Je Kostěj nesmrtelný jen v pohádkách? Třeba tak úplně ne…
Intenzivní pach hniloby a rozkladu z otevřených kamen vylétl a udeřil jej do nosu. Zatočila se mu hlava a slabě zavrávoral. Zhluboka se nadechl a vítal to aroma, jako kdyby šlo o drahou voňavku. Začichal a nahlédl do topeniště. Opatrně sáhl dovnitř a pomalu vytáhl mrtvolu potkana. Červi a hmyz se mu okamžitě rozlezli po ruce. Jejich pohyb ho lechtal na kůži a na tváři mu vyvolal úsměv. (str. 102)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia.
Chci zakoupit titul v Knižním klubu!
Eduardovi Braunovi táhne na padesát a rád vyměnil časově i psychicky náročné zaměstnání u pražské mordparty za působení ve výjezdové skupině. Příznivěji ohraničená pracovní doba a méně stresu. Ohlédne místo činu, vyzpovídá svědky, sepíše papíry, a pak už se může nerušeně věnovat lukostřelbě, plavání a sledování televize s manželkou. Pokud se osobně nezajímá, jakým způsobem se případ vyvíjí, nedozví se to. Pro někoho rutinní a nudná činnost, pro něho vhodné místo, kde to doklepat až do důchodu. Jen kdyby jeho nová kolegyně Diana Černá nebyla tak nesnesitelně protivná. Vše se změní, když ho operační důstojník vyšle do opuštěného domku na začátku Újezdu nad Lesy. Na starém gauči sedící bezdomovec, na němž se již podepsal zub času a převažuje víc kostěná než svalová část. Na první pohled jednoznačný případ – upil se k smrti. Jenže Eduard má dojem, že místo i mrtvola jsou mu povědomé a v osobním volnu začne více pátrat…
V padesáti kapitolách se dozvídáme zmínky z drobných případů, jež musí výjezdová skupina řešit v běžnou pracovní dobu. Rvačky, opilství, krádeže i vymyšlené trestné činy. Postupně je větší prostor věnován starému domu, v němž sice nikdo nežije, ale každý rok se tam najde tělo bezdomovce. Součástí je i paralelní linka se záblesky do minulosti, jež odkrývá historii chátrající stavby i dává lepší představu o tom, kdo je vrah a jaké jsou jeho pohnutky.
V kontrastu jsou zachyceny charaktery hlavních vyšetřovatelů. Na jedné straně flegmatický, až pasivní Eda, o němž sice víme, že má manželku Šárku a syna Adama, ale důležitější detaily z jejich společného fungování se nedozvíme, na druhé impulsivní, až vulgární Diana, z níž je na první pohled patrné, že ji současnost nenaplňuje a svou středočeskou mordpartu opouštěla nerada. Dozvíme se podrobnosti a pochopíme tak její nevyrovnané emoce?
Autor pracuje se dvěma polohami: drsné a detailně surové informace z ohledání, což obzvlášť čtenáři mající slabší žaludek na hmyz a hnijící mrtvoly hůře rozdýchají, a poctivou, až stereotypní policejní práci, v níž s chronologickou přesností zmiňuje všechny nutné posloupnosti. Podobné je to i s jazykem; od ryze spisovné češtiny se přesouváme k hovorové i vulgarismům. Ústřední pozornost je zaměřená na Eduarda, ale své pasáže má i Diana a vrah. Kromě vševědoucího vypravěče se dočkáme příběhu z jejich perspektivy. Jednotlivé postupy jsou provázané, zdárně se mísící s adekvátním rozložením mezi dialogy a čisté popisy.
