Zvládne Arijen zachránit svou zemi?
„Ruce a nohy jsou na tom podobně. Na zádech jsem ležel a břicho mi zachránila zbroj. Vlci se přes ni nedostali. Pak je Arijen zahnal. Obličej dopadl nejhůř.“ Zvedl ruku, odhrnul si vlasy z pravého spánku a odhalil velikou díru po utrženém uchu. „Sama vidíš, že už jsem zajímavý jenom pro smrt.“ (str. 148)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jiřímu Klabanovi.
Chci zakoupit tento titul!
Princezna Isabela je uvězněna skřety, Belogova moc roste a je jen otázkou času, kdy si podmaní Pevnost králů a postupně celý svět. Arijen, dědic Ekronova meče, se místo posvatebních radovánek musí vydat na cestu zachránit svou sestřenici, varovat okolní města před kouzelníkovým útokem a najít případné spojence. Jenže není tak úplně jisté, jestli ti, již měli sloužit králi, mu budou i nadále věrní. Schyluje se k rozhodující bitvě a lidé nejsou těmi, komuž byly rozdány lepší karty…
Pokračování kontinuálně navazuje na Tajemství zjev(e)né srdci – 1.část. Kniha obsahuje tři větší bloky rozdělené do několika menších pojmenovaných podkapitol. Kromě ústředního válečného motivu s Belogem se zabýváme i menšími, avšak pro děj důležitými roztržkami, v nichž častokrát jde o život. Každý hrdina, který se v průběhu objeví, má svůj důvod a není vycpávkovým doplňkem.
„Děkuju ti, Belo.“ „Za co?“ „Žes mi to řekla, i když neúmyslně. Jak vidíš, některé přísahy jsou marné. Možná bychom neměli přísahat. Jediný Bůh chce, abych to věděl, a chce, abys ty znala všechny skutečnosti o válce.“ „Ty jsi do ní vážně beznadějně zamilovaný,“ usmála se. „Jsem,“ přiznal a pevně ji objal. (str. 34)
Skřetí doupě, Říční město, Pevnost králů či Kouzelný les jsou místa, v nichž se seznámíte se specifickými tvory (worgwalové, medoři, draci) i různými lidskými charaktery. Charakteristika postav je autorem zvládnuta skvěle a nikdy nevíte, čí ctnosti selžou, kdo zradí a kdo naopak svým jednáním překvapí. Nouze není ani o nebezpečné situace se spoustou úrazů či smrtí, takže čtenář musí být neustále na pozoru. Oproti předchozímu dílu tolik času netrávíme v přírodě, ale na cestách či za hradbami města.
Vypravěčem je nezainteresovaný pozorovatel, který není vševědoucí a informace odkrývá postupně. I když by se dalo tvrdit, že kulisami je středověk ve fantasy hávu, takže velké slovo má náboženství a řinčení zbraní, uvidíte, že v jádru jsou lidé pořád stejní. Touží po přátelství a lásce. Musí ale zvládnout boj se sebou samými i s věcmi, jež tak úplně nepatří do našeho světa. Např. osoba Isabely je vykreslena pokrokově; i když chápe konvence, jež se od ní čekají, tak přesto je svéhlavá a dost osobitá.
Struktura knihy se posléze rozchází do samostatného pohledu Arijena a Isabely. Jejich osudy se prolínají i oddalují, aby řešili jim svěřené úkoly. Dílo tedy balancuje na kontinuálním i souběžném vyprávěcím postupu s vloženými epizodickými částmi. Dochází tak k výraznému emočnímu napojení čtenáře a umocnění dramatičnosti.
Po jazykové stránce se nedá nic vytknout. Úplné minimum pasáží, kde bych trochu přeformulovala slovosled pro lepší plynulost či kde došlo k překlepu. Jiří Klaban má literární dar zaujmout a nemělnit text. I přes hutnost a obsáhlost je čtivý s dobrým tempem a je jedno, jestli zrovna zažíváte přímou akci nebo poklidné rozjímání. Čtenáři fantasy žánru určitě postřehnou silnou inspiraci díly Tolkiena či Rowling, přesto si troufám tvrdit, že autor stvořil vlastní příběh a ne další verzi již napsaného či vykradeného námětu.
Oproti první části nejste hozeni do světa, který neznáte, takže i moment seznamování a překvapení trochu opadne. Neusínejte však na vavřínech, protože i tak nastanou okolnosti, jež vám vyrazí dech. Stejně významným prvkem je i duchovní rozměr, jenž ucítíte maličko výrazněji. Víra v Jediného boha je silným pohonem, proč bojovat proti síle, kde jste v početní menšině. Nemyslím si, že by bezvěrci při četbě trpěli, ale pokud je tohle první zmínka, kterou o knize zaznamenáte, měli byste s touto složkou počítat.
„Děkuji ti, otče a králi.“ Isabela sklonila hlavu. Dobře si uvědomovala, jak velký ústupek Maron udělal. Víc po něm žádat nemohla. „Kéž bych byl konečně schopen vidět dceru, jakou mám, ne jakou bych mít měl,“ sehnul se a políbil ji na obě tváře. Podívala se mu do očí. „Den, kdy toho budeš schopen, bude velkým dnem mého života.“ „Ať ten den není daleko.“ (str. 225)
Kdo má rád výpravy a putování, přijde si s touto epickou dobrodružnou fantasy na své. Autor v úvodu shrnuje podstatné události, takže nemusíte mít obavu, že si titul neužijete, pokud jste již něco pozapomněli. Psychologická linka propojená s duchovní symbolikou, do toho zajímavé kulisy a nosný námět. Originální, čtivá, nepředvídatelná a stále udržující v napětí. Zkrátka žánrovka jak má být! Dilogie je sice tímto počinem uzavřena, ale autor v závěru nevylučuje, že bychom se na Pevninu ještě mohli podívat.
Jiří Klaban začal na sérii pracovat již v roce 2006, ale protože měl soudnost a cítil, že to ještě není určené pro oko někoho dalšího, přepisoval a snažil se dílo povýšit na něco víc než jen slohové cvičení. Sám se vnímá spíše jako spoluautor, jemuž Bůh požehnal pero a přivedl do cesty spoustu náhod. Pochází z horského městečka Desná, v současné době žije v Liberci. Milovník Tolkiena a Vernea měl k dobrodružné fantasy vždy blízko a přišlo mu přirozené i svou tvorbu orientovat tímto směrem.
Osobně román vnímám jako oslavu lásky, víry a naděje, i když časy nejsou příznivé. S těžkým srdcem jsem dočítala poslední strany, protože se mi nechtělo loučit s postavami ani s daným světem. Věřím tedy autorovi, že se k universu ještě vrátí, protože by to byla obrovská škoda. Mé obavy z pokračování byly liché, protože si zachovalo stejně vysokou laťku. Parádní čtení!
Závěrečné hodnocení: 95 %
Komentáře
Okomentovat