láskou a dešťovými kapkami!
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2024
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 264
Vazba: pevná s laminátovým potahem
Komentáře
Okomentovat