Žít život podle sebe není sobectví
V mých očích to tím moc nevylepšila. Čekalo mě totiž právě to, co zmínila jako strašáka. Budu samoživitelka. Znělo to tak zvláštně. Sama se přece živím už dávno, ale kde je v tom názvu to dítě? (str. 53)
Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové.
Víš, že nemusíš? je volným pokračováním Nemusíš! z roku 2020. Setkáváme se opět s hrdinkami Katkou a Marií a navazujeme na události prvního dílu po více než dvouleté odmlce. Kateřina pracuje jako fotografka sama na sebe, práce ji moc baví a naplňuje a po klidném rozvodu s Karlem si užívá single život. Jedinou nesnází se zdá být syn Matěj, který si po ukončení pracovního poměru nehledá žádné nové místo, těží z podpory v nezaměstnanosti a výhod takzvaného mama hotelu. Dcera je zas samostatná až dost a ve svých devatenácti letech zažívá poprvé dlouhodobou známost…
Marie se kvůli vážné nemoci otce vrací z Anglie, kde se po magisterském studiu toužila usadit natrvalo. Rozjetou kariéru narušilo nejen onemocnění v rodině, ale i neplánované těhotenství. Jelikož tatínek nenarozeného dítěte není na blízku, musí se se strachem připravovat na roli samoživitelky a zároveň být oporou mamince v nelehké etapě. Což je v jiném stavu přinejmenším dost složité…
Stejně jako v Nemusíš! se protagonistky ve vypravování střídají každou kapitolu označenou datem. Děj je zcela chronologický s občasnými krátkými úseky vzpomínek na minulost a střípky událostí známých čtenářům Nemusíš! Není nutné číst oba tituly, abyste dosáhly požadovaného čtenářského zážitku.
Umění s lehkostí glosovat aktuální dění a citlivě pracovat s bolavými tématy je pro Dagmar Čechovou příznačné a ani nejnovější počin není výjimkou. V ústředí stojí dvě mladé emancipované ženy, pevně setrvávající na vlastních nohou. Nepotřebují muže, aby se cítily kompletní a šťastné, ale dost často ve vypjatých situacích spočinou na rameni jedna druhé. Dynamický text s absencí popisných pasáží je psán obecnou češtinou, řídce protkanou vhodně zvolenými vulgarismy. Díky užité ich-formě se snadněji ztotožníte s Katkou i Marií, autorce se slovními obraty podařilo vykreslit dámy uvěřitelně a se správnou dávkou sarkasmu, ironie i odvahy.
Momenty, kdy jako teď na povrch vyplouvaly zbytky jeho humoru, jsem měla nejradši. Přesně takhle jsem si ho chtěla pevně ukotvit ve svých vzpomínkách. A Františce o tom jednou budu vyprávět. Dědu nejspíš nebude mít šanci poznat natolik, aby si ho mohla pamatovat, ale znát ho bude. Ode mě a od své babičky. (str. 63)
Čechová zpracovává hned několik těžších námětů. Například boj s Alzheimerovou chorobou, především prožívání a bolest příbuzných. Autenticky vykresluje realitu, kdy je každý lepší den nemocného jedince vnímán jako zázrak, kterého je třeba si vážit. Dalším podstatným motivem je finanční hospodaření osamělých matek a těžkosti s ním spojené. Nejen Marie je totiž na rozhodnutí ohledně rodičovství sama, Kateřina vzpomíná na dobu, když děti byly malé, a i přestože ona vdaná byla, většinou vše stejně stálo a padalo s její přítomností. Účast mužů na výchově se totiž v průběhu let mění.
Postavy a dialogy jsou uvěřitelné. Špičkování mezi přítelkyněmi za každé situace dodává punc naděje, že nepříjemnosti se lépe zvládají s humorem a přáteli. Příjemnou oddychovou náladu si knížka zachovává i přes vážná témata. Čechová se nepouští do nervy drásajících momentů a drží emoce na uzdě. Když se dostává do strastných oblastí, rychle je vyvažuje žertováním, což může na někoho působit i záporně. Přílišné zlehčování odvádí pozornost a někteří to mohou vnímat jako bagatelizaci.
Víš, že nemusíš? se nese na lehce feministické vlně, silné ženské hrdinky si nenechají mluvit do života od mužů, kteří se je (až na drobné odchylky) snaží ovládat. Skoro všechny mužské charaktery jsou vyobrazeny coby typičtí zlí hoši. Nejdříve naše dámy lákají na neochvějnou upřímnost a laskavost svých srdcí, ale vzápětí odhalují postranní úmysly. Na tento vzorec lze nahlížet jako na nepříjemnou genderovou stereotypizaci, jež lehce ubírá na autenticitě, a plochost u maskulinních aktérů nelze upřít.
Tvorba Dagmar Čechové je typem odpočinkové literatury vhodným na dovolenou. Vtipné glosy mezi kamarádkami jsou uvěřitelné, každá z nás zatouží mít podobně silné přátelství jako Katka s Marií.
Dagmar Digma Čechová je úspěšnou tuzemskou spisovatelkou mající na svém kontě již osm románů a několik dětských knih. Její tempo psaní je přímo vražedné, nakladatelství MOBA už připravuje na září novinku Kdo ti píše? Vypravěčský um a schopnost rozebírat celospolečenské trable s empatií patří k hlavním atributům této talentované autorky.
Do příběhu Katky a Marie jsem se vrátila velmi ráda, lehké čtení plné humoru, ironie a vtipné jízlivosti se hodí do každé knihovny. Čechová je sázka na jistotu, budete se bavit, ať zvolí jakýkoliv námět.
Závěrečné hodnocení: 79 %
Marie se ze závažných rodinných důvodů vrací do Prahy a s sebou si přiváží neplánované překvapení. K nemocnému otci a ustarané matce jí tak přibyde ještě zátěž v podobě neveselé budoucnosti samoživitelky.
Katce pro změnu dělají starosti čerstvě dospělé děti, zejména nezaměstnaný Matěj, kterému až příliš vyhovuje pohodlí mamahotelu. Vše se navíc zkomplikuje, když do situace začne zasahovat exmanžel Karel a na scéně se objeví nový muž, který se zdá být jeho pravým opakem.
Zvládne Marie nezáviděníhodnou pozici bez pomoci bývalého přítele? A obhájí si Katka svou těžce vydobytou svobodu?
Nakladatelství: Moba
Rok vydání: 2023
Žánr: čtení pro ženy, společenský román
Počet stran: 344
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat