Recenze: POČKEJ NA MOŘE (Veronika Opatřilová)

 Gay romance pro náročnější čtenáře

Počkej na moře (Veronika Opatřilová, nakladatelství Prostor)
Samozřejmě že nepochybuju. Jak bych mohl? Ani ty nepochybuješ, ne o nás. Tvoje pochyby se vztahují k minulosti, k někomu jinému, k jiným příběhům, které jsi prožíval, než jsi mě poznal. Než jsme spolu tančili do rytmu The Turtles. (str. 130)


Za recenzní výtisk děkuji autorce Veronice Opatřilové.
Chci zakoupit tento titul!


Veronika Opatřilová se rozhodla pro komplikované drama, u něhož vyniká rozdělení na dva zcela odlišné příběhy.
Tím prvním je úvodní pasáž zasazená do Švédska, na ostrov Tynningö, odehrávající se na podzim roku 2015, a tím druhým je hlavní příběh, který vám níže představím. 

V er-formě je přiblížen život mladé ženy a staršího muže, u nichž snad čas plyne pomaleji a kvalitnější formou než v prostředí plném ruchu. Ostrov je poklidný, takřka opuštěný přístav, který donutí Idu, aby se začala zamýšlet nad bytím, a to nejen svým. Upoutá ji obraz v jejím novém obydlí a od toho se odvíjí i tajemství starého pána... Objevují se střípky milostné romance, která začíná záhy. 

A nastává čas zobrazit hlavní linii. Jak informuje anotace, mladý univerzitní mladík přijíždí z Götteborgu do Anglie, aby jeden semestr prožil na zdejší univerzitě a zdokonalil se v angličtině. Na první pohled ho zaujme o deset let starší muž, o kterém zjistí, že je profesorem anglické literatury. Švéd jím začne být tak silně fascinovaný, že se přihlásí na jeho přednášky, a ač se nejprve jedná o nevinné pohledy, můžete očekávat, že u nich vztah studenta a profesora neskončí. Dá se říct, že tohle je jediným klišé, kterého se Opatřilová dopouští, a s ohledem na kvalitní zpracování je jí velkoryse odpuštěno. 

Od prvních stran si můžete být jistí, že styl psaní je silně propracovaný. Kvalitní texty působí lehce poeticky, uvěřitelně vykreslují prostředí i danou dobu. Zatímco úvodní kapitoly jsou vypravovány v er-formě, pozdější hlavní dění se odvíjí v ich-formě, a dokonce je šikovně využitá du-forma. Ta je skvěle vyvážená. Je snadné se začíst díky údernému a svižnému stylu, přestože děj není natolik akční či dramatický. Někdy vypravování působí hodně živě a surově, i když je třeba více popisné. 

Velkým plusem jsou umělecké odkazy obrazů či poezie, která je taktéž představená formou úryvků anglických básní. V závěru jsou samozřejmě k dispozici překlady všech pasáží psaných v cizím jazyce. U titulu se neopomenulo snad vůbec nic a proto není ohrožen váš komplexní zážitek. 

Hlavní dějová linie je členěná na tři úseky, přičemž každý znázorňuje určitou část roku, která je hned v podnadpisu uvedena, stejně jako místo. Autorka se zajisté řídila ročním obdobím i vlivem počasí, což náročnější čtenář považuje za naprosto logický fakt, o který by se měl u psaní opírat každý literát, ale ne vždy tomu tak je. 

Jako prvotní je zobrazená etapa od července do prosince roku 1967. Švédský vysokoškolák se poprvé setkává s prostředím Anglie, přesněji ostrovem Wight. Sama Opatřilová má k tomuto místu vřelý vztah a na svém Tumblr o něm napsala informativní článek

V první části vzniká touha, která nemá konce. Je plná stydlivosti a nevinnosti, jež se postupně boří a nahrazuje ji hlad. Pro mnohé bude nejoblíbenější pasáží druhá, kdy je děj v rozpuku, nejšťavnatější, nejdramatičtější a nejsmělejší. V závěrečném dílu zas naděje uvadá a emoce jsou hutnější. Nálada je stále komornější, ale zatímco v předešlém úseku jste cítili slunce, ve třetí je zas všechno šedé a mnohem tísnivější a deštivější než na začátku. To už Švéd ví, co všechno může ztratit... 

Pokud se nemýlím, protagonista je v knize vlastně osloven pouze jednou. Předpokládám, že se jedná o záměr, a proto ho tedy nebudu jmenovat. Budete-li číst bystře, nic vám neunikne. Okouzlující mladý muž je proveden různými situacemi uvěřitelně a věcně, ačkoliv on sám je velmi citlivý a nad vším dumá, děj se k přehnané zádumčivosti neuchyluje. 

Prožijete s ním dobu od července 1967 až do dubna 1969. Během těch let pochytí hříchů dospělosti od požití alkoholu až přes kouření, ale také se naučí milovat. Milostné drama se dotýká lásky dvou mužů. Jelikož je primární, dočkáte se spousty zamilovanosti převážně ze strany študáka. Jeho emoce jsou důvěrné, podobně jako propracovaná psychologie hrdinů, s nimiž přijde během pobytu v Anglii do styku. 

Postavy jsou autentické, ačkoliv nám jsou prezentovány pouze z úhlu pohledu švédského mladíka. I když některé vidí jako bezchybné, snadno z textu vynikají i jejich nelichotivé vlastnosti. Osobně mě překvapilo, jak se autorce podařilo nastínit skutečnou povahu lidí i skrze zamilovanost protagonisty. 

Děj je pozvolný, vlastně postrádá skandály, dramata či přehršel závažných témat, což je teď ve většině aktuálních knih dosti v kurzu. Spisovatelka se naštěstí trendy neřídí a vhodně se vyhýbá jakýmkoliv kýčům. I když se samozřejmě zaměřuje na homosexualitu a přístup k ní v 60. letech, nic nezahýbe dějovou linií natolik, aby to zkazilo atmosféru a plynulost.

Veronika Opatřilová v Počkej na moře cílí na momenty, jež v životě prožívá každý a pro hlavního hrdinu v případě jednoho profesora znamenají opravdu mnoho. Střádá každý okamžik, kdy je s ním, a analyzuje vše, co se profesora dotýká, možná až naivně důvěřuje a touží po blízkosti muže, který ho tolik zasáhl. 

Předpokládám, že čtenář si na profesora udělá vlastní názor a možná se nebude shodovat s tím, jak líbivě o něm smýšlí onen mladík ze Švédska. Spisovatelce se nedá upřít smysl pro detail, s jakým zobrazuje tehdejší generace. Silné názory na homosexualitu a následné opatrné chování těch, kteří sdílí náklonnost ke stejnému pohlaví. Myslím, že při čtení vám nebude chybět vůbec nic pro vytvoření dokonalé mozaiky životní etapy dvou lidí, již k sobě chovají city. 

Erotické scény... Bála jsem se. Bez doteků by byly nedostatečné, ale s nimi by to Opatřilová zas mohla snadno přehnat a zkazit promyšlenou linii, která nás provádí až do konce. Nic ovšem pokaženo nebylo. Jak vypráví děj, tak stejně vyobrazuje i intimní okamžiky. 

Pečlivě vytvořený milostný příběh dvou gayů je skutečně předkládán s takovou suverenitou, až to mnohé zaskočí. Přitom jako by se hrdina ještě pořád styděl za své emoce, zatímco autorka bez ostychu a pečlivě skládá větu za větou, aby ho odhalila. 

Závěr je lehce urychlený a jemně odlišný od předešlých pasáží. Možná za tu změnu může prozření hlavního hrdiny či dospělost, která ho nepozorovaně dostihla. Ale předpokládám, že na konec budete trochu zmatení a dojde vám to, co mě. Že si nutně musíte znovu přečíst úvod, který najednou už dává smysl, a jen zůstává ta jedna nevyřčená otázka, kterou autorka schválně nezodpověděla.

Ačkoliv je kniha opravdu precizní, vždy se najde, co by mohlo čtenářům vadit. Ne že by měla knížka vadu, v tomhle případě je opravdu precizně připravená a nic nelichotivého říct ani nechci, ale něco vás může zaskočit. 

Za prvé surová atmosféra. Pokud nejste zvyklí, že autorka opravdu píše tak, že je vše velmi reálné, a jestli se snadno začtete, může se vás dotknout příběh opravdu silně. 

Du-forma je sice skutečně vyvážená, ale někdo si bude možná zvykat o chvilku déle. Nenechte se však odradit, zážitek stojí za přečtení a nijak rušivé to vážně není, ba naopak báječné ozvláštnění. 

Chybí větší drama. Literátka se snažila vyvarovat použití klišé a podařilo se jí. Rozhodla se pro přirozený řád a ten jí také svědčí, ale jestli chcete účelovky a hru na city, tady nic takového nenaleznete.

Nejde o žádné rychločtení. Nad obsahem chcete dumat, prožívat ho a vychutnávat. Jestli máte chuť na rychlovku, není to ten případ. 

Publikaci bych doporučila pouze náročnějším čtenářům, kteří běžně sáhnou po Odeonkách. Tohle je příběh, který když budete číst i několikrát za sebou, pokaždé objevíte něco nového a oceníte další prvek, jelikož je tak komplikovaný, že jej sotva vstřebáte úplně všechen na první čtení. Věřím, že až se s ním po čase setkám znovu, udělá na mě stejně dobrý dojem, ale bude mít zas trochu jinou příchuť...

V české tvorbě se spisovatelce přibližuje autorské duo Eva a Klára Pospíšilových, které mělo naprosto perfektní titul, ale tohle je kniha, jež je ještě o příčky výše. Jestli čtete Alana Hollinghursta či Johna Boyna, očekávejte něco v jejich kvalitě i stylu, protože Počkej na moře je hodné světové literatury. 

Spisovatelka a překladatelka Veronika Opatřilová (1986) debutovala u nakladatelství Pointa románem Ostrov žije (2021). Počkej na moře (2022) je jejím druhým literárním počinem, u kterého se vrací, byť jen formou úvodu a protagonistou, do Švédska. Sama má k této zemi velmi blízko a také ze švédského jazyka překládá. 

Můj subjektivní názor, který nespadá do hodnocení: Přiznám se, že knihu jsem četla sedm dní, což se mi nestává. Ale v tomhle případě, čím déle jsem četla, tím víc byla opravdovější, a kdybych mohla, vychutnávala bych si ten rafinovaný styl psaní mnohem déle, stejně jako emotivní příběh. Bylo tak intimní, že jsem po začtení měla pocit, jak bez svolení nahlížím svému oblíbenému hrdinovi přes rameno do soukromí, až do těch jeho nejniternějších myšlenek. Chvilku jsem byla vykolejená z du-formy, jelikož jsem s ní měla špatné zkušenosti a zahraniční titul Ty jsem ani nedočetla, nedalo se. Ovšem tady bylo naprosto báječně vychytané. Oblíbila jsem si mladého švédského studenta, přišel mi nevinný a zamilovaný. Profesor měl za mě více chyb, za což mohl fakt, že měl o deset let více zažito a prošel si mnohým, co študák neznal. Pěkně zpracované, ale prostě mě občas iritoval. Myslím, že tahle kniha je skutečně výzvou i pro náročnějšího čtenáře, všechny ty nuance, emoce, myšlenky, propojení úvodu i příběhu. Neskutečné páni! Byl to zážitek. 

Závěrečné hodnocení: 98 %


Anotace: 
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost.

O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec.

Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy.

Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.


Nakladatelství: Prostor
Rok vydání: 2022
Žánr: LGBTQ+
Počet stran: 328
Vazba: brožovaná s chlopněmi

Komentáře