„Tak ji tedy položíme na zem a obrátíme,“ přikývl nepříliš ochotně Eda Braun a postoupil k sedícímu tělu. Dvakrát se mu do toho nechtělo. Nerad sahal na mrtvé lidi, jejichž tělem se proháněly celé armády hmyzu. Zakryl si šálou obličej, protože zápach, který z bezpečné vzdálenosti cítil slabě, se mu zblízka do čichových buněk opřel s větší intenzitou. V Dianině obličeji postřehl škodolibý úsměv. (str. 32)
Z policejní stanice, archivů či starého obydlí zažijeme i výslechy přímo v terénu a s tím i různé změny prostředí. Obzvlášť rozhovory s bezdomovci byly naturalistické; špínu a smrad jste zřetelně cítili.
Přestože po jazykové stránce se v rámci žánru jednalo o standardní dílo, bohužel obsah byl předvídatelný. U krimi očekávám, že ve mně vzbudí spoustu otázek, v hlavě mi budou vířit všemožné kombinace a čím víc bude četba pokračovat, tím jistější budu v úsudku, nebo mě spisovatel natolik převeze, že z rozuzlení budu žasnout. Déjà vu je ale průhledné až na kost a s postupujícími stránkami si jen budete potvrzovat, co jste si mysleli již na začátku. První pitevní zpráva mi objasnila modus operandi a zbylo jen čekat na vyšetřovatele, až budou mít dostatek podkladů k obvinění.
„Byl to šmejd,“ odplivla si znovu. „Dokud žil se mnou tady, tak se choval jako mílius. Vybírali jsme popelnice, žebrali, o všechno se dělili. On pokaždé sehnal lahvinku, tak jsme si večer u kamínek udělali hezkou náladu,“ vyprávěla a zvrásněnou tvář ještě více zhyzdil úsměv, který odhalil pahorky černých zubů. „A pak jsme šukali,“ vydechla zasněně. Eda pohlédl do nebe a ušklíbl se. Tuhle informaci nepotřeboval znát a nechtěl si ji ani představit. (str. 82)
Jedná se o titul, na němž oceňuji, že mi dal nahlédnout do zákulisí detektivní práce, okořeněný o mnoho morbidních detailů, ale hmatatelným napětím či momentem překvapení mě neodzbrojil. Chyběla mi tam gradace, možná pár slepých uliček. Vše bylo až moc přímé a odhalené. Pokud jste milovníci či zkušení čtivci krimi žánru, obávám se, že budete mít z výsledku stejný dojem jako já. Knihu však nezatracuji a věřím, že jako jednoduchá četba k vodě dobře poslouží.
David Urban už více než polovinu života pracuje u pražské kriminálky, takže informace má přímo z první ruky. Za sebou má i několik povídkových sbírek (Tři opice, Výjezdovka). Jeho předposlední vydaný titul Hra o přežití byl letos nominován na cenu Magnesia litera za detektivku. Ve volném čase rád čte, sbírá komiksy a hraje počítačové hry.
Čtení uteklo rychle, ale obávám se, že brzy upadne v zapomnění. Líbila se mi užitá přirovnání (upadl do Morfeovy říše apod.) a že protagonista není alkoholik. Klidně bych oželela, že nepoznám zákulisí jeho osobního života, ale zbytek obsahu pro mě nebyl uspokojivý. Více nudy než tlaku na vaše mozkové buňky. Neurazí, nenadchne.
Závěrečné hodnocení: 72 %
V polorozpadlém domě na okraji města se uprostřed tuhé zimy najde tělo bezdomovce v pokročilém stadiu rozkladu. Místo činu vypadá jako z hororu a poručík Eda Braun se nedokáže ubránit pocitu, že podobnou scénu už viděl. Je to jako déja vu. Jak se s kolegyní Dianou Černou ponořují do vyšetřování, zjišťují, že to nebyla jen domněnka – v domě už opravdu někdo zemřel. Jedná se o náhodu, nebo zlý úmysl? Případy zůstávají zahalené tajemstvím stejně jako starý dům. Kriminalisté však musí spleť otázek rozklíčovat včas, protože pokud jde skutečně o dílo vraha, brzy by mohl přijít k újmě další nevinný člověk…
Nakladatelství: Kalibr
Rok vydání: 2023
Žánr: krimi
Počet stran: 272
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat