Není vítěze kromě Boha
Křesťanka se chystala promluvit, ale emírova rozčílená tvář ji zastavila. Neodvážila se. „Vy křesťané pořád překrucujete slovo Boží!“ rozkřikl se emír. „Myslíte si, že se můžete vyzpovídat ze svých hříchů nebo si rovnou zaplatit odpustek! Vždyť vám nedovolí ani číst z té vaší bible!“ Emírova tvrdá slova křesťanka nevnímala, cítila v nich zlost a zášť. Zamrzelo ji, jak emíra rozhněvala. „Omlouvám se, můj pane.“ (str. 61)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Lukáši Zárybnickému.
Chci zakoupit tento titul!
Španělsko 15. století se pyšnilo svou multikulturou – klasicky katolická část Kastilie, Aragonie i tajemný muslimský emirát Al-Andalus. Rivalita mezi křesťanstvím a islámem je odvěkou záležitostí. Klid zbraní je relativně dlouhý, ale za cenu vazalského vyplácení. Židé jsou otloukánky všude a spíše záleží na míře zášti aktuálního panovníka. Zdánlivé bezpečí s minimálními výpady do okolí. To se však mění ve chvíli, kdy na kastilský trůn usedne královna Isabela, jež chce sjednocené katolické Španělsko. Za jakoukoliv cenu plánuje zakročit proti neznabohům; ať již inkvizicí, nebo dobyvačnými válkami. Ta tam je shovívavost s odlišností. Mocenské intriky a pád říše s historickou tradicí…
Podrobněji se zaměříme na královnu Isabelu, rodinu židovského lékárníka Isaaca a dynastii nasrovských emírů. Abú al-Hasan vládne relativně spravedlivou, sic přísnou rukou. Dokázal se vypořádat s rebely, k nimž se přidal i jeho vlastní bratr az-Zaghal, ale kolena mu podlomila krásná křesťanská otrokyně. Harém plný svolných žen, o to horší, že si ho kolem prstu postupně omotala právě ona. Právoplatná manželka Áiša je čím dál víc zapšklejší a svou potupu nehodlá nechat jen tak. S přibývajícími roky emíra častěji postihují záchvaty nemoci, již bychom v dnešní době klasifikovali jako epilepsii. Zamilovaný a zdravotně oslabený nezvládne trůn udržet dlouho. Okolnosti jen nahrávají ukřivděným ká´idům a je jen otázkou času, kdy pletichy zahoří naplno. Nestabilita země se teď pramálo hodí…
„Proč se vždycky bojíme změny a musíme za každou cenu zvolit jistotu, i když za nic nestojí,“ bědoval jeden z velmi starých židů. Ostatní dělali, že ho neslyšeli, a uvnitř se skrytě styděli za svoji zbabělost, zatímco se do nich plný výsměchu strefoval. „Lepší bída, kterou známe, než něco nového, je to tak?“ (str. 20)
Titul obsahuje tři hlavní části. Začínáme v roce 1471, pokračujeme o 11 let později, končíme posledním úsekem, jenž není specificky datován, ale vzhledem k názvu je to jasné. Navštívíme rozličná místa i osoby, z jejichž perspektivy dohlížíme na sled dějin. Přestože můžeme nabýt dojmu, že převládá nezainteresovaný pozorovatel, jsou oblasti, kde tok vyprávění sklouzne k subjektivnímu hodnocení. Kratší úseky jsou v rámci celku pojmenované a označené římskou číslicí. Název nám dá potřebné indicie, čeho se bude daná kapitola týkat.
Pyrenejský poloostrov nabízí velkou porci dobové atmosféry. Kromě historických zajímavosti přepínáte mezi láskou, politikou a náboženstvím, což v sobě skýtá spoustu specifických výrazů, které však v kontextu, i díky autorově zakomponování, snadno pochopíte.
Udělal pár kroků směrem k princi a jeho strážím a v ten moment se na něj jeden z gardistů zle a opovržlivě podíval. Dal mu jasně najevo, že zde není vítán. Pablo raději rezignoval na další snažení a vydal se zpět na cestu do židovské apotéky. O pár ulic dál bičoval domy a chodce velmi silný vítr. Pablovi se dostal do očí písek, a než se stačil zorientovat, tak se ztratil a ocitl se před neznámým malým židovským krámkem. (str. 94)
Samotný text má rozhodně originální autorský obtisk. Někdy krátké, až skoupé věty, jindy zbytečně komplikovaná stylistika, jež na některých místech vedla k mírné krkolomnosti, projevující se opakováním slov či gramatickými a pravopisnými chybami, např. „Co po mě chcete?“ apod. Na druhou stranu se povedlo stvořit realistické dialogy, z nichž jsem cítila emoce a nadřazenost typu panovník x otrok.
Autor si udržuje formální tón a podpis i u leckdy vypjatějších situací. Sdělení jen tak mezi řečí, což u někoho vzbudí pocit povrchnosti. Dovedu si představit mnohem větší ponoření, navýšení rozsahu i psychologii postav, aby se 1492: Dobytí Granady mohl postavit do řady vedle opravdu kompaktních a propracovaných historických románů. Potenciál mu rozhodně nechybí.
„Myslíš, že dcera je šťastná?“ překvapil Ali Attara svojí otázkou. „Jsem snad její muž, abych se staral o její štěstí?“ kroutil hlavou. Muhammad pochopil, že Ali Attar byl tvrdé a nesmlouvavé povahy a dával přednost činům před slovy. Raději změnil téma. (str. 172)
Sám Lukáš Zárybnický udává, že se volně inspiruje spisovateli Lionem Feutwangerem a Stefanem Zweigem. Kdo jste četl Židovku z Toleda (již osobně mám mezi top knihami), můžete vnímat opravdu letmou paralelu. V tomto případě se jednalo o kastilského krále Alfonsa, jenž se zamiloval do Židovky Ráchel, a taky to nedopadlo úplně podle jeho představ. Příběh ze 13. století plný křižáckých výprav proti muslimům. Feuchtwanger je však mistr historických románů; dramatu, popisu a emocí v pořádně hutném, přesto čtivém stylu. Ona zesílená koncentrace mi v 1492: Dobytí Granady chyběla. Stejně jako mapa či drobná ilustrace pro názornější představu bitev.
Pokud hledáte titul o Španělsku za jedné velké éry a více než rozsáhlost a psychologii postav upřednostňujete čtivost, historická fakta a zachycení doby, věřím, že touto volbou nesáhnete vedle. Atmosféra je opravdu hmatatelná.
Lukáš Zárybnický je občanským povoláním právník. Debutoval povídkou Neklid v antologii Nejlepší detektivní povídky roku 2020. Následovala samostatně vydaná válečná novela Březový háj, na níž ukázal, že práce s jazykem mu není cizí.
Subjektivně mohu napsat, že se mi román líbil, byť mám k němu pár výhrad. Osobně bych zvolila jiný styl vyprávění, který by méně drobil a více sjednocoval. Hlouběji jsem nepoznala ani jedno náboženství či stranu. A když už jsem se opravdu začetla a životně mě zajímalo směřování jednotlivých postav, přesunuli jsme se někam úplně jinam. Vybrané téma by s přehledem vydalo na trilogii, takže je jasné, že do zvoleného rozsahu nelze nacpat vše potřebné. Je to škoda, protože bych si ráda přečetla více o židovštích lékárnících, inkvizičních praktikách či místních zvyklostech muslimského světa. Nicméně autor má rozhodně talent a na jeho další tvorbu se budu těšit.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Román zachycuje Španělsko a rozvinutou kulturu muslimské říše alAndalus na jihu Pyrenejského poloostrova v patnáctém století, kdy vrcholilo soupeření katolických království Kastilie a Aragonie s muslimským emirátem. Zániku muslimské říše a následnému sjednocení Španělska předcházely mocenské intriky katolických králů a muslimských emírů, zřízení inkvizice a rozpoutání dobyvačných válek. Hlavní postavou románu je poslední granadský emír Muhammad XII., tragická postava, která stála u nevyhnutelného pádu Granady a tím i dovršení reconquisty v roce 1492.
Nakladatelství: Togga
Rok vydání: 2023
Žánr: historický román
Počet stran: 270
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat