Hrdina československé kriminalistiky
Vlítnul jsem na ni, začala křičet, tak jsem na ni rychle nalehnul a zacpal jí hubu rukou... Házela sebou, to se mi docela líbilo. Vystříknul jsem, ale jinak jsem s ní nic neměl. Ani nevím, kde se vzali ti dva frajeři. Stáhli mě z ní, předali policajtovi, pak mě odvezli na záchytku, bylo asi kolem půlnoci. Tam na mně chtěli krev a moč. Ale řekl jsem tomu doktorovi, že na ně nemám náladu, ať se na mě vyserou, ať mi dají anděla, že půjdu spát. (str. 310)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
Kdo by neznal muže, jenž se zasloužil o dopadení zločinců nejtěžšího kalibru? Ačkoliv už emeritní plukovník Markovič nežije, jeho jméno má pořád silný zvuk. Jeho kariéra začala v šedesátých letech a strmě stoupala vzhůru. Klíčem k jeho úspěchu byla pokora.
Publikace Lovec přízraků je průřezem těch nejzajímavějších a zároveň nejtemnějších případů, které musel se svým týmem řešit. Je důležité si říci, že práce policie nikdy nestojí na jednom člověku a za vyřešeným případem je mnoho lidí.
Do ruky se nám dostává páté přepracované vydání, jedná se o obsáhlé více než čtyřsetstránkové dílo, kde najdeme i kvalitní fotografickou přílohu. Každá z deseti kapitol nás seznámí s nechvalně proslulými kauzami. Negativně lze brát, že už jsou tak medializované, že je téměř všechny budete znát. Přidanou hodnotu ovšem tvoří výrazný smysl pro detail a umění pro explicitní vyobrazení podobné filmové scéně. Příběhy jsou tedy i přes znalost rozuzlení napínavé.
Přestože jedním z autorů je Markovič, Lovec přízraků není prošpikovaný policejní hantýrkou, až na světlé výjimky, které zlidověly. Šulc s Markovičem učesali vyprávění do er-formy s občasným náznakem knižního rozhovoru, který vůbec neruší a skvěle dotváří atmosféru. Na šťavnatosti dodávají přesné přepisy výpovědí či korespondence vrahů s blízkými. U přesných reprodukcí se nevyhneme gramatickým a stylistickým chybám.
Z odborného hlediska není co vytknout, čtenáři se dostává zevrubného popisu kriminalistických technik, stejnou měrou je věnována pozornost soudnímu lékařství. Výňatky z protokolů o ohledání těla jsou fascinující příležitostí k sebevzdělání.
Metody oboru od osmdesátých let, kdy Markovič začal pracovat v pražské mordpartě, neskutečně pokročily. Vždyť dnes už je díky DNA prakticky nemožné spáchat „dokonalý“ zločin. Dříve bylo chytit pachatele větším oříškem. Velmi výrazná změna je rovněž v trestním zákoníku. Trest smrti byl u nás zrušen až po revoluci v květnu 1990. Sám Markovič několikrát tuto otázku nadhazuje a nebojí se vyjádřit negativní postoj k takto definitivnímu rozsudku. Kapacita ve oboru dokáže s nadhledem posuzovat ty nejsurovější muže a ženy a zachovat si stále určitou míru empatie. Během let praxe se nedobrovolně stal specialistou na vraždy se sexuálním podtextem. Lidově řečeno měl na ně prostě štěstí, použijeme-li silný eufemismus.
Zničehonic jsem měl pocit, že těsně za námi klopýtá ještě někdo třetí. Byl vysoký, hubený, s přihlouplým úsměvem. Kolem krku měl hlubokou zarudlou strangulační rýhu. Rozséval zlo a podle toho taky skončil... Asi jsem toho rumu přece jen vypil příliš. (str. 238)
Komplexně vzato se Lovec přízraků řadí mezi počiny, které ve vás dlouho doznívají. Rozhodně se nejedná o čtení pro slabší povahy, na což jasně poukazují i naturalistické fotografie z míst činů či rekonstrukcí. Pokud jste však nefalšovaným fanouškem true crime, neměla by ve vaší kolekci chybět. Velkým plusem jsou chybějící exaktní výrazy, které titul zpřístupní i laikům.
Jiří Markovič započal svou profesní dráhu ve Zlatých Horách v bruntálském okrese, časem se jeho hlavním působištěm stala Praha. Díky případu na Hostivařské přehradě (1977) byl převelen na 1. oddělení pražského odboru vyšetřování. Deset let pracoval jako vyšetřovatel a stihl i externě vystudovat vysokou školu. Později zmíněnému úseku šéfoval. Do důchodu odešel v roce 1999.
Viktorín Šulc vystudoval FAMU a je uznávaným spisovatelem. Do literárního povědomí se dostal pětidílnou sérii Panoptikum sexuálních vražd (2013-2023). Dále napsal s plk. Valeriánem jeho memoáry Bratrstvo tajných hrobů (2006, 2020). Je podepsán pod televizními filmy Agentura Puzzle, Všichni musí zemřít, Škodná, Hrobník a Stín Smrtihlava a napsal scénář k několika dílům Kriminálky Anděl.
Proti Lovcům přízraků nemohu jakožto milovnice dané tematiky prakticky nic namítnout. Strhující líčení je napsáno citlivě, s ohledem na oběti a bez zbytečného tónu senzace. Mé sbírce bude vévodit.
Závěrečné hodnocení: 98 %
Byly to výjimečné a výjimečně kruté případy. Když kriminalisté poprvé stáli na místech vražd, nad zuboženými těly obětí, připadal jim neznámý pachatel jako vzdálený přízrak. Jako monstrum s nepochopitelným myšlením a ještě zvrácenějším konáním… Jaká byla realita? Profesionální dráha policejního vyšetřovatele a šéfa pražské mordparty Jiřího Markoviče je lemována především sexuálními vraždami. Případ pětinásobného vraha Hojera či kauza tzv. spartakiádního škrtiče Straky vstoupily už na beztak výrazně zkrvavělý piedestal historie české kriminalistiky. Markovič ale také řešil brutální vraždu v hodkovičském lese – ta svého času inspirovala scénáristu Jaroslava Dietla, stejně jako pozměnila učebnicové kánony o předpokládaném pachatelově profilu. Dozvíme se také nelítostnou pravdu o dvojnásobné vraždě v Prokopském údolí. O vraždě v restauraci U Dvou koček, jež vyústila v soudní maratón. O psychopatu Vocáskovi, prvním doživotním odsouzenci, který se dnes snaží prodrat na svobodu. Navštívíme místa činu, pitevny, psychiatrická zařízení… Zasvěceným průvodcem nám bude Lovec přízraků.
Nakladatelství: Epocha
Rok vydání: 2024, 5. vydání
Žánr: true crime/literatura faktu
Počet stran: 472
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat