Epická bitva uprostřed nekonečného vesmíru...
„My, Lid kovem odkojený, Tvůrci vděčíme za vše.“
Druhá kniha série Metalstory – Příběh kovu od západočeského autora s anglicky znějícím pseudonymem, která na podzim vyšla v nakladatelství Klika, přináší epické finále, bitvu obřích armád, nečekané spojence a spekulativní pointu.
Pokračování Metalstory začíná opravdu takřka přesně na místě, kde úvod série skončil. Pro jistotu tak upozorním, že tuto recenzi nelze napsat bez vyzrazení části předchozí pointy.
Hlavní hrdina Miah vykonal odvážný čin a podařilo se mu přežít, což je dobrá zpráva pro ty, kdo si nepotrpí na novátorské postupy založené na odpravování zásadních postav. Lze také říci, že se protagonistova psychologie vyvíjí, což považuji za další pozitivní prvek.
V rámci boje proti Železné Mysli ovládající všechny kovové bytosti musí Miah výrazně zesílit, pracovat na své odolnosti i znalostech a hlavně na vůdcovských schopnostech. S ohledem na žánr dobrodružné sci-fi napsané k poctě tradičním knihám kánonu se to autorovi vcelku zdařilo. Sympatická je i nevtíravá romantika, která pouze opatrně koření příběh a dodává postavám hloubku, ale nepřekáží.
Styl je vyvážený, s nánosem stravitelného patosu, který občas příjemně naboří sebeironizující humorná narážka. Potěší i dobře odvedená korektura. Spíše knižní obraty proložené technickým názvoslovím zajímavě doplňuje propracovaná řeč z cizí planety a pojmenování u nás neexistujících skutečností.
Obloha, skrze niž teď nelétají žádné projektily ani střely, se začíná trhat jako cáry papíru. Hluboký řev nebeských sil, znásilňovaných tím nejhrubším způsobem, protestuje proti porušování bytostného řádu věcí. Nebesa vybuchují v pestrobarevném gejzíru vyšších sfér, jak se rozeklaná titánská puklina otevírá. Mohutná tlaková vlna přišpendlí k zemi nás i nepřátelské roboty. (str. 259)
Tempo není vyloženě superakční, nicméně ubíhá o dost svižnějším způsobem než v úvodu série. Čtenář má v rukou vlastně už pouze poslední třetinu jednoho rozsáhlého románu, což v běžném schématu znamená tu část nejnadupanější dějem. Obrovský kus prostoru dostala závěrečná epická mimozemská bitva.
Rozuzlení dvou distorzí reality je docela originální. Autor si pohrál se čtenářskou pozorností a zejména se zákonitostmi světa, který mu umožnil jeho svérázné řešení, aniž by působilo neuvěřitelně.
Celkově není bez zajímavosti, obzvlášť v době překotně se rozvíjející umělé inteligence, jak Michael Newchop pojal svůj robotický Lid kovem odkojený, jakou mu přisoudil autonomii a míru schopnosti rozpoznávat, popřípadě prožívat city.
O závěru by se dalo dlouze diskutovat. Někdo bude patrně druhým epilogem nadšen, jinému radost neudělá. Trocha střídmé kontroverze neuškodí a pokud by měl čtenář problém, může se soustředit raději na první epilog, který je optimističtější.
Co mě trochu mrzí, je, že se nedozvíme nic o tom, proč byl původně hlavní hrdina uvězněn ve zvláštním Domově pro seniory. Jinak je však můj dojem velice pozitivní a po dočtení přetrvává příjemný pohodový pocit.
Dílo bez uzardění doporučím spíše milovníkům tradičnější dobrodružné literatury, kterým nevadí jistá hrdinská příběhová schémata, a zároveň takovým, kteří snesou kapku filosofického přesahu.
Komentáře
Okomentovat