Recenze: RODOKLAMY (Pavla Trnková)

Rodina může být největším darem i prokletím zároveň

Vrznou dveře. Malé bosé nohy proběhnou předsíní a zastaví se u stolu. Benjamin s vrabčím hnízdem na hlavě vytřeští oči. Chvíli si Josefa prohlíží, pak mu položí ruku na rameno, jako by si chtěl ověřit, že se mu to nezdá, a řekne nevěřícně: „Tati?“

Vleze k němu na klín. Josef se intuitivně odkloní a udělá mu místo. Odsune dopisy a podá mu sladkosti. Benjamin je zkoumá: „To je to překvapení?“

A Kateřina i Josef mlčí. Nikdo nemá chuť a odvahu zničit tento krásný, ale klamný okamžik rodinné idily. (str. 22)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Pavle Trnkové.
Chci zakoupit tento titul!

Jak pravil klasik, všechny šťastné rodiny jsou si navzájem podobné, kdežto každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Tento výrok je platný v každé době, jak dokazuje prvotina Pavly Trnkové. Rodoklamy jsou sbírkou šestnácti povídek, jež spojuje jeden jediný motiv, a to dysfunkční rodinné vztahy ve všech možných podobách. 

Ani jedna přitom není stejná, za což si spisovatelka zaslouží velkou pochvalu. Daný námět zvládla uchopit pokaždé jinak, přesto však totožným způsobem: citlivě, ale zároveň úderně. Autorka jde často až na dřeň, rozhodně se nebojí silných emocí a vypjatých situací. Otevřený konec nebývá nic neobvyklého, čímž poskytuje možnost zapojit fantazii. 

 

Střídají se i typy hlavních hrdinů (dítě, rodič, senior…), postupy (retrospektiva, chronologie), doba nebo prostředí. Společné mají jediné: i na poměrně malém prostoru jsou s několika málo výjimkami natolik dobře vystihnuté, že se s nimi lze bez problémů a rychle ztotožnit.

Dominantní jsou někdy spíše popisy a vnitřní monology, jindy zase dialogy. Ty se dají označit za jednu z největších předností Trnkové, jelikož jsou propracované, plynulé, beze stop kostrbatosti a posouvají dané dílo kupředu. Až na pár případů převládá er-forma. Díky nezpochybnitelnému vypravěčskému talentu pisatelky se člověk do každého jednotlivého Rodoklamu téměř okamžitě začte a ponoří.

Jazyk se rovněž mění v závislosti na mluvčích. Doplňuje tak jejich charakter. Hovorové výrazy, občasné vulgarismy, argot ale i zdrobněliny tak jim i daným situacím dodávají na uvěřitelnosti. 

 

Do knížky o sto osmdesáti stranách se Trnkové povedlo vměstnat, jak již bylo řečeno, celkem šestnáct dílek. Rozsah ovšem nebyl jednotný. Nejdelší z nich si pro sebe zabralo šedesát tři stran, díky čemuž  člověk k postavám i jejich osudu snadněji přilne. Výjimkou ovšem nejsou ani dvoustránkové počiny, mnohdy redukující děj ve prospěch uměleckého pojetí. Tato skutečnost může představovat problém pro ty z nás, již preferují příběh před stavovým vykreslením situace.  

Zdroj: archiv recenzentky

Rodokmen

Josef se rozhodne překvapit svého otce originálním narozeninovým dárek, a to vlastnoručně sestaveným rodokmenem jejich rodiny. Tím, kdo je ale nakonec skutečně překvapený, není jeho táta…

Kanárek v krimplenu

V tomto minipříběhu jsme svědky tichého souboje matky s dcerkou před vystoupením v lidové škole umění.

Těžítko
Emotivně náročný text, v němž mladá slečna píše deník adresovaný mrtvé sestře.

Růženec
Exkurs do počátku padesátých let z pohledu malé Helenky. Aneb jak dobu, kdy se po převzetí moci komunisty stávaly určité světanázory a postoje nepohodlné, vnímalo děvče školou povinné?

Paměti akvarijní rybičky

Střípky ze života ženy, jež nedokáže najít správného partnera.

Pravá chvíle pro dobře chlazenou Rakiji
Během karu vzpomínají příbuzní na jednoho z nich, jenž se rozhodl urychlit svůj odchod z tohoto světa.

Velké finále
Malá Nanynka si nerozumí se svým otcem. Krámování v matčiných věcech a tajně vyslechnutý rozhovor jí přinesou vysvětlení, jež rozhodně nečekala.

Jeníček a Mařenka
Vnučka vzpomíná na dětství u prarodičů – milované babičky a despotického dědy. Když se z blízké osoby stane tyran, neštítí se člověk žádného řešení.

Sestry
Když Johanini rodiče odjedou pracovně na rok do Jihoafrické republiky, nabídne se, že se sama postará o svou mentálně postiženou sestru. Tento slib se záhy ukáže jako příliš velké sousto, neboť i prostá Hedvika zatouží po vztahu.

Na titulku
Říká se, že nejsilnější láska je ta mateřská. Matka Otíka svého syna miluje a obhajuje, přestože skončil ve vězení.

Postel z Ikey

Život u pěstounů není žádný med. Markéta, jež se musí ohánět, aby si vydělala na pro jiné lidi zcela samozřejmé věci jako třeba vlastní postel, o tom ví své.

Na kolotoči

Krátké dílko, v němž se malá holčička během pouti přenese nejprve do minulosti a poté do budoucnosti, v níž je sama matkou.

Zemřela jsem na Hromnice

Snad nejdojemnější část Rodoklamů, v níž si stařenka před smrtí promítá celý svůj nelehký život.  

Panebožezlej
Lili nemá problém svést jakéhokoli muže, a to dokonce ani zadaného. S Romanem se jí navíc podaří něco skutečně nevídaného, a to spřátelit se s jeho nicnetušící manželkou. Jenže osoby opačného pohlaví s ní nejsou tak docela v bezpečí…

Venuši prádlo sluší
Příběh s mystickými prvky, v němž se figurka Venuše promění ve skutečnou ženu a vystoupí z vitríny v muzeu. Po domluvě s uklízečkou Růženou si prohodí role, a to ke spokojenosti všech. I Růženina manžela.

Karina, Halka a já

Co všechno jste ochotni obětovat pro život ve svobodné zemi? Karina určitě hodně. A tak zatímco se její spolužačky poctivě připravují na státnici z marxismu-leninismu, ona spřádá plány, jak a s kým opustit Československo. Halka nic podobně riskantního nechystá, kromě internacionál ji však tíží vlastní velké tajemství. A Máša? Ta se těší z každého přítelova opušťáku z vojny. Zda je manželství správná volba, ukáže ovšem až čas. 

 

Zdroj: archiv recenzentky

Nejdelší a nejpropracovanější povídka nás zavede do šedivých osmdesátých let, z nichž všechny tři protagonistky následujeme do divokých devadesátek, milénia a počátku desátých let dvacátého prvního století. Ukazuje, že naše existence kolikrát připomíná horskou dráhu – jednou jsi dole, jednou nahoře. Tak jako hlavní hrdinky, s nimiž se osud rozhodně nemazlí. 

To nejlepší na konec, dalo by se v tomto případě říct. Přes šedesát stran uteče jako voda, tak napínavá je životní cesta nejdříve studentek, později dospělých žen se vším všudy. Děj klouže jako po másle, především díky mistrně zvládnutým dialogům, které představují hlavní nosný prvek celkové kompozice.

Jen málokdy se spisovateli podaří zaujmout hned svou prvotinou, ovšem tohle je přesně ten případ. Rodoklamům se nedá vytknout téměř nic zásadního. Snad jediným problémem může být jejich různorodost – určitě se nenajde nikdo, komu by se stejnou měrou zamlouvaly všechny povídky. Obzvlášť výše zmíněné kratší, umělečtější celky nemusejí být šálkem kávy některých lidí. 

Sbírku doplnila ilustracemi Petra Lemonnier, přičemž každá z nich určitým způsobem vystihovala daný příběh.

Zdroj: archiv recenzentky

 

Pavla Trnková vystudovala francouzštinu na Filozofické fakultě v Olomouci. Výuku tohoto krásného jazyka prokládá spisovatelskou činností – je (spolu)autorkou již tří knih. V rámci projektu Čteme české autory byla recenzována loni vydaná novela Kočka na křižovatce. Svou troškou přispěla i do experimentu Povídky z druhé ruky, v němž třicet jedna osobností z literárního světa originálně zpracovává českou i světovou klasiku. Mimo jiné organizuje kurzy tvůrčího psaní.

Rodoklamy mě velmi mile překvapily. Po přečtení Kočky na křižovatce jsem sice věděla, že Trnková umí velmi dobře psát, neočekávala jsem ale, že by její první počin mohl předčít pozdější tvorbu. Všechny povídky jsem si užila, nejvíce však tu poslední, nejdelší. Díky jejímu rozsahu mi postavy více přirostly k srdci. 

Závěrečné hodnocení: 85 %


 

Anotace:
Všichni toužíme po rodině jako láskyplném prostředí, jako nejčistším místě k žití. Je to prostor, kde jsme naprosto bezbranní a zranitelní. Je to ovšem taky místo, kde i my můžeme svým blízkým nejvíce ublížit. Co je vlastně rodoklam? Rodina a klam. Naděje a zklamání. Milosrdná lež. Facka místo opory. Nenaplněná touha po harmonii. Opičí láska. Co mají společného malá Helenka z poválečného pohraničí, živočišná Liliana ovládající černou magii, krásná Karina usilující o emigraci či mladý vědec Josef, který hledá svého otce? Co spojuje ostatní hrdiny povídek? To, co nás. Všichni jsme součástí složitých rodinných vztahů, pevných a křehkých zároveň. Všichni jsme v pasti rodoklamů.

Nakladatelství: Milan Hodek – Paper Jam

Ilustrace: Petra Lemonnier
Rok vydání: 2019
Žánr: sbírka povídek ze života
Počet stran: 186
Vazba: brožovaná