Poetická a oduševnělá publikace
„Vždycky si můžu strčit lístky olše do boty, když nechci, aby mě viděli. Lístek olše v každé botě, nikdo z lidí nenajde tě. Schován v živé zeleni, neviděn v přestrojení. Co bych udělal s koněm?“ (str. 225)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Veronice Opatřilové.
„Vždycky si můžu strčit lístky olše do boty, když nechci, aby mě viděli. Lístek olše v každé botě, nikdo z lidí nenajde tě. Schován v živé zeleni, neviděn v přestrojení. Co bych udělal s koněm?“ (str. 225)
Jestli vás láká poetická a oduševnělá gay romance ze středověké Anglie a surový příběh ze současnosti jdoucí na dřeň, doporučuji zaměřit se na novinku Veroniky Opatřilové s názvem Píseň L. Autorka se rozhodla vyprávět o šlechtickém sirotkovi Laurencovi, který je pro svou rodinu spíše jako horký brambor. Mimo toulání se po lese nemá žádné zájmy, společnosti se vyhýbá a celkově nedělá čest staršímu bratrovi Henrymu, který je typickým šlechticem. Tomu nevadí plenit, popravovat a být předobrazem klasického muže tehdejší doby. Právem je z Laurence samozřejmě zklamaný, protože působí, že nemá zájem o nic kromě lesa… a vlastně se ničemu nijak nebrání – ani svému osudu, ani úsměškům ze strany mužů, ba ani bratrovi.
Hrdina je zkrátka poměrně flegmatický, ale citlivý mladý muž, na kterém se podepsalo dětství bez rodičů. Nejbližší osobou mu je bratr Henry, kterému ale začne docházet trpělivost. Proto Laurenc na nějakou dobu skončí v klášteře – což je pro děj poměrně bezvýznamná událost, na druhou stranu dodává příklad skutečných řešení oné doby.
Postavy jsou různorodé a není jich mnoho. Laurenc je velice osamělý, ale spíše z vlastní vůle. S charaktery spisovatelka nemá žádné problémy, jsou uvěřitelně vypracované a působí reálným dojmem.
První dějová linie je pozvolná, zaměřená zejména na poetické představování přírody, atmosféru a oduševnělost, mnohdy vedoucí až k zamyšlení. Pravda, tímto je kniha hodně specifická a nejedná se o čtení pro každého, jelikož dění je vskutku pozvolné a někomu může připadat, že některé pasáže jsou až nadbytečné. Kladem jsou rozhodně ukázky sokolnictví, reálného života vesničanů či šlechty, dokonce i poprava.
Milostná zápletka je podobně jako děj poklidná a plná emocí, stejně tak i atmosféry. Navíc se dočkáte i intimit, u nichž mohou mít čtenáři liché obavy, že by Opatřilová sklouzla k lacinosti. Naopak, poradila si s nimi bravurně.
Co může překvapit, je druhá dějová linie dotýkající se současnosti. Dvě osoby společně několik dní přebývají v chatě blízko lesa, prakticky se neznají a spojuje je zejména záměr. Kdysi slavná spisovatelka chce po novináři, aby sepsal její příběh. Nemůže si však nic zapisovat, pracovat musí jen se svou pamětí.
Tato linka je zvláštně vedená, snad až účelově tajemná – shodně jako postavy, které se vám postupně mění před očima a na povrch vychází jejich lidství. U těchto pasáží se však autorce nepodařilo plně vystihnout míru, někdy je tajuplnost opravdu záměrná a kazí reálný náhled, se kterým celou dobu tak pracně pracovala.
Pokud by se Opatřilová zaměřila pouze na středověké vypravování, nejspíš by nebylo co vytknout, ale s oním poselstvím navíc si ukousla větší sousto, než zvládla. Není to totiž tak perfektně vyobrazené a vyvážené, jak jsme u autorky zvyklí. Náročnější čtenář bude vnímat drobné účelové situace i věty, které mírně snižují celkový dojem. Nadbytečná tajemnost se dotýká i charakterů, kvůli čemuž vám mohou připadat necelistvé.
Závěr je dramatičtější než předešlé texty, což má samozřejmě svůj důvod. Dění vrcholí na obou stranách. Co se týče jistého poslání, maličko mi to připomíná publikaci Srdce netvora od A. Davidsona. S ohledem na nevyřčená slova a záhadnost nemusí každý pochopit, co se spisovatelka snaží říct, jelikož ne vše vyznívá tak, jak si možná představuje. Což je sice škoda, nicméně záleží též na tom, jak moc máte v oblibě tajemno. Osobně bych očekávala i pokračování, protože ta možnost se určitě nabízí. Nechá Opatřilová otevřené šance, nebo nám představí nové dějství?
Veronika Opatřilová rozhodně píše pro náročnější milovníky čtení, kteří touží nad titulem přemýšlet, chtějí kvalitně vystavěnou atmosféru i charaktery a přirozený průběh plný emocí a myšlenek. I když se v této knize nepodařil úmysl vystihnout vše na sto procent, přesto ji rozhodně doporučuji. Věřím, že ve vás Píseň L. zanechá silný pocit souznění s přírodou, zaujme životem ve středověku a pomůže nahlédnout do duševního bohatství, které se v nás skrývá.
Spisovatelka Veronika Opatřilová má na svém kontě již několik velice dobře hodnocených publikací. Právem, protože se skutečně jedná o talentovanou autorku, která se nebojí ztvárnit méně atraktivní témata. V roce 2021 vydala povídku u nakladatelství Red s názvem Možnosti kardamomu, dále u Pointy Ostrov žije, což je magický příběh rovněž zaměřený na přírodu a divočinu. Počkej na moře, což stejně jako nynější publikace vyšlo u nakladatelství Prostor, se lehce odklání od atmosférické zeleně a více se zaměřuje na vnitřní prožívání hrdinů. Aktuální novinka je nejnovějším kvalitním čtením, kterého se nám od Opatřilové dostalo, ale doufejme, že nikoliv posledním.
Osobně mi byl bližší příběh spisovatelky a novináře ze současnosti, ale čím více jsem jej četla, tím více mi přišel méně reálný a spíše kazil celkový dojem. U autorky jsem zvyklá na precizní charaktery a tyto začínaly mít menší trhlinky, což mi vadilo. Druhá dějová linie byla pozvolnější, hodně o přírodě. Laurence jsem si neoblíbila, ale dokázala jsem s ním soucítit a vnímat jeho myšlenky. Charakter naprosto úžasně vystavěný, nedalo se nic vytknout. Řekla bych, že ta historická část byla V. Opatřilové bližší, nebo se jí lépe psala. Netuším, zkrátka mám pocit, že jí bylo dáno víc péče a je kvalitnější, zatímco ta druhá jemně kazí celkový dojem. Nejsem zklamaná, čtení se mi líbilo. I přes ty drobné vady je to stále nadprůměrný titul. Nemohu říct, že nepředčil první, protože s ohledem na emocionální prožitky hrdinů mám teď obě publikace na stejném piedestalu a nedám na ně dopustit.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima.
O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým.
Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.
Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2024
Žánr: historický román, ze současnosti, LGBTQ
Počet stran: 448
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat