Do Prahy, do vesmíru... a ještě dál!
„Nerozumíte! Moje snové tělo se změnilo na fyzické! A tam, na tom proklatém místě, jsem viděl věci, které nepatřily do naší reality! Tvory podobné lidem, a přece jiné, chodící mrtvoly, bytosti schopné měnit podobu jen na základě přání! A ty všechny bojovaly! Stály bok po boku, aby stanuly proti nepříteli, jenž byl horší než vše, s čím jsem se kdy setkal! Já, já, který pohlédl do tváře Chaosu, jsem se otřásl, když jsem viděl tu hrůzu!“ (str. 6)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Straky na vrbě.
Chci zakoupit tento titul!
Pokud si myslíte, že víte, jak dopadla bitva na Bílé hoře, nenechte se mýlit. Skutečnost totiž byla jiná – o něco magičtější a rozhodně mnohem více slizká, mimozemská a červovitá.
Nebezpečí však bylo díky kořenu a několika hrdinským činům zažehnáno, alespoň na pár století. Dokud se kosmem nerozzvučely tóny pekelně dobré melodie…
„Jsi ostudou našeho národa!“ spustil bez pozdravu. „Myslel jsem si, že Jonáž Meruňka, hrdina ochránců plzeňského Sylvánu, se zmůže po pádu domoviny na víc než vraždění nevinných němých tváří.“
„Šmankote, vajíčka jíte? A co mlíko?“ bylo první, co ze mě vypadlo. Jako, mně je chudáka jelena líto, ale s lítostí to nepřeháním. (str. 81)
Zjevy kosmické, řevy pozemské jsou volným pokračováním Doležalova debutového románu Zombie, chiméry a rock´n´roll. Ačkoliv se v knize mihnou hrdinové z předešlého díla a na některé otázky dostanete odpovědi, na události jako takové se přímo nenavazuje, tituly lze tedy číst i samostatně.
Ústředním dějištěm je opět alternativní verze Prahy. Metrem se prohání tlustý cestovní červ, ulicemi pobíhají sylváni, trpaslíci či humanoidní ještěři, domy jsou magií a přízraky nasáklými místy, hudba hraje důležitou roli… Plzeň je stále tím špinavým, leč vlastní historií dýchajícím městem… Doležal zkrátka navazuje na čtenářstvem oblíbené a poněkud šílené universum, zároveň však přidal na lokalitách – například navštívíte vesmír, jeho verzi snové dimenze nebo říše smrti.
Zjevy kosmické, řevy pozemské mimo jiné připomínají mozaiku, jakýsi slepenec několika povídek z téhož světa, týkajících se jiných bytostí s odlišnými cestami, ale stejným cílem, neboť na konci se střetnou v (nečekaně) potrhlém závěru. Zpočátku se stanete svědky mimozemské verze bitvy na Bílé hoře, posléze s Jardou převezmete živnost a strašidelný barák po dědovi, nato budete v Karlíně pátrat po měsíčním vlkovi, který ze šňůr krade spoďáry, podíváte se do vesmírné lodi, jež stíhá sondu Voyager, která do kosmu vynesla velice nebezpečnou gramofonovou desku s nahrávkou Johny B. Goode od Chucka Berryho… Dámy a pánové, držte si klobouky, čeká vás totiž neskutečně bláznivá jízda! A co teprve její průvodci!
Kromě osobitě pojatých bohů a nových hrdinů, jako je kupříkladu astronaut, ztracený cestovatel, sylváni Tomáž a Jonáž, mimo jiné bratr bláznivé Míži, Kryštof, jenž má slušně našlápnuto k božství, nebo moderátor uvězněný v rádiu, vás čekají i ti známí z jedničky. Dozvíte se třeba, jak to bylo s Jaroslavem a jeho domem nebo kdy začala Běta vydávat ty otravné mlaskavé zvuky. Většího prostoru se též dostane Axelovým spoluhráčům z monster kapely Möbius Cat a dokonce poznáte i jeho sestru.
Jak je vidno, postav je skutečně nemalé množství. Občas se v nich může čtenář ztratit, Doležal jim ale krom jemu vlastní ztřeštěnosti daroval i vítaný punc osobitosti – každá má jiné poslání, vzhled i charakter, časem je tedy snadnější jejich osudy od sebe rozeznat.
Kapitánův deník, hvězdné datum koho to kurva zajímá. Dnes jsem nezničil další baštu civilizace. Ale možná by to na chvíli zahnalo tu strašnou nudu. (str. 150)
Zatímco Zombie, chiméry a rock´n´roll měly děj – a vlastně i protagonisty – přímočařejší, Zjevy kosmické, řevy pozemské působí o něco málo chaotičtěji. Nemají jasně daného ústředního vypravěče a přeskakování mezi jednotlivými hrdiny, vystupujícími v er i ich-formě, je dvojsečné. Někdo to může považovat za originální, příjemné či zábavné zpestření, někoho však může kvantum odboček mást, či dokonce štvát. Jakmile se totiž konečně začtete a začne vás linka zajímat, autor ji v nejlepším utne a vhodí vás do jiného, zdánlivě nesouvisejícího příběhu. Až konec vás přesvědčí o tom, že se jedná sice o poněkud bláznivý, ale do detailu promyšlený komplex.
Karel Doležal je vypsaným spisovatelem, o čemž vypovídá nejen množství vydaných povídek či zkušenost coby porotce v literárních soutěžích, ale také vytříbený styl psaní. Text je kvalitní, svěží, čtivý, plynulý, oproštěn od stylistických nešvarů i výraznějších pravopisných chyb. Nechybí lehce pubertální, ale úsměvný humor, vtipná přirovnání, velmi slušná slovní zásoba a hromada historických a popkulturních, zejména pak hudebních vsuvek.
Neotřelé je bezesporu i členění knihy. Ústřední dějové linky, oddělené pojmenovanými kapitolami a tu a tam i označením časového údobí, jsou proloženy výpověďmi ztraceného cestovatele napříč snovými realitami, jehož totožnost je odtajněna na konci, a několika apendixy, které zahrnují úryvek z kroniky plzeňských ochránců z roku 1620 a všemožné elektronické komunikace, například mezi bohy. Nechybí ani slovníček jmen, slovník hudebních pojmů či autorovy dodatky k jednotlivým kapitolám, v jejichž úvodu se dozvíte, že se původně mělo skutečně jednat o sbírku povídek. Zda jejich propojení v jednolitý román bylo dobrou volbou, nechť si posoudí každý čtenář sám. Osobně to považuji za dobrý nápad, neboť dílo tím získalo na jedinečnosti.
Z tiskárny vyjel další papír, na němž se dozvěděla podrobnosti o útěku Gabčíka a Kubiše z místa činu.
„Tak jo, řekl sis o to. Kdepak se ti povolil šroubek?“
Pomoc! bliklo na obrazovce. Ona mě osahává! (str. 194)
Doležal umně navázal na svůj debut a nad očekávání dokázal přidat na neotřelosti. Ač Zombie, chiméry a rock´n´roll považuji za o něco povedenější počin, co se celistvosti příběhu a většího množství vtipných hlášek a situací týče, Zjevy kosmické, řevy pozemské jim šlapou na paty právě svou originalitou. A i když na ně plynule nenavazují a Zjevy lze číst samostatně, přece jen doporučuji předešlý díl přečíst – s jeho znalostí si budete moci vychutnat nejen osobitý humor a naprosto bláznivý svět, ale také vzájemné propojení.
Tahle poťouchlá dilogie rozhodně není pro každého. Pokud čekáte seriózní urban fantasy, asi spíš hledejte o dům dál. Tvorba Karla Doležala je velmi specifická, nesmírně potrhlá a zábavná, ač užité fórky taktéž nemusí ocenit všichni. Máte-li ovšem rádi literaturu, která se nebere příliš vážně, přitom dokáže zaujmout propracovaností a sobě vlastní genialitou, určitě do Doležalovy magií a ztřeštěností nasáklé Prahy zavítejte.
Obálku a vnitřní ilustrace si opět vzala na starost Eva Letáková.
„Božství zvyšuje šanci získat duševní poruchu?“ zajímal se Kryštof.
V odpověď dostal pobavené odfrknutí a prohlášení: „Božství je tak trochu manažerská pozice. Stresující jako prase. Syndrom vyhoření, únava, depka. Míra sebevražd je u nás ale nízká. Nebo alespoň nám v ní vždy někdo zabrání. Věřící, jiní bozi, prokletí nesmrtelnosti. Znáš to.“ (str. 293)
Karel Doležal (*1988), známý též pod přezdívkou Sikar, proslul jako porotce literárních soutěží a člen Triumvirátu, již zaniklého společenství poskytujícího rady začínajícím autorům. Napříč různými sborníky a periodiky mu vyšlo více než dvacet povídek. V roce 2019 vydalo nakladatelství Straky na vrbě jeho románovou prvotinu Zombie, chiméry a rock´n´roll.
Subjektivní názor: Zjevy kosmické, řevy pozemské jsem si užila stejně jako předešlý díl. Ačkoliv Zombie mi o něco víc přirostly k srdci a víc jsem se i nasmála, zde jsem ocenila zdařilé, zábavné a neotřelé propojení původně povídek ve vrstevnatý román. Pokud milujete hudbu a bláznivé čtivo typu Stopařův průvodce po galaxii, s tvorbou Karla Doležala určitě nešlápnete vedle.
Závěrečné hodnocení: 87 %
Anotace:
Rock'n'rollem k záchraně planety Země!
Prastaří bohové znali velké tajemství. Nacisti se ho skoro domákli. Dnešní tvorové z něj však znají jen střípky. Mají zlatá gramofonová deska, prvohorní zkameněliny a ztracený cestovatel z jiného světa něco společného? A co jsou zač tajemné bytosti cestující pražským metrem?
Honem! Vesmírní slizáci se blíží!
Vše to začalo jednou pekelně dobrou melodií...
Nakladatelství: Straky na vrbě
Ilustrace: Eva Letáková
Rok vydání: 2022
Žánr: fantasy
Počet stran: 550
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat