Recenze: KOČKA NA KŘIŽOVATCE (Pavla Trnková)

 Jak je důležité znát svou vlastní cenu

„Chceš vědět, co bylo pro mě nejdůležitější?“ čte moje myšlenky. „Že jsem od určitého věku o sobě přestala pochybovat a šla po svojí cestě, i když nebyla zrovna nejpohodlnější, chápeš?“

„Jít si svojí cestou. Jako tvrdohlavé dítě, nepochopený blázen, sebestředný sobec?“ pochybuji.

„Nebo taky jako já. Jako ty. Bez hodnocení a srovnávání.“ (str. 93)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Pavle Trnkové.
Chci zakoupit tento titul!

Čtyřicátnice Emílie již dlouho není spokojená se svým životem. Vytoužených dětí se nikdy nedočkala a řadu let se nachází v nefunkčním vztahu se stárnoucím populárním hercem, v němž zastává roli především pečovatelky a hromosvodu. Poté, co ji manžel poníží nejen před přáteli, ale hlavně půl milionem televizních diváků, situace eskaluje. Ani teď však není jasné, zda sebere zbytky sebeúcty a od Arnošta odejde. Ocitá se na příslovečné křižovatce a je jen na ní, jaký směr si zvolí. 

Na tomto místě se příběh rozdělí do dvou rovin a my sledujeme dvě Emílie, které střídavě doprovází zatoulaná kočka Laura. Jedna se rozhodla svůj protějšek opustit, druhá k takovému činu nesebrala odvahu. Jejich vyprávění se střídají ob kapitolu.

Námět paralelních světů není v literatuře ničím převratným. Od výše zmíněné katarze máme však možnost pozorovat zajímavý vývoj hlavních hrdinek. Jejich psychologie by sice mohla být propracovanější, ovšem v rámci novely je stále velmi dobře zvládnutá. I na relativně malém prostoru spisovatelka dokázala vykreslit pohnutky obou Emílií, aby jejich chování působilo uvěřitelně. Ty navíc vzbuzují soucit a později i sympatie, když se rozhodnou vystoupit ze své pasivity.

A ani ti neupadla ruka, pomyslela si Ema. Když nemá diváky, je fajn. Proč se vždycky na veřejnosti chová jako blb? Tohle nás sblíží. Arnošt si uvědomí, že není snadné se o to všechno starat a začne si mě víc vážit. Zas nám spolu bude dobře, jen musím být větší stratég, musím se na něho více napojit a více ho chápat. On není vůbec zlý. Je jenom trochu sobecký, sebestředný a je mimo, Ale za to si můžu sama, moc jsem ho rozmazlovala, dojde Ema už po sté ke stejnému závěru. (str. 35)

Co se týče ostatních postav, Arnoštova arogance a pohrdání vlastní ženou prakticky nezná hranic. Snad v každém čtenáři musí vyvolávat negativní emoce a chuť mu přes stránky knihy něco hodit na hlavu. Toto je ale známkou, že Trnková v jeho případě odvedla svou práci výborně. Stejně věrohodně působí i Emíliina nevlastní dcera Diana či převozník Bohumil (převozník ve vztahové terminologii značí dočasného partnera, jenž slouží k vyrovnání se s rozchodem s tím předchozím).

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu hlavních protagonistek. I díky tomu se člověk snadněji vcítí do jejich osudu. Dílo se až na několik pasáží čte lehce a plynule, autorka se spíše než na popisy soustředí na děj či vnitřní monology. Dialogy sice někdy trochu šustí papírem, ale jinak zvládla skladbu slušně. Jazyk je většinou spisovný, místy hovorový, dle typu mluvčího. Expresivní či vulgární výrazy bychom našli jen stěží.

Ve sprše mi všechno došlo: Nic mu nedlužím, nic, vůbec nic, ani dobré ráno, ani jedno promiň. On si mě nezaslouží. Nezaslouží si moji trpělivost, moje důvěrnosti, moji snahu o jeho spokojenost, moji frustraci z jeho neúspěchu, moji oddanost a moji touhu po harmonii.  (str. 85)

Kočka na křižovatce je počinem o hledání sebe sama, hodnot, životního směru a schopnosti osamostatnit se. O vystoupení z komfortní zóny a kroku do neznáma. Otevírá důležitá témata, jako je ponižování, neúcta a despekt ze strany partnera. Upozorňuje na skutečnost, že i slova mohou zraňovat a domácí násilí se neprojevuje jen modřinami a podlitinami. Určitě se bude líbit všem, kteří rádi čtou o spletitých lidských osudech a silných ženských hrdinkách. Příznivci Markéty Harasimové či Simony Monyové si rozhodně přijdou na své.

Pavla Trnková vystudovala francouzštinu na Filozofické fakultě v Olomouci. Výuku tohoto krásného jazyka prokládá spisovatelskou činností – je (spolu)autorkou již tří knih. V povídkové sbírce Rodoklamy se stejně jako ve své novince věnovala téma nenaplněných rodinných vztahů. Troškou přispěla i do experimentu Povídky z druhé ruky, v němž třicet jedna osobností z literárního světa originálně zpracovává českou i světovou klasiku. Mimo jiné organizuje kurzy tvůrčího psaní.

Od prvního setkání s Trnkovou jsem upřímně příliš nečekala, ve výsledku jsem ale byla příjemně překvapená. Kočka na křižovatce mne zaujala především názvem a obálkou, ale i to, co skrývá uvnitř, stojí za přečtení. Jelikož mám v oblibě silné ženské postavy, byla jsem i přes pár uvedených nedostatků spokojena.

Závěrečné hodnocení: 80 %


 

Anotace:
Kolik šancí, životů a světů potřebujeme, abychom našli ideálního partnera? Co všechno musíme opustit, pochopit a přijmout, než dozrajeme a vydáme se po vlastní cestě?

Psychologická novela s magickými prvky Kočka na křižovatce je sondou do nitra ženy a její touhy po ideálním manželství. Ústředním tématem je nesvoboda v partnerském soužití. Manipulace, ponížení, vzestupy, naděje… a vedle toho i cosi člověka přesahujícího.

Emílie se při návštěvě přátel stává ve svém vlastním domě terčem nechutného žertu. Zdá se, že níž už se v domácí hierarchii dostat nemůže, není ale jisté, zda ji tato epizoda opravdu donutí řešit neblahou životní situaci. Naštěstí se na zahradě nečekaně objeví malá zatoulaná kočka Laura a začnou se dít podivné věci; propojí se paralelní světy a sny se stanou realitou.

Kniha odhalující složitosti mezilidských vztahů je věnována těm, kdo mají smysl pro nadsázku a věří, že ztráta nemusí nutně znamenat prohru.

Nakladatelství: Milan Hodek – Paper Jam
Rok vydání: 2022
Žánr: psychologická novela s magickými prvky
Počet stran: 169
Vazba: brožovaná