Bláznivě ulítlá fantasy v rytmu rock´n´rollu
„Bez žaber bych si připadal jak... Já nevím, tady na povrchu vás tolik má vlasy...“Natáhla i druhou ruku a trochu načechrala keříčky po obou stranách.„Víš, že vlastně vypadáš trochu jako Hejma?“„Ti dík,“ zakroutil jsem nad tím sdělením hlavou, sáhl do batohu pro rozprašovač a trochu se navlhčil. Červenec je červenec, vysychám rychle. (str. 18)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Straky na vrbě.
Chci zakoupit tento titul!
Axelova monster kapela s příznačným názvem Möbius Cat by zcela jistě byla superslavná, kdyby měla pořádného textaře. Jenže nemá. A tak nezbývá nic jiného než nějakého najít. Proto, když při jednom z filmových večerů nesourodé partičky přátel – sestávající z něho, humanoidního obojživelníka, potrhlé sylvánky, proměnlivé chiméry a člověka s fakt divným domem – narazí na inspirativního, tajemstvími obestřeného Poetrika, rozhodne se ho Axel najít. A to i navzdory veškerým patáliím, zvláštním bytostem či špínou prorostlé Plzni a mnohým oklikám, které ho po cestě za slávou potkají.
Hům! zahřmělo celou Prahou.
A jedem! Blast beat, průjmovej, ať se Luděk dočká vlivu blacku, co tak chtěl. Štěpán řezal do bubnů jak zběsilej, až jsem se divil, že je nerozhází po okolí. Ten název sedí, tahle muzika je k posrání, ale v dobrým slova smyslu. (str. 77)
Hlavním dějištěm je Praha. Tedy, její alternativní podoba plná nadpřirozených bytostí žijících v souladu s lidmi, s dopravním červem namísto metra či řvoucími věžemi, které si jen tak ledabyle vyrůstají ze země, kdy se jim zachce. To, co se děje v pražském podzemí, je kapitolou samo o sobě. Se sektářským řádem Svatého Jiří se do křížku pustit nechcete, mlčenlivé létající jeptišky jsou všechno, jen ne sympaťandy.
Ústřední linka se vine kolem protagonisty Axela, axolotla, který na souši nedá ani ránu bez svého rozstřikovače, a jeho partě podivínů. Ač je jejich cíl jasný – najít záhadného básníka Poetrika, jenž údajně vdechl inspiraci několika umělcům, a uprosit ho ke spolupráci na nové desce Möbius Cat – cesta k němu zdá se býti více než hrbolatá. Mnohé odbočky však pomáhají poznat nejen jednotlivé hrdiny, ale i ono bláznivé prostředí okolo nich.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Vypravěčem je Axel (ich-forma minulého času), díky čemuž je snadnější se s hrdinou sžít. Překvapivě se jedná o celkem (ne)obyčejného mladíka milujícího své žábry a hudbu, který je pro tento koníček schopen téměř čehokoliv, třeba obrátit chod celého města vzhůru nohama. Nehraje si na žádného hrdinu, když jde do tuhého, klidně vezme nohy na ramena. Zároveň ale srší vtipem (pravda, občas trochu pubertálním) – sympatičtějšího obojživelníka v české fantastice těžko pohledáte.
Neméně zajímavými charaktery jsou jeho kamarádky. Sylvánka Míža se od tradiční zombie nemůže více lišit; je sice stejně nemrtvá a mrtvolně bledá, dokáže být ale také přátelská, dosti šibnutá až dětinská, a ještě více senilní – příběh o jejím návratu ke kořenům je zajímavou vsuvkou. Mížin charakter projde dozajista největším a rozhodně nejpozoruhodnějším vývojem.
Mlaskavá měňavkyně chiméra Běta, po Praze ze srandy trousící všelijaké vzorky DNA, je prototypem silné hrdinky, s níž není radno si zahrávat. Miluje lízátka a své pěstěné nehty, taky ale dokáže vystrčit chapadla, když je potřeba. Vítaná přítomnost obou hrdinek by mohla přilákat, potěšit i pobavit ženské čtenářstvo.
Čtveřici „divnopřátel“ uzavírá člověk Jarda, který je tak lidský, jak jen může být – až na jeho závislost na starých, často těžko sehnatelných filmech a prazvláštnímu domu, k němuž je v podstatě připoután. Minimum prostoru je naneštěstí věnováno členům Axelovy kapely, přitom se jedná o pozoruhodné duo; jeden je celý z jílu, druhý taková velká ještěrka…
Řidič si pouštěl dokolečka Everyday Chemistry od Beatles. Nestěžoval bych si, ale při třetím poslechu v řadě jsem začínal chápat, proč Lennon váhal, zda to vůbec vydat. Ostatně, ono se to úplně nezdálo ani Ono. (str. 135)
Zombie, chiméry a rock´n´roll jsou bezesporu na první (i na druhý či třetí) dojem naprostou „ujeťárnou,“ přes veškerý obsažený mišmaš je to však knížka nadmíru čtivá, zábavná a umně nadupaná popkulturními, zejména hudebními vložkami a narážkami, až třeba dostanete chuť si některý z těch profláklých šlágrů při čtení pustit. Doležalův humor však nemusí přijít každému k chuti, někdo ho bude milovat, jiný jej může považovat za směšný až nevyzrálý.
Co se pojetí světa týče, je stejně ulítlé jako zbytek knihy. Pražáci budou z Doležalovy variace naší metropole nejspíš pobaveni, kdežto Plzeňákům by ztvárnění jejich domoviny jakožto ekologické katastrofy v čele s nejšpinavějším bohem planety mohlo způsobit mírnou zástavu srdce. Na druhou stranu by se dalo ocenit (minimálně těmi tvrdší hudbu uznávajícími) autorovo využití reálií z textů plzeňské black-metalové skupiny Umbrtka.
Na románovou prvotinu se jedná o velmi slušný vstup do české fantasy sféry. Doležalův vyprávěcí styl je svěží, nechybí notná dávka povznesení, nespisovných výrazů i všelikých fórků, jazykových hříček a výstižných citoslovcí. Z textu je znát určitá vypsanost a orientace v literárním odvětví. Slovní zásoba je na vysoké úrovni, ač se tu a tam mihne opakující se výraz.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
(Nejen) Axelova poloha se povedla, k uvěřitelnosti postav pomáhají skvěle vystavěné dialogy i obecná čeština, pro naše hlavní město tolik typická (koncovka -ej místo -ý apod.). Podařilo se stvořit originální verzi Prahy plné roztodivných tvorů, od trolů, trpaslíků, reptiliánů přes různé elementály až po upíry ujíždějící na feťácké krvi, a jeho tvůrce ani nemusel nikam daleko – vystačil si s kulisami naší republiky.
Děj možná není nikterak závratně akční či gradující, skutečně jej prolíná spousta odboček, které mohou a nemusí pobavit, na tom však tenhle titul nestojí. Silné zastoupení tu má autorova neotřelá (a lehce ztřeštěná) fantazie či smysl pro legraci a zároveň nám tolik známá každodennost, zde samozřejmě zahalená do fantaskního hávu – v metru narazíte na divné existence, s přáteli pořádáte filmové večery, budete se vztekat ve frontě na poště… sám Axel je kromě zapáleného hudebníka také invalidním důchodcem s polovičním úvazkem v obchodě s elektronikou.
Zajímavou paralelu k celkové výstavbě tvoří prolog, který v podstatě nastiňuje situaci vzniklou na konci – aby však čtenář porozuměl, musí se k němu nejprve pročíst. Závěrečná konkluze je poněkud rozporuplná; mě osobně pobavila, ale věřím, že se najdou i tací, které neuspokojí. Nepatrně zavádějící může být název, z něhož lze předpokládat zombie-chimérskou apokalypsu, místo toho však odkazuje na rasy Axelových kamarádek.
Toužíte-li po bláznivé a zábavné fantasy protkané odkazy na soudobou popkulturu, a pokud milujete rockovou, undergroundovou či metalovou muziku, tahle knížka by vás rozhodně neměla minout. Podobný počin totiž na české literární scéně najdete jen stěží.
Já žasl, že pod Prahou se nachází něco podobného, ale nikdo o tom nemluví. I když koho jsem kdy slyšel mluvit o létajících jeptiškách? Kdo se baví o bledých dětech s černýma očima? Koho vůbec udivuje fantom skákající na teď už zlámaných pružinách? Někdy se prostě musíme smířit s tím, že nežijeme v nudném městě. (str. 191)
Komiksově laděnou obálku a v podobném duchu kreslené vnitřní ilustrace má na svědomí Eva Letáková. Její tvorba doprovází i novější Doležalův titul, Zjevy kosmické, řevy pozemské (2022, Straky na vrbě).
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Karel Doležal (*1988) není na tvůrčím poli žádným nováčkem – proslul zejména jako porotce literárních soutěží a člen dnes již zaniklého Triumvirátu, společenství poskytujícího zpětnou vazbu začínajícím autorům. Ve fantasy komunitě je znám pod přezdívkou Sikar. Napříč různými sborníky a periodiky mu vyšlo více než 20 povídek, dočkal se též statutů Skokan (2011) a Pulec (2013 a 2015) v Ceně Karla Čapka. Zombie, chiméry a rock´n´roll je jeho románovým debutem, volně na něj pokračují již zmíněné Zjevy kosmické, řevy pozemské.
Subjektivní názor: Troufám si tvrdit, že Karel Doležal získal dalšího čtenáře/fanouška – minimálně pokračování si hodlám přečíst. Zombie, chiméry a rock´n´roll mi sedlo po všech stránkách, ač rozumím, že užitý humor nebude pro každého. Já si však čtení i hudební vsuvky užila plnými doušky, smála se nahlas, což se mi stává málokdy, a dílo považuji za jedno z nejoriginálnějších a zároveň nejbláznivějších, jaké se mi kdy dostalo do rukou.
Závěrečné hodnocení: 89 %
Pekelnej rachot nad Prahou!
Möbiova kočka je kočka mající jednu stranu a hranu. Naštěstí je to jen název kapely. Möbius Cat chybí jedno - textař. Bude těžké najít ho ve světě plném senilních nemrtvých, měňavců, přes noc vyrůstajících řvoucích věží a tvorů s hrozným hudebním vkusem?
Zesilovače na plný pecky a hrábněte do strun!
A možná přijde i nejšpinavější bůh planety…
Nakladtelství: Straky na vrbě
Ilustrace: Eva Letáková
Rok vydání: 2019
Žánr: fantasy
Počet stran: 352
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat