Zaměstnání jako každé jiné, nebo má svá specifika?
Nerespektujeme přírodu, těžíme na dluh, chceme víc a víc, jsme ochotni přivírat oči nad devastací zdroje života, přírody a opět děláme z člověka otroka nedůstojnými a nebezpečnými pracovními podmínkami. Víme o šílené situaci uprchlíků, ale přesto tím směrem nenapínáme své úsilí. Nežijeme vědomě v souladu se Zemí, s vírou, žádná tradice nám není dost svatá, žádný vztah nepovažujeme za natolik cenný, že bychom kvůli němu přemýšleli nad svým chováním. Stávají se z nás sebestřední egomaniaci, kteří neznají pokoru. (str. 138-139)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatros Media.
Chci zakoupit tento titul!
Lékař, prodavačka, právník či dělník. U těchto povolání máme hrubou představu o náplni pracovní doby. Když se ale řekne farář, málokdo si dovede představit jeho režim. Končí mu vůbec někdy šichta? Tráví celé dny v kostele zpovídající hříšníky? Ustavičně se modlí, odpírá si světské prožitky, a ač je dobrotivý, je i mravokárný? Možná to tak někdo má, ale rozhodně to není případ Martiny Viktorie Kopecké, jež slouží u církve československé-husitské. Společně si ukážeme, jak vypadá diář moderní farářky.
Zdroj: web nakladatelství
Kniha obsahuje sedm velkých kapitol nadále členěných dle data. Celý koncept sleduje církevní rok s největšími svátky: Advent, Vánoce, Postní čas, Velikonoce, zimní a letní mezidobí. Titul vychází původně z knižního blogu, mapujícího období tří let.
Protagonistka a zároveň autorka pomocí krátkých až deníkových zápisků přibližuje každodenní rutinu. V odbočkách sděluje úvahy na různorodá témata, ať už se dotýkají církve, či názorů z pozice ženy/terapeutky/farářky. Poněvadž je velmi aktivní, zavítáme na řadu kongresů, setkání, volnočasových činností apod. Zážitky i vyprávění z cest doprovází přepis kázání z bohoslužeb.
Zdroj: web nakladatelství
Jazyk je přístupný formou i obsahem. Martina je otevřená, současně tolerantní a ukazující, že víra má mnoho podob. Právě díky autodiegetickému vypravěči jsme přímo součástí její hlavy se všemi radostmi, strastmi i pochybami. Jak to vypadá, když si chce vzít duchovní dovolenou? Může nastat syndrom vyhoření?
Ačkoli je zachována určitá chronologie, sem tam si odběhneme do zahraničí. Návštěva papeže v Římě, konference duchovních z celého světa v New Yorku, Světová rada církví v Číně, Ženeva, Jižní Korea či prázdniny s katolickým hnutím na Šumavě. Připomínky, trefné noticky i vyloženě humorné glosy činí text nesmírně pestrým.
Právě pro měnící se prostředí i jazykové útvary (kromě běžného vyprávění jsou přítomny i přepisy rozhovorů) je tempo konstantně dynamické, nechávající místo na vnitřní rozjímání.
Zdroj: web nakladatelství
Autorka je inspirativní v mnoha ohledech a asi největší poselství, které vám publikace předá, je zklidnění a smíření. Nastavíte sluch svým niterním pocitům, zastavíte se a třeba konečně začnete vnímat, co opravdu chcete a jaké mechanismy na své životní cestě můžete využít.
Když za mnou do kostela přicházejí děti v rámci výuky, ptám se jich, co všechno lidé na takových místech mohou dělat a zažít. Obvykle zmíní modlitbu a pak se ozve ticho. Nechávám ho chvíli znít a popíšu ho – do kostela přicházíme prožívat ticho, kterého máme někdy v životě nedostatek. Ticho pomáhá mimo jiné ke zklidnění, těla i duše. Ticho zklidňuje naši vnitřní hladinu, rozpouští napětí, které celý den sbíráme, až jsme na konci vyučování nebo pracovní doby úplně ztuhlí a bolaví. (str. 97)
Přestože se titul veze na lidové notě, neobsahuje přehnaně hovorové výrazy, komplikující či znepříjemňující četbu, ani gramatické, pravopisné či stylistické chyby. Oproti titulu Zpověď farářky se více odráží duchovní rovina a velké množství liturgických pasáží by někoho mohlo odradit.
Dominantou a podstatným ozvláštňujícím prvkem jsou ilustrace, jež má na svědomí Monika Pavlovičová, a bohatý fotografický materiál. Formálnost se mísí s bezprostředností a vy tak máte možnost naplno nasát atmosféru duchovního i civilního života.
Zdroj: web nakladatelství
Navzdory tomu, že nemáte jasně definovanou víru, ale v hloubi duše nejste zapřisáhlými ateisty či agnostiky, třeba naleznete přístup, jak duchovno uchopit, aby pro vás byl přijatelný. Možná letmé zamyšlení, možná důvod pro hlubší ponoření do tématu. Deník farářky pro vás může být prvotním stimulem. Humor, nadsázka, psychologie i filozofie.
Příliš brzy jsme zapomněli chodit po světě bosýma nohama. Příliš rychle jsme zapomněli na spojení se zemí, po které kráčel náš Pán. Příliš rychle jsme se stali bohy svého omezeného, nestabilního života. Příliš hluboko zakořenila naše pýcha. Příliš mělce po povrchu kloužou naše city, soucit, milosrdenství, upřímná touha žít s Bohem a jít v pokoře Jeho cestou. Příliš málo umíme otevřít okno své duše, otálíme pozvat tam Ducha, aby v tom křehkém chrámu bydlel, tepal v nás a rozezněl se v harmonii s naším bytím, skutky, prožíváním. (str. 58)
Martina Viktorie Kopecká o sobě tvrdí, že je věčná studentka. Kromě studia psychologie, speciální pedagogiky a teologie dokončuje doktorandskou práci a další psychoterapeutický výcvik. Prezidentka festivalu Meeting Brno, Vyslankyně dobré vůle ČR a členka ústředního výkonného výboru Světové rady církví už více než deset let slouží Bohu a lidem v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.
Velmi mě bavila pasáž zaměřená na pohnutky novomanželů, kteří se rozhodnou pro obřad v kostele, či informace o křtech či pohřbech. I při náročné službě si Martina dopřeje doušek rumu či doutník, udrží si úsměv na tváři i si dovolí přiznat, kdy síly ubývají a je třeba zvolnit. Pro mě ukázka církve s lidskou tváří. Vřele doporučuji všem otevřeným čtenářům.
Závěrečné hodnocení: 85 %
„Proboha! Tohle všechno se stalo za tři roky?“
Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nekonvenční farářka Martina Viktorie Kopecká o tom ví své. Valnou většinu jejího života to nevypadalo, že bude aspirovat na službu v církvi – a přesto je dnes výraznou postavou Církve československé husitské. Knižní vydání blogu Deník farářky přináší zápisky posledních tří let a provádí čtenáře celým církevním rokem, který začíná adventem. Jaké to je být ženou – knězem? Čeho se kvůli službě musela vzdát? O čem přemýšlí, jak podle ní vypadá ráj a co by nám Ježíš pověděl, kdyby žil v dnes? S jakými předsudky se musí v životě vyrovnávat? V knize najdete úvahy, které se zdaleka netočí jen okolo náboženství, ale také vyprávění z cest po světě, příhody možné i dost nemožné, fotky, výstřižky z rozhovorů, vzpomínky na setkání, která mladé farářce bezmála změnila život. Přečtete si také její kázání, sny i otázky, na které není snadné odpovědět. Kniha vznikala v době pandemie, a tak se nevyhýbá ani tématům křehkosti života, smrti a snaze porozumět, co se to v naší společnosti děje, kam se poděla víra i kde hledat pevnou půdu pod nohama.
Nakladatelství: Mladá Fronta
Fotografie/Ilustrace: Monika Pavlovičová, archiv autorky
Rok vydání: 2021
Žánr: duchovní literatura, autobiografie
Počet stran: 264
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat