Děsivé detaily pražských vražd
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Lucie Bechynková je moderátorkou rádia Evropa 2 a především zločinožroutkou a podcasterkou. Její internetový pořad Opravdové zločiny vyšel v literární podobě už ve dvou dílech, které jsem pro projekt recenzovala, první v srpnu a druhý v září. Letos obhájil 1. místo v anketě Podcast roku v kategorii Autorský podcast a zvítězil i v Křišťálové lupě. Jan Štoček, elitní pražský kriminalista z oddělení vražd s více než třicetiletou praxí, vyřešil nechvalně známé kauzy, jako jsou například Orlická přehrada nebo Ivan Roubal.
Spojením těchto dvou autorů vznikl počin jdoucí až na dřeň emocím a rozhodně není vhodné číst ho u jídla.
Kniha je rozdělena do osmi částí, každá zpracovává určitý případ, který koresponduje s názvem. Jan Štoček a Lucie Bechynková spolu vedou knižní rozhovor zaměřený na zážitky z vyšetřovaní během Štočkovi dlouholeté kariéry. Štoček vypráví neutrálním tónem až téměř mechanicky o vzpomínkách ze svých let u pražské mordparty.
Text má pomalejší rozjezd, ale po první zahřívací části se dynamicky rozjíždí. Kauzy jsou komentovány mimo časovou chronologii, dialog plyne na přátelské vlně dvou kamarádů a působí dojmem povídání někde v kavárně. Vzhledem k citlivosti údajů jsou pachatelé a oběti často označování pouze iniciálami. Improvizační styl psaní trošku v počátku pokulhává a v prvním příběhu skáče Štoček z jednoho tématu na druhé, tento nešvar s postupujícími stranami mizí a čtenáři se konečně dostane detailního rozboru daných případů, trend pokračuje až do závěru.
Negativně působí ne vždy zmíněná časová osa, někde se dozvíme, že se to stalo v divokých devadesátkách, jinde je uveden rok nebo neznámé datum vůbec. Sjednocení by bylo určitě příjemnější a dohledávání dodatečných informací z webu snadnější.
Publikace je psaná hovorovou češtinou, protkanou přímými citacemi účastníků, což působí velmi autentickým dojmem. Štoček používá spoustu policejní hantýrky, ta je většinou v uvozovkách a poté následuje výklad dávající příležitost k sebeedukaci. Odborné výrazy však nejsou vysvětleny úplně všechny což je škoda, občas jsem musela googlit.
Mezi řádky si nelze nevšimnout otupělých emocí pana Štočka např. na str. 123 je popsáno, že více než Hojera samotného se obával narušení jeho polapení. Egoistu v sobě autor nezapře, je na sebe právem hrdý. Některé kriminalistické postupy nelze zcela odhalit kvůli etice profese. Místy se však nevyhneme velmi naturalistickým popisům vycházejícím z úst vrahů a přímých účastníků.
Střela jej zasáhla zespodu do krku, kde přeťala krkavici, od páteře se odrazila, prošla ústy nadčelistní dutinou a spodní částí očního důlku vylétla ven, přičemž z očního důlku vypadlo ven celé oko. (str. 177)
Bechynková děj udržuje v plynulých mantinelech a doplňuje ho o své všetečné dotazy, kde si nelze nevšimnout jejího typického černého humoru.
Vypíchnout musím přesný popis fází vyšetřování včetně ohledávání těl, zajišťování daktyloskopických a jiných stop přímo na místě činu. V porovnání se dvěma díly Opravdových zločinů je dílo o mnoho propracovanější a obohacené o zajímavé drobnosti, které však dotváří dojem uvěřitelnosti. Komu se líbila rozhovorová pasáž v Opravdových zločinech, bude nadšený, protože Vrah je v každém z nás jde zážitkům z praxe až na dřeň. Na paškál se dostanou i rozdíly mezi českou a zahraniční legislativou, které mnohokrát zasáhly do dění a způsobili úsměvné omyly například, když vraždil občan syrského původů žijící na Kypru. Štoček odhaluje i určité psychologické triky, jenž používá k prolomení ledů při výslechu svědků.
Začátek rozhovoru byl docela složitý. Žena byla rozrušená, trochu i zmatená, ale zapůsobil starý policejní trik pro podobné případy. Já jsem ho již měl připravený a požádal jsem ji, aby mi nadiktovala jméno, příjmení a datum narození, načež jsem udiveně řekl: „No na ten věk teda vůbec nevypadáte!“ Primitivní, ale účinné. Paní trochu ožila, určitě jí to udělalo radost. (str. 105)
Součástí publikace je i obrazová příloha, kde najdeme skutečné fotografie z archivu policie, ohořelá torza těl, sudy při vytahování z Orlické přehrady a Roubalův statek Pohádka. Bohužel se fotodokumentace nevztahuje pouze na rozebírané činy, což by bylo vhodnější.
Obálku taktéž nelze opomenout Štočkův portrét je velmi povedený a ladí s tematikou strachu.
Mé doporučení patří zvědavým milovníkům zločinu, kteří si chtějí udělat obrázek o tom, jak vlastně vypadá den ve službě a jaké jsou fáze při reálném potírání kriminality.
Vrah je v každém z nás pro mě nebylo lehké čtivo a to si myslím, že v tematice nejsem žádným nováčkem. Z některých částí mě mrazilo, nejvíce se mi líbil případ okolo politické strany Erotická iniciativa, vůbec jsem netušila, že něco takového vzniklo.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Legendární detektiv pražské mordparty Jan Štoček stojí za vyřešením zásadních tuzemských kriminálních případů, mezi které patří sériový vrah Ivan Roubal nebo Orlické vraždy. V otevřeném rozhovoru ho vyzpovídala Lucie Bechynková, zločinožroutka a zakladatelka podcastu Opravdové zločiny. Nahlédněte do zákulisí vyšetřování vražd, které Štoček popisuje velmi osobitým stylem – v některých pasážích se vám bude tajit dech, v jiných se možná neubráníte smíchu.
Nakladatelství: CPress
Žánr: krimi, literatura faktu
Počet stran: 200
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat