Plzeňsko se nezdá býti zrovna nejbezpečnějším místem na Zemi
„Nezlobte se na mě, ale když má někdo v těle sto dva bodných ran a z toho je dvacet osm smrtelných, tak to skutečně nemohu považovat za sebeobranu.“ (str. 15)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
V poslední době se s true crime publikacemi (literární nebo filmový žánr, jehož podstatou je rekonstrukce kriminálního činu, typicky vraždy) doslova roztrhl pytel, ale Skutečné zločiny na Plzeňsku se přece jen v této záplavě vymykají. Pojďme si osvětlit proč.
František Müller nás zve na Plzeňsko, počin vychází z jeho veřejností velmi oblíbených přednášek, pořádaných Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje.
Koncept úzké knihy tkví v převyprávění čtyř nejzajímavějších případů odehraných v tomto kraji v posledních patnácti letech. Dva z nich na sebe nepřímo navazují – popisují obraz jedné malé vesničky, kde si lišky dávají dobrou noc, ale kvůli kauzám se stane nechvalně proslulou. I otrlí vyšetřovatelé se při vzpomínce na ni musí oklepat… Jedná se o činy výjimečné, poukazující na tu nejhorší stránku lidské společnosti. Autor poutavě popisuje detaily z kriminalistické praxe jazykem, kterému porozumí úplní laici, ale neurazí ani odborné pracovníky.
Text je doplněný o přesné přepisy výpovědí svědků, obětí i zločinců, díky čemuž působí autenticky. Spisovná čeština včetně odborného názvosloví je pro tento druh literatury jasnou volbou. Díky pasážím se svědectvími se nevyhneme ani četným vulgarismům. Mnohdy skrze řádky jasně vidíme psychický stav jedince, často i nižší inteligencí či vliv návykových látek, které dokážou pochroumat nejen mysl, ale i stylistiku.
Dynamika vyprávění nepokulhává, od první strany si drží čtenářovu plnou pozornost. Cítíte, že opravdu míříte na místo činu a snažíte se chytit padouchy. František Müller pracuje jako operativec, což znamená, že přijíždí jako první k ohlášenému bezpráví a zajišťuje stopy. Největším kladem díla je bezesporu empatie, kterou Müller oplývá, a pokora, se kterou k práci policisty přistupuje, což ho odlišuje od ostatních publikujících kriminalistů v mnoha ohledech. Když srovnám jeho styl komunikace například s Janem Štočkem ve Vrah je v každém z nás, kde cítíme jakousi pýchu a lehkou povýšenost, z Müllera oproti tomu čiší skromnost a soucit.
Bravurní výčet kriminalistických metod, od vytěžování svědků po odebírání pachových stop, je velkou edukativní příležitostí. Müller vyvrací zažité stereotypy známé z detektivních seriálů, kterých je televizní program plný.
Nepochybuji, že totožnost Žigy by se nám zjistit podařilo. Genetický profil měl zanesen v Národní databázi DNA. Než bychom však měli k dispozici výsledky z porovnání genetických profilů, uplynulo by v Úslavě hodně vody. Ono to v reálné praxi skutečně nefunguje jako v televizních seriálech, kde nejrůznější agenti a detektivové mají výsledky zkoumání během několika minut. (str. 39)
Zajímavostí je schopnost popsat ty nejděsivější výjevy s důrazem na detail. Takže se čtenářům dostane naturalistických momentů, které rozhodně neudělají dobře slabším jedincům. Amatéři si mohou udělat obrázek o realitě kriminalistů a o jejich mravenčí práci, jež je kompilací velkého množství byrokratických úkonů.
Důležité sdělení spatřuji především v poukázání na týmovost mezi policisty a vyvracení domněnek vznikajících televizní masáží o tom, že práce na případu vždy stojí na jednom detektivovi. Závěrečné poděkování kolegům je pravým důkazem této skutečnosti a působí na emoce. Müller se nebojí přiznat, že za spoustu pokroků při práci vděčí i náhodě a nebojácným místním obyvatelům, kteří se nezalekli a běželi bezpráví páchané na nevinných okamžitě ohlásit.
Jako jediné negativum lze vnímat autorovo spoilerování na začátku, kdy se mu několikrát podaří předběhnout a vyzradit pachatele o něco dříve, než je milé. Jelikož se jedná o odbornou literaturu a ne román, lze mu tento drobný přešlap snadno odpustit. Asi všichni známe postupy prověřování rodinných příslušníků, když někdo zemře. Díky Skutečným zločinům na Plzeňsku si uvědomíme, že ve chvíli násilné smrti se musí přijít na všechna tajemství mrtvého a mnohdy odhalit veřejnosti intimní momenty života.
Doporučení patří milovníkům krimi literatury pro širší masy, preferující především laickou komunikaci v tomto odvětví a přílišná odbornost je nudí. Dílo by se dalo nejlépe přirovnat například k Ženám za mřížemi od Patrika Šámala, jenž klade rovněž důraz na psychologickou stránku všech zúčastněných.
František Müler odhaluje vraždy na Krajském ředitelství policie v Plzni už bezmála 30 let. Jeho odborné články jsou publikovány na stránkách Kriminalistického sborníku, a dokonce se podílel na několika námětech a scénářích k rozhlasovým detektivním hrám. Na poli literatury debutoval Skutečnými zločiny na Plzeňsku.
Jakožto milovnice daného žánru jsem k dílu přistupovala sice s nadšením, ale neměla jsem přehnaná očekávání, že se dozvím něco nového. Těchto titulů jsem přečetla už mnoho, ale vyprávění pana Müllera si mě získalo již od prvních stran. Nelze neobdivovat, že takto citlivý člověk není svou prací poznamenán. Snaží se v lidech vidět pořád i ty světlé stránky, a především přistupovat k přeživším s neobyčejnou ochotou pomoci.
Závěrečné hodnocení: 97 %
Poznejte současné krimi případy z Plzeňska přímo očima detektiva! Jak došlo k objasnění brutální vraždy seniora, ke které pachatel neměl motiv? Proč vraždili dva bratři bez sebemenšího záznamu v trestním rejstříku? A co případ vraha, který rozčtvrtil svého šéfa? Okolnosti nechvalně proslulých případů i zákulisní detaily z vyšetřování vám představí kapitán plzeňské kriminálky František Müller. Naskočte na vlnu true crime a nahlédněte do autentických policejních postupů!
Nakladatelství: CPress
Edice: Skutečné zločiny
Rok vydání: 2023
Žánr: literatura faktu
Počet stran: 208
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat