S frontou přicházíš o iluze
Za recenzní e-knihu děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Najít o Lukášovi Zárybnickém nějaké informace, je jako hledat jehlu v kupce sena. Stejně obtížné. Kromě toho, že rád čte a píše, mezi jeho oblíbené spisovatele patří Merle, Feuchtwanger, Márqueze či Zweig (nespecifikováno který), internet mlčí. Pojďme se tedy radši zaměřit na autorovu prvotinu, jež vyšla u nakladatelství Pointa.
Ocitáme se v květnu roku 1940. Německo je krůček od okamžiku zasadit Francii zásadní úder. Erich, náš hlavní hrdina, je součástí ozbrojené síly wehrmachtu, konkrétně tankových vojsk a my sledujeme jeho příběh. Mladík, jenž byl pohlcen do spárů války. Jaké byly jeho sny a očekávání? V kontrastu s krutou realitou popisuje radosti a strasti války, své rozčarování a praktiky podávání pervitinu.
Ve dvaceti sedmi kapitolách vystupuje Erich Meyer jako autodiegetický vypravěč. Součástí jednotky jsou ještě Hans, Otto, Willy, Klaus a jiní muži, na nichž nám autor popisuje rozdílnost prožitků i pestrost charakterů. Všichni jsou ztraceni, každý svým vlastním způsobem. Strach vs. očekávání ostatních. Nezklamat a být dobrý voják i dobrý syn. Erich se v myšlenkách vrací k okamžikům, kterých lituje a které dovedl naplno pochopit až jako voják. Drobným leimotivem je březový háj, v němž se jako dítě ztratil a který se mu v různých obměnách promítá i v současnosti. Součástí vyprávění jsou některé reálné historické osobnosti např. Heinz Guderian – vojenský teoretik a generál tankových vojsk.
„Hni se a pomoz mi,“ houkám na Willyho. Ten zhurta vstává, bere mi dřevo z náruče a po chvíli se mu dokonce podaří rozdělat oheň. Nakonec to s tou leprou u něj nebude asi tak žhavé. Tak je to s ním ostatně vždycky. Sám od sebe nic neudělá, ale když se mu něco rozkáže, poslechne. Takových poslušných lidí, kteří se neptají, proč něco mají dělat, není v armádě nikdy dost. S takovým přístupem by mě nepřekvapilo, kdyby to v armádě dotáhl pěkně daleko. (z 15 % knihy)
Na jedné straně Erichovo vnitřní přemítání, na druhé reálný život v armádě. Šílenství, sebevraždy, paranoia, dezerce i drobné šarvátky uvnitř mužstva. Neshodit svou tvář a být tvrdý. Málokdo si ale dovedl představit skutečnou realitu a každý se s ní vyrovnává po svém. Alkohol, cigarety, pervitin. Autor zobrazuje psychické a fyzické účinky drogy, ale i dopady na organismu ve chvílích, kdy pervitin není, nebo naopak je ho mnoho. Příběh je okleštěn na popis putování, dává ale velký prostor pro psychologickou rovinu titulu.
Nevím, co bych si tady bez pervitinu počal. Po příjezdu do Sedanu jsem si namlouval, že to budou naše přátelství, která nám pomůžou přežít válku a nezešílet. Jaká ale přátelství? Všichni se tady starají hlavně sami o sebe. Friedrich má násilné sklony z mládí, a ty si ventiluje na ostatních. Na nás mu nezáleží, vidí v nás jenom vojáky, kterým může rozkazovat. Hansovi nezáleží už ani na sobě a Willy je bezohledný podobně jako Friedrich. Jediný Otto není žádný hajzl, ale spolehnout bych se na něj taky nemohl. Zřejmě o tomhle ta válka je. Snažit se přežít, jak jen to jde, a nestarat se o druhé. Ironickou pravdou zůstává, že jediným přítelem, kterého jsem v našem tanku našel, kterého tady mám, je pervitin. Ten mě nikdy nezradí, vždycky mi pomůže se cítit aspoň trochu dobře, jen když ho nepřestanu užívat. (ze 76 %)
Debut je to velmi nadějný a i když to Remarque není, můžeme vidět stejnou paralelu ve vykreslení nadšených chlapců, co se ženou bránit svou vlast, ale brzy přijdou na to, že jako jednotlivec neznamenají nic. Krásně zakomponované křivdy, kvůli kterým vznikla spousta antisemitů i zdařile znázorněné dříve zakořeněné stereotypy o vzhledu či chování židů. I když Lukáš Zárybnický ve své válečné novele využívá spíše psychologickou rovinu, je i pár situací popisující německou krutost. Ve válce je možné vše, nicméně čistě z pragmatického hlediska bych rodinu nezabíjela kulometem, viz následující ukázka.
„Kolik jsme popravili bezbrannejch polskej vojáků, Friedrichu? nebo si živě pamatuju, jak k nám jednou večer místní Poláci dotáhli jednu židovskou rodinku, že nás určitě budou takoví švábi zajímat. Günter byl tenkrát vožralej a vyhecoval zbytek jednotky, abychom je nechali vykopat si vlastní hroby. Pamatuješ Güntera, Friedrichu?“ Ten se nepřestává mračit a je vidět, že je mu vyprávění hodně nepříjemné. Hans ale stejně pokračuje dál. „Později Güntera zastřelili Poláci, když se šel za světla neopatrně projít ze zákopu na vzduch na kopec. Ale to je nepodstatný, o čem jsem to povídal...“ Hans na chvíli ztratí nit a mlčí, ale netrvá to dlouho. „Jo, už vím. Jakmile si ti Židi vykopali hroby, tak jsme je postříleli. Ani neprosili, když jsme je postavili k jámě, ta malá holka ani nebrečela. Jenom tam tak nepochopitelně stáli a byli se vším smířený a pak jsme je rozstříleli dávkou z kulometu.“ (z 46 %)
Počin je zdařilý nejen tématem, ale i literárním zpracováním. Četba je plynulá i bez velkých dějových zvratů, neobsahuje závratně složité větné konstrukty, přestože témata nejsou plochá. Zachycuje, co znamená ve válce lidskost a jak je důležitý výkon nikoliv zdraví. Psychologické pasáže jsou odlehčeny dialogy. Na někoho části o „prohlédnutí“ mohou působit trošku účelově, ale nemyslím si, že jsou nějak násilné, nicméně zde záleží na čtenářském vkusu. I když po formální stránce až na pár drobností nemohu nic vytknout, zamyslela bych se, zda by pasáž: „Hlavně ty by ses měl napít, a to pořádně,“ mrkne na mě. V tom ho neváhám poslechnout a rychle do sebe hážu dva velké panáky rumu. (ze 71 %) nešla lépe přeformulovat.
Debut hodnotím velmi kladně, a pokud preferujete válečnou tematiku a jste již nasyceni romány z koncentračních táborů, zkuste vzít do ruky tuto psychologicky laděnou novelu.
Květen 1940, Francie, vojáci na pervitinu. Zdrcující úder nacistického Německa, po kterém zůstane svobodný svět ležet v troskách, se nezadržitelně blíží a mladý voják wehrmachtu Erich se musí vypořádat s přízraky své minulosti.
Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2021
Žánr: válečná novela
Počet stran: 144
Formát: epub, mobi, PDF
Komentáře
Okomentovat