Jazyková onanie Hany Lundiakové
Padaly na papír. Všiváček projížděl prameny od týlu k temeni. Myslela jsem na všechny matky, jež se dopouštějí stejného hříchu, smýšlejíce v krátkých záblescích o svých synech jako o objektech touhy. Padaly na papír. Rozmáčkla jsem patnáctou, další prameny vlasů projedu za chvilku. Musím si odskočit. Už i mě svědí kůže pod hustým porostem. Škrábu se. Sotva ta vajíčka vidím. Hnidy pukají skoro zvesela. O tón výše než ty, co je nakladly. Musím se smát, jak je okraj papíru lemovaný nechutným ornamentem… A do toho cítím, jak můj syn voní. Jako můj jediný syn, jako jeho otec a já v jednom. Nepochopitelná vůně, esence mých dní. (str. 36)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia Group.
Chci zakoupit titul v knihkupectví Luxor!
Leckdy nám do života zasáhnou lidé, připomínající planetky. Někteří jsou blízko, jiní relativně daleko, ale pořád v pomyslných kruzích krouží kolem naší osoby. Hana Lundiaková sepsala jednu poemu a jedenáct povídek inspirovaných přáteli, rodinou i náhodnými kolemjdoucími. Dvanáct podobenství metaforicky i doslovně zachycující stávající okamžik. Poznáte se v nich?
Povídková sbírka předkládá ucelené, v zásadě spolu nesouvisející příběhy, byť postavu malíře můžeme sledovat ve více z nich. Jedná se však jen o zmínku než plánované propojení. Osudy zobrazené jako různorodé planety uprostřed nekonečné galaxie, do nichž máme možnost na okamžik vstoupit a pocítit intenzitu prožitku v konkrétní chvíli.
Styl vyprávění je velmi osobitý a pro někoho hůře stravitelný. Lundiaková dokáže být nechutná i něžná, obscénní i citlivá. Věci, které si sice myslíme, ale víme, že bychom je neměli ventilovat, dokáže se spontánností sobě vlastní nejen zmínit, ale naplno je popsat. Jemné doteky, bolestivý sex, touha k vlastnímu dítěti i močení na postel. Protagonisty jsou muži i ženy a v první osobě popisují určitý výsek přítomnosti. Úderné krátké věty i rozvětvenější květnatá abstrakce.
Olej teplého objetí stékal ke kotníkům. V mázku čerstvého spojení bublaly hebké arytmie. Ach, čuděsko, to je jaro, z něhož se již neprodýchám. Nosoroh holý, sám před sebou, už prosím žádné kraťasy, nepospíchej nikam. Tvá klovatina nikdy neutuhne ve sklo. Ani oklikou. „Ukaž se mi ještě, jak čůráš…než dorazíme na sever…“ „A co ty pak?“ Na to neměl sílu odpovědět. Když měsíc slunce vyplivl, opustil provoněnou a na hraně zčůranou postel, dokonalý pokoj ve věžatém městě. (str. 31)
Vesmír mezilidských vztahů mísí lyrický i epický tón. Před začátkem čtení byste měli vědět, že snažit se porozumět motivaci, jednání a činům postav je kontraproduktivní a svým způsobem nemožné. Autenticita vás vtáhne, byť se někdy můžete cítit trochu nepatřičně, čeho všeho jste svědky. Stylisticky i jazykově skvěle provedené, prakticky se jedná o exhibici literárního umu spisovatelky. Důraz na prožitý okamžik, kdy vše plyne a my tomu nezabráníme, v kombinaci s vymyšlenými slovy a silnou atmosférou evokuje propojení Márqueze s Virginií Woolf. Takže četba opravdu není jednoduchá.
Vybrané povídky:
Kůže je ještě bílá
Poetika a citlivost, kdy voyeurským okem sledujeme sexuální sbližování mezi fotografkou a modelkou. Doteky, objevování těla, vzrušení i bolest. Krásné znázornění křehkosti a pomyslné hranice mezi preferovaným a vynuceným.
Čudočka
Náhodné setkání v hospodě a střetnutí dvou světů: uprchlického a stereotypního. Pomoci bližnímu, nebo stihnout další díl Ordinace v růžové zahradě? Překvapivá odhalení, perfektní charakteristika sociálních skupin a specifika daného jazyka.
Servírka mu to odkývala. Kluk se probudil a objednal si u ní čaj. Byl nezvykle hezký, v jeho tváři nebyla urputnost, známka nočních polucí, jen co by se za nehet vešlo špíny a uschlého vagonového potu, rozpraskané rty, drobounké vysušené dlaně. Copak se asi dneska stalo v Ordinaci? Smrákalo se. Odpálil další vlezlé zhnusení, odporné je to, hnus, vůči sobě. Má snad ten tenisák na špagátu!? (str. 27)
Džodžo
Vybírání vší jakožto nutnosti v kontrastu sběratelské záliby. Roztodivné popisy touhy, nutkání i dramatické vyústění.
Krávy
Chlapec milující vůni kravské mrvy se oblíbené kratochvíle nevzdává ani navzdory zákazu ze strany matky. V pozdějším věku se zajímá o inseminaci. Přetrvá jeho nadšení? Tentokrát se sexualita stočí zvířecím směrem…
Lasička
Matka, samaritánka, samoživitelka. Jak to dopadne, když si domů pozvete někoho, kdo to v hlavě nemá úplně v pořádku? Nejlepší povídka zaujme tématem i zpracováním. Možná pro přímočarost bude přístupná i širší veřejnosti.
Blahonauti
Teambuilding, osudová přitažlivost, rodinná dysbalance. Přestože byl obsah relativně průhledný, díky skvělé kompozici rozhodně nezaostává za ostatními.
Společným motivem je sexualita – mateřská, partnerská, nevěra, homosexuální představy, lesbické hrátky aj. Malíř i činžovní dům představující jednotlivé obyvatele a jejich příběhy, byť spojení je nahodilé a rozhodně není spojujícím prvkem. Intimita i sociální otázky vytváří silnou atmosféru a prožitek ze skvělé jazykové práce ukazuje češtinu nejen jako vzletnou a barvitou řeč, ale i jako prostor pro vlastní imaginaci. Povídky nemají za cíl odvyprávět se od začátku do konce, ale jen nahlédnout pod slupku problému, zbytek je na vaší imaginaci.
Tempo knihy je vyrovnané, přestože, jak už to u sbírek bývá, jsou kusy slabší i silnější než jiné. Co se autorce nedá upřít, je vtáhnutí pomoci prvního odstavce. Odzbrojující text, který bezesporu nabudí vaši představivost i touhu číst dál.
Titul je bez gramatických, stylistických i pravopisných chyb, pouze v povídce Lasička je překlep a Klára se na chvíli stane Karolínou. Některé části jsou natolik abstraktní a umělecké, že se vytratí účel sdělení a trochu zvítězí forma nad obsahem, takže pokud preferujete jasnou a interpretačně snadnou četbu, tento soubor nebude pro vás.
Sbírka potěší všechny milovníky českého jazyka, co rádi hledají skryté významy a drobné nuance. Originální a osobité představující běžný koloběh života obyčejných lidí. Barvitá obrazotvornost, letmé naznačení i explicitní ztvárnění. Chcete potrápit hlavu a vyhledáváte propracovanost? Pak jsou Planetky přímo pro vás, byť některé povídky jste si již mohli přečíst jinde.
Po odchodu manžela a otce mého syna jsem žila v ústraní poklidným životem pečující singl matky. S několika novými partnery jsem leccos zkoušela, ale většinou to stálo za starou belu. Není mi dodnes jasné proč. Usoudila jsem konečně, že mužům bude lepší se vyhýbat. (str. 67)
Hana Lundiaková je česká spisovatelka, překladatelka, redaktorka, výtvarnice, ale i písničkářka. Debutovala povídkovou sbírkou Vrhnout, následovala erotická novela Černý Klaurus, román Imago. Ty trubko!, Co je ti do toho a Hyena. V současnosti pracuje na novém počinu o rodném městě Broumově nesoucím název Síla. V roce 2015 byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii „próza“.
Kniha se mi líbila, byť jsem někdy měla pocit, že spisovatelka má až moc snahu exhibičně prezentovat, že umí psát. Nezaujaly mě Rudé dveře, Naháč Sally, Pijáci vajec a Vstup do okamžiku, ačkoli četba byla zajímavá, nedotkly se mě natolik, aby se mi zaryly do paměti. Autorka dostála svému stylu a předložila netradiční a náročné dílo. Doporučuji.
Závěrečné hodnocení: 88 %
Planetky jsou svébytnou povídkovou sbírkou, která dost možná vypráví i váš příběh. Přináší dvanáct podobenství, k nimž autorku inspirovali výjimeční, a přitom zcela obyčejní lidé. Přátelé, rodina, kamarádi, sousedi, bližní. Ti, s nimiž vstupujeme do situací, které nás významně spoluutvářejí. Povídky Hany Lundiakové vycházejí z básnické metafory a poezií se místy na okamžik stávají: „Každý z nás je součástí galaxie, kde se vše točí kolem věčného zdroje světla. Jako planetky putujeme po svých vlastních trajektoriích, navzájem si tolik blízcí, a přece neznámí.“
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2024
Žánr: povídky ze života
Počet stran: 144
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat