Průřez nejkrutějšími zločiny v České republice
„Kdo jiného usmrtí, nezhřeší, nýbrž bude blahoslaven, neboť zkrátí utrpení v jeho životě pozemském, což je dobrou odplatou za skutky jeho.“ Ivan Roubal (str. 180)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Černá kniha českých bestiálních vrahů se zabývá nejbestiálnějšími zločiny na našem území. Ke slovu se dostanou nechvalně proslulé příběhy, například o Olze Hepnarové, která najela vozem do pražské zastávky, Ladislavu Hojerovi, jenž neúspěch u žen řešil násilím, mladičkém Strakovi, který v sobě probudil sadismus již v 16 letech, či Huberta Pilčíka, převaděče, jehož hlava je dodnes vystavená v pražském muzeu Policie ČR.
Publikace začíná až téměř filozofickým úvodem o bolesti, kterou pachatelé zlých činů způsobili nejen oběti, ale především pozůstalým. Utrpení, které se nad jejich rodem nedaří smazat mnohdy až po několik generací. Jaromír Slušný líčí životní kotrmelce těch nejkrutějších vrahů s neobyčejným smyslem pro detail. Nejedná se pouze o strohý popis temných událostí, dostáváme rovněž široký kontext historického pozadí. Dílo vyniká neobyčejným edukativním přesahem a mapuje průřez dějinami české kriminalistiky od druhé světové války po vstup do milénia.
Dominujícím stylem je spisovná čeština příznačná pro literaturu tohoto typu. Zajímavým doplněním jsou přepisy výpovědí delikventů. Slušný nás nechá nahlédnout do jejich nejniternějších pohnutek a přímo zmapuje psychologický profil viníků. Ojedinělost tkví v jemných nuancích a polemikách o zákoutí lidské bolavé duše, která plodí jen další utrpení. Za vypíchnutí stojí citáty některých odsouzených, které mnohdy působí děsivěji než naturalistické vyobrazení mordů.
Lidské duše nejsou tím, čím se možná na první pohled zdají – pevnými, bezpečnými přístavy a ochranitelkami. Pravdou spíš je, že jsou křehké, zranitelné a snadno zničitelné. Někdy je zachvátí nemoc, kterou nelze léčit, jindy stačí nepromyšlené ostré slovo, aby duše začala krvácet a člověk ztrácet sílu. Jen dva léky dovedou takovéto duše vyléčit – čas a zapomnění, což je ale ve své podstatě totéž. Ale ne každá lidská duše dostane tolik času, kolik je k jejímu vyléčení nutné. (str. 76)
Slušný se zaměřil na sociální patologii mordýřů, tudíž kdo čeká explicitní deskripci vražd, možná bude zklamán. Rozhodně však nepřijdete o mrazivou atmosféru, která doznívá dlouho po dočtení. Autor s velkým respektem hovoří o esech v oboru, jako je Markovič, Doucha nebo Valerián.
Velkým pozitivem je zmapování pokroku v oblastech ohledávání a zajišťování daktyloskopických stop, vytěžování svědků a rekonstrukce trestných činů. Všechny techniky mají jasná pravidla, která se s rozvojem mění a reagují na aktuální moderní zařízení a přístroje. Zlomovým objevem je využití DNA, jež pomohlo osvětlit zločiny dávno zasunuté v archivech.
Kniha charakterizuje všechny druhy vrahů, takže laikovi se dostane vysvětlení rozdílu mezi sériovým, masovým a tzv. záchvatovým vrahem, kdy každý užívá jiný modus operandi. Spousta zločinců utíkala spravedlnosti kvůli komunistickému státnímu zřízení, kde se více než na bezpečnost občanů dbalo na falešnou notu totalitní dokonalosti.
Negativně je možno vnímat zkoumání případů, o kterých slyšel snad každý, ovšem Slušný na ně nahlíží optikou vědce a ne zkušeného kriminalisty, jako je tomu zvykem u posledních děl z tohoto soudku, třeba u Vrah je v každém z nás, z pera legendy pražské mordparty Jana Štočka, nebo ve Skutečných zločinech na Plzeňsku od operativce Františka Müllera. Pohled akademika je citlivý a přesto si dokáže udržet patřičný odstup a v textu nejsou znatelné odsuzující názory.
True crime je v poslední době v Česku velmi oblíbený a ročně vychází spousta podobných počinů, ne všechny však stojí za přečtení. Černou knihu českých bestiálních vrahů doporučuji především díky ucelenému obrazu českých dějinných událostí, zjistíte, jak přesně se liší pátrání v průběhu století na našem území, a uvědomíte si, jak moc se tento obor posouvá. Je děsivé, že trest smrti u nás není až tak dávnou historií.
Fascinujícím doplněním jsou fotografie zobrazující průběh vyšetřování vražd. Pohled na těla ve značném stupni rozkladu při nálezech v sudech v orlické přehradě není nic pro slabé povahy. Tvoří dokonalý předobraz hrůz, jimž se člověk zdráhá uvěřit.
Bratislavský rodák Jaromír Slušný vystudoval Filosofickou fakultu univerzity J. A. Komenského obor archivnictví (historické vědy) a ve své literární kariéře se od počátků věnuje boji společnosti proti různým projevům trestné činnosti. Publikoval Vražedná staletí aneb Kriminální příběhy od dávných časů (2002) nebo Nejděsivější československé zločiny (2012). Černá českých bestiálních vrahů vyšla poprvé již v roce 2006.
Černé knize českých bestiálních vrahů prakticky nemohu nic vytknout. I přesto, že jsem jakožto milovnice žánru všechny případy znala, dozvěděla jsem se maličkosti na jejich pozadí, které mi daly na dané situace zcela nový náhled k zamyšlení.
Závěrečné hodnocení: 98 %
Jedenáct osudů nejen zločinců, ale i jejich obětí
Jedenáct příběhů českých bestiálních vrahů... jedenáct osudů nejen zločinců, ale i jejich obětí a pozůstalých, kterým se tragicky změnil život. Soudní procesy, popravy, sebevraždy, to je jen vrcholek ledovce, který většinou známe z médií. Co se však skrývalo v mysli pachatelů, jakými životními peripetiemi prošli, než začali zabíjet?
Nakladatelství: XYZ
Edice: Skutečné zločiny
Rok vydání: 2023, 2. vydání
Počet stran: 216
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